Otcové malých dětí mají zodpovědnost za předání moudrosti a útváření příštích generací. Nemají se toulat, kouřit, chlastat a místo toho by si měli hrát se svými dcerami. Já, ač zrovna dneska střízlivým, tak vychovatelem jsem ubohým. Jako obvykle se totiž mlátím po internetu a, fascinován, musím číst úvahy v blogu skvělého vědce Hořejšího. V nich se mi totiž zrcadlí prokletí českého národa.

Všichni, kteří pana Hořejšího znají, mi říkají, že je to velice slušný člověk. Všechno, co jsem od něj v poslední době četl, mi říká, že je to člověk nemoudrý.

Přestože několik českých generací prožilo svůj život v pekelném bolševickém vězení a stále by ještě bylo hlavně důležité se zamýšlet, proč se tak stalo a jak podobným radostem zabránit v budoucnosti, výběr témat tohoto slušného člověka je zarážející a závěry nepotěšující. Zaprvé Mašínové uskutečnili politováníhodnou událost. Není tedy třeba rozebírat, jak bolševici učinili milióny velkých, statisíce obrovských, desetitisíce gigantických a tisíce nepopsatelných tragédií vůči neozbrojeným občanům. Je třeba pečlivě se pošťourat v negativech jedné asi z deseti jiskérek předem ztraceného odporu. Zadruhé, protiraketový radar je třeba Američanům odmítnout, protože zahraniční a obranná politika USA je jedna velká bouda a my jim na špek neskočíme. Zatřetí, Amerika určitě musí dělat všechno špatně, protože je neoblíbená. A hlavně, proboha, buďme slušnější k pomyjovému komunismu a nenazývejme ho totalitou. Vždyť si to nezaslouží a tak špatně nám zas nebylo.

Marně se snažím zbavit pocitu, že s podobným přístupem k životu, kde chybí kompas a měřítka dobra a zla, se po dalším setkání s ďáblem slušní lidé znovu ocitnou v nějakém lágru. Budou si tam všichni vykat a před popravou si zdvořile a pomocí francouzských slovíček navzájem pochválí, jak jim zhubnutí sluší. Ti přeživší budou ukliďnovat brblaly, ať nebrblaj, protože se stále mají líp než ti popravení. Jestliže slušní lidé, kteří prožili ten proklatý komunismus, nepřinesou jasné poučení pro příští pokolení o snadnosti sklouznutí do hnoje, nepřinese to nikdo.

Proto je třeba být moudrý. Tedy znát dějiny a poučit se z nich, rozpoznat dobro a zlo a určitě nešetřit na statečnosti.

Ve druhé světové válce nás také díky nemoudrosti evropských vůdců semleli fašisti. Místo abychom se z toho poučili, nemoudrost jak našich nejlepších, tak i obyčejných lidí nás skrze volby v r. 1946 přivedla k žádosti o chomout sibiřského komunismu. Tedy, o chomout s mlýnkem na lidi. Volili tehdy komunisty lidé slušní? Nepochybně. Byli moudří? Asi jako můra, která přiletí ze tmy a shoří na žárovce.

Během války i během období komunismu mnoho Čechoslováků kolaborovalo a udávalo. To jistě ale není nic specificky československého. Naopak, za okupace to bylo např. v Holandsku či Francii nejspíš ještě horší. A kdyby se do takovéto situace dostali Američané či Britové, jsem přesvedčen, že stejná část obyvatel by se probonzovala k malým zlepšeníčkům života či k dlouho připravované pomstě sousedovi za hlučný mejdan. To kdyby je však velice důležité. Hlavně díky moudrosti vůdců a elit, které samozřejmě odráží ty samé kvality širšího obyvatelsta, občané těchto zemí se nikdy nemuseli rozhodovat, zda riskovat ztrátu pořadí v žádance na trabanta a nejít do průvodu na 1. máje. Částečným důvodem, proč je totalita pro tyto obyvatele méně pravděpodobná, je i samotná nepřítomnost totality či poddanství po několik generací. Jenom otroci si totiž mohou pochvalovat, jak je dobře na galejích, protože když je lovili, tak se střílelo. Podobně pan Hořejší připustí, aby se zavádění totality a lámání duší nazývalo totalitou, kdežto totalita plně fungující, kde je vše úspěšně nalámáno a dokonce rozemleto na beztvarou kaši, už je něco lepšího a snesitelnějšího. Naprosto netuším, jak bych tento rozdíl, a zákaz písniček Karla Kryla, vysvětlil svému arizonskému příteli Jimovi, který ve svých čtyřiadvaceti letech byl připraven postřílet celou federální armádu, jestliže by se mu zdálo, že mu při výběru daní vlezli na pozemek neoprávněně.

Jemné nuance definice totality jsou jistě napínavým námětem, co však z těchto komentářů trčí jak kaktus z boty, je kombinace výběru tématiky a vývodů z nich. Právě pod touto kombinací by mě nepřekvapil podpis komunisty staré školy. Mínus marxismus, plus inteligentní text, děleno a naředěno pověstí slušného člověka. Budou-li se však ve zprzněném a zotavujícím se národě ti nejchytřejší zabývat natíráním komunistických etap na růžovo, tak by bylo dobré předzásobit se toaletním papírem, protože zase nebude. Nebo bude, ale pouze s rudou hvězdičkou nebo maličkým půlměsíčkem.

Kdo byli a jsou ti moudří, jejichž příklady tak nutně potřebujeme? Mašínové byli moudří, protože pochopili, co se děje, a statečně tuto informaci přeložili do činů. Stačilo deset tisíc Mašínů a komunismus v Čechách nebyl. Palach mohl být s námi a ve své moudrosti projevit v novinách lítost nad těmi několika nespravedlivě zabitými policisty při nepovedeném komunistickém puči z r. 1948. Beneš moudrý nebyl. Václav Havel je (opět) moudrý. Díky jemu byl převrat v r. 1989 nekrvavý, i když zde visí otázka, jestli by z nich (komunistů s vodkou místo krve) či z nás (komunisty vysátých bezkrvých zombie) vůbec nějaká krev tekla. Za bolševika byl statečný. A neprovedení nejmoudřejšího činu, kterým by se zaslala jasná zpráva několika generacím u nás i v zahraničí, tedy zakázaní komunistů, nakonec Havel uznal jako chybu, což je silným znakem moudrosti. Dále byl moudrý každý, kdo za bolševika emigroval. Moudří byli i mnozí chartisté; jelikož trpím nevyléčitelným rudým zákalem, některým chartistům může naše kádrovácké oddělení přiznat status pouze velice a obdivuhodně statečných. Bylo moudré nebýt komunistou? Nikoliv. Ač někdy obtížné či nepohodlné, bylo to pouze slušné. A moudrý je i český voják v Afghanistanu, protože mu došlo, že svoboda není zadarmo a Američané nejsou podrazáci.

Panu Hořejšímu už dám pokoj. Je to slušný člověk, kterým být posedlý je nemoudré; na oplátku mu slušně zvednu čtenost. A moudré je poslouchat moudrou manželku, která hudrá, že posera, který ani nebyl schopen utéct od bolševiků, by měl taky udělat něco užitečného a místo datlení se konečně věnovat dceři.

Tucson, Arizona, 14. 1. 2008

(ne-JUDr.)