Snad každé médium, které se jen trochu zabývá politikou, má své komentátory politické situace, nebo, jsou-li to již velká média, mají své dvorní komentátory-politology. To vše je v pořádku, ovšem co už není v pořádku, je skutečnost, že v naší zemi se dodnes média, komentátoři i politologové schovávají za nestrannost. Jelikož se začíná blížit volba prezidenta, respektive politický kolotoč se již slušně roztáčí, je jen otázkou času, kdy se vyrojí nestranní komentátoři, politologové a nestranná média je zaštítí.

Najít „nestranného“ komentátora či politologa je jednoduché, ale o to více bychom se měli mít na pozoru před tím, co říká. Každý člověk má své preference, názory i postoje, tudíž je musí prolínat i do svých vyřčených názorů – tedy i komentářů. Nebo snad tito lidé nechodí k volám? A řeknou-li, že nikoliv, pak lze položit otázku, zda nepřemýšleli v duchu, komu by dali svůj hlas. Již samotnou úvahou si vytváří názory a postoje. Nevěřím na nestrannost. Politolog či komentátor může být nad věcí, jak se lidově říká, ale i kdyby sebevíce chtěl být nestranný, svou stranickou preferenci do vyřčeného názoru promítne. Nebylo by důvěryhodnější, kdyby komentátor či politolog neskrýval své sympatie k politickému proudu, když už neřekne přímo jím preferovanou stranu? Co by bylo špatného na tom, kdyby ve volební studiu seděli proti sobě dva komentátoři? Jeden by komentoval výsledky z pohledu pravice, druhý by nalezl jiné úhly z pohledu levice. Výsledné posouzení nechť je ponecháno na posluchači či divákovi. I vůči konzumentovi informací by to bylo více fér, kdyby věděl, kdo mu výsledky voleb interpretuje. V současné době může být za masku nestrannosti člověk s jasnou politickou inklinací, aniž byste to tušili.

A média? Zde je to úplně stejné. Média se zaštiťují svou nestranností, přesto si o inklinaci některých periodik cvrlikají vrabci na střeše, jen se to nesmí říci nahlas. Je to pokrytectví ryzého zrna. Cožpak bychom nemohli mít média s jasnou inklinací? Považuje snad někdo listy jako La Republica, Le Monde, Il Giorno či The Guardian kvůli jejich politickému zabarvení za neseriózní? Možná oponenti ano, ovšem i ti určitě oceňují transparentnost deníku, který hlásá jiné názory. Kdo je pravicový, ať je pravicový, kdo je levicový, nechť je levicový. U nás nestrannost zachovávají i Haló noviny, které jsou propojeny s KSČM, ovšem v pravou nestrannost u nich snad nikdo nevěří. Přesto jim jejich zabarvení nevytýkám, i když mám jiné názory, než které oni hlásají. Podíváme-li se na západ od našich hranic, zjistíme, že média, která se hlásí k pravicovosti či levicovosti, nekritizují jen oponenty, nýbrž jsou nesmlouvavým kritikem proudu, který zastávají. A přiznejme si, že to by naše česká politika potřebovala.

Politické zabarvení médií, komentátorů, politologů je přirozená věc a neměli by se za to tito lidé stydět, ani by za to neměly přicházet odsudky ze strany společnosti. Schovávání se za nestrannost je ohlupování lidí. Jedině veřejnoprávní média musí zůstat nestranná, ta si opravdu hlídejme. Soukromá nechť se jasně přihlásí ke své orientaci. Ani tak nemusí být ohrožena vyváženost poskytnutých informací, žurnalisté dokáží poskytnout patřičné množství dat a informací, chtějí-li, a to i při své politické preferenci. Bude-li v médiích jasně průzračné prostředí s maximální čitelností, pak se nebojím, že v příštím roce budou komentáře v médiích o volbě prezidenta či o krajských volbách v nejlepším pořádku.

Brandýs nad Orlicí 2. srpna 2007

(Autor je studentem politologie na Universitě Hradec Králové a předsedou MS ODS Brandýs nad Orlicí.)