20.4.2024 | Svátek má Marcela


SPOLEČNOST: Multikulti vředy

3.11.2006

Jednání pana starosty Čunka se mi nelíbí. Na tom, že vyvezl vlastní problémy do sousední vesnice, není nic správného ani čestného. A nic na tom nezmění fakt, že většině vsetínských se nejspíš ulevilo. Budeme-li převážet sociálně neadaptovatelné spoluobčany po republice a hledat pro ně rezervaci, pokud možno na účet někoho jiného, stanou-li se takové dárečky mezi starosty normou, dosáhneme pouze toho, že zadem nám svoje experty na občanské soužití naveze na oplátku zase někdo jiný.

Jednání pana starosty Čunka se mi na druhé straně líbí. Obyvatelé „domů hrůzy“ po celé republice jsou desítky let drženi v situaci, kdy ke zlepšení své situace potřebují výrazné úsilí, zatímco relativní pohodlí ve špíně a ruinách je tolerováno a dokonce upláceno systémem sociálních dávek. Pokud vím, nastěhoval zdevastované obyvatele zdevastovaných domů do podmínek, kdy pro udržení nabídnutého, značně vylepšeného standardu bydlení musejí vynaložit úsilí, což je pro řadu z nich nepříjemné novum, a dal jim tak šanci, možná poslední, postavit se vlastním úsilím na vlastní nohy.

Pan starosta Čunek nazval místo, které dlouholetým úsilím tito spoluobčané vytvořili, vředem. Chápu, slušný a trefný termín se na popis tohoto stavu věci hledá těžko. Snad Zdeněk Škromach by mohl poradit. Krasoduchové s Petrem Pithartem v čele televizní fronty přetočili jeho vyjádření a horlí proti označování vsetínských cikánů či Romů za vředy.

Tolerance k osobitostem druhých přerostla v jakési náboženství moderní doby. Myšlení Evropy je myšlením v nakreslených přímkách. Úvahy o tom, že ona přímka může pouhou úsečkou býti, že za dvěma krajními body platí a musejí platit úplně jiná pravidla, jsou od vyznavačů pravítka a křídy snadno prohlašována kacířstvím.

Ve skutečnosti vždy platilo a stále platí, že každá společnost se řídí nějakým standardním způsobem chování. V naší společnosti k tomu patří například hygiena, obživa vlastní prací, alespoň minimální péče o svůj domov. V poslední době se stále více ukazuje, že mezi tyto vlastnosti patří také alespoň elementární loajalita vůči majoritní společnosti a zemi, ve které žiji.

Pan starosta a senátor Čunek je možná populista, který se rozhodl vylepšit volební předpoklady tím, že řízne do vředu, který trápí všechny. Rozhodně však na rozdíl od mudrlanta Pitharta chápe, že problém životního stylu lidí, kteří nežijí, kteří přežívají, kteří nepřispívají, pouze žádají, a kteří jsou léta vychováváni k tomu, že svoji prostou existenci považují za jakousi kombinaci zásluh a křivd, za které jim ostatní musejí platit, nelze řešit úplatky. Chápe, že vedle cukru musí také v ruce držet onen nepopulární bič, jinak pouze znovu zvýší sumu, na kterou budou mít asociální spoluobčané od zítřka samozřejmý nárok.

Povolání politika ve vyspělé kontinentální demokracii je založeno na obhajobě dvou základních tvrzení. První teze říká, že všechno je v pořádku. Druhá teze říká, že co není v pořádku, řeší příslušný úřad ve smyslu všeobecné harmonie. Vsetínský starosta a senátor vytáhl zrcadlo a ukázal kousek skutečnosti.

Lžete nám, pánové politici. Lžete do naší, ale i do svojí kapsy. A v Čunkově zrcadle se hněváte pro vlastní křivou hubu!