Milé dámy, slečny, dívky a paní,

tak jsem si dneska přečetl mnoho článků na téma MDŽ a k tomu připojených úvah o ženách a jejich postavení ve společnosti. Třeba ten zápis z "babince" v Magazínu MfD s názvem "Co ženám vadí na mužích". Řeč se vedla o tom, jak jsou ti chlapi nedokonalí a tak vůbec - když prominete, nějak tam v pozadí bylo, jak jim to moc nestojí. Muži mají být citlivější, vstřícní, chápaví a hlavně musí ctít "integritu ženy", tedy nemají chtít sex, když ona nechce. Když ona chce, tak má muž být silný a nezlomný - tedy spíš neměknoucí, že. Obě věci však najednou nejdou. Jak říkala moje maminka: "Dáma může být chtít plně emancipovaná anebo si přednostně sednout v tramvaji. Obojí najednou nejde."

Tak dlouho jste naše milé dámy duševně a slovně kastrovaly muže, až se divíte, že to jsou eunuchové. Jak psala už Simone de Beauvoirová, ženy jsou komplikované osoby a trpí různými fobiemi. Doporučuji přečíst. Ale svalení viny za své pocity rozháranost na muže není řešení. Navíc pod ideovým vlivem polovzdělaných amerických feministek, často lesbiček, které vidí v každém chlapovi konkurenci, která by jim jejich "přítelkyni" mohla odloudit. A vytvořily představu téměř esoterické ženy, která chce jen čistý a tak nějak duchovní sex. Jak to ve skutečnosti je, ukazuje dámský román "50 odstínů šedi", přehlídka dosti ujetých ženských sexuálních představ. Ještě že to napsala ženská. Napsat to chlap, tak ho nechali genderistky za účasti představitelů UNESCO popravit před budovou OSN.

Jak chcete, milé dámy, mít doma pořádného chlapa, co se nebojí a je dobrý milenec i manžel, jak chcete zakoušet kvalitní sex, když jste vymyslely "harašment"? A za každé plácnutí po zadku může být vězení?! Za každý pohled do výstřihu obvinění ze znásilnění? Nacifeministky mají v jednom pravdu. Každá pořádná soulož je ve skutečnosti tak trochu znásilnění. Tak to zařídila příroda. To není vynález chlapů. Ale má-li být muž kvalitně vzrušen, musí mít pocit dobyvatele a toho, kdo má převahu. A ne sexuálního loudila.

Církev katolická dobře věděla, proč zařadila do manželského slibu také "plnění manželských povinností". Nešla ovšem tak daleko jako judaismus, který vyžaduje po mužích, aby plnili manželské povinnosti. Ono to na povel totiž moc nejde.

Jak zní ten starý židovský fór, jak Izák nachytá Rabinoviče se svojí ženou "in flagranti". A povídá: " Já tomu nerozumím Rabinovič. Já musím, ale proč voni?!"

Nemůžete mít dámy doma sexuálního loudila a zároveň supersamce a ochránce. Co má chránit? Uječenou fúrii, co mu neustále vykládá, jaký je blbec a neschopné nemehlo a vůbec budižkničemu? A je ochotná k sexu, až když jí se chce? Jak geniálně ukázala scéna v českém filmu, kdy manžel, v podání Svěráka chce po manželce sex a ona mu odsekne, že ne, protože ona, advokátka, pracuje a "má zítra stání". A manžel praví: "Ale já mám stání teď.". Tak si studujte v posteli podklady ke "stání" a ono už moc "stání" nebude. A pak se divíte, že se vás tenhle kastrát nezastane ani před popelářem? Proč by měl?

Noviny, média zákoníky jsou plné výkřiků o agresivních mužích, protože pár facek anebo modřin se dá docela dobře dokázat. Daleko větší je agresivita žen, které umí své muže doslova zničit jedovatostmi, podvody, urážkami a vydíráním ("já ti ´nedám´, když ty…"). Ale o tom se nemluví, to není politicky korektní. Ženy jsou andělé trpící pod agresivními falokraty.

No, když to tak chcete mít, tak to tak máte. Muži vám alespoň k ledničce, pračce, elektrickému vařiči, jednorázovým vložkám a plenám vymysleli ještě vibrátor. Vám se to líbí, tak proč bychom se snažili?

Také ty neustálé bláboly o tom, jak ženy berou méně peněz. Ony také (tedy většina) - a to vím, protože jsem celý život s ženami spolupracoval - mají práci až na druhém místě. Ač se to feministkám hrubě nelíbí, příroda nakonec donutí většinu žen - poté, co porodí - věnovat se více dítěti (muž je vždy nahraditelný) než zaměstnání. Takže v 99 % případů dostávají ženy menší plat prostě proto, že tu práci "tolik nežerou". Práce je naopak u většiny mužů na prvním místě. Až bude na prvním místě i u žen, skončí tato civilizace definitivně. Nebude nikdo, kdo by se staral o děti. Samci to nikdy nedokáží tak kvalitně jako samice. A rozhoduje o tom to dítě a příroda, žádné příručky.

A když tak poslouchám a čtu o těch hnusných bílých mužích, vykořisťujících nebohé bílé ženy, tak si vzpomenu, co říkali už staří Římané: Mater semper certa est (pater semper incertus est) - Matka je vždy jistá (otec je vždy nejistý)".

Podle nedávných, později snad úředně zakázaných výsledků genetického zkoumání je v Anglii snad každé čtvrté dítě vychováváno nepravým otcem. Jiní tvrdí, že je to jen každé desáté. Ale i u nás by to znamenalo, že ženy jsou největší lhářky a podvodnice, protože okradou muže, kterému nalžou, že potomek je jeho. Jen u nás se jedná podle odhadů o cca 50 až 100 tisíc kukaččích dětiček. A vy, dámy, víte, s kým to máte. Až na případy, kdy se sousedky ptaly, s kým Andula to dítě má, a babička řekla: "Strčte prst do cirkulárky! A řekněte který zub to vlastně byl?!?"

Mám vás rád, milé dívky, dámy, slečny, babičky, matky a vůbec ženy. Ale pokud nás budete stále držet, jak se lidově říká, pod pytlíkem, už nám i vám bude brzo k ničemu. Ono je totiž stále více a více běžné, že tatínek je na služební cestě v Austrálii a maminka právě otěhotňuje na "klinice reprodukce" za vášnivé účasti lékaře a sester. To má pak tatínek dost těžko silný vztah, když si to v ideálním případě "udělal rukou" v kabince. To uvolnění vajíčka a výron semene společně na jednom místě není jen nějaká fyzika tělocvičné cvičení. To je hluboká citová a hormonální a emocionální bouře. A z ní je pak milované dítě.

Když se vám to líbí uměle, nic proti tomu. Budeme se brzo asi množit dělením. Feministkám a genderistkám se to určitě bude líbit. Ale co normálním ženským? Jak mi nedávno řekla jedna kolegyně: "Mě když dlouhou dobu někdo neplácne po zadku, tak si připadám stará a tak nějak přehlížená."

Moc hezky to v tom magazinu řekla paní profesorka Jiřina Prekopová, zkušená čtyřiaosmdesátiletá psycholožka. Redaktorka se ptá, jak to, že se ženy mezi sebou často baví o tom, že muži jsou dnes tak trochu bačkory. A odpověď je jasná: Nevíte, co od něj chcete, a on to pak neví také. …muž se dostává do područí. Do role obdivovatele, který slouží… Z mužů se stávají doma taková pometla. Cítí se vyloučení, nedůležití, nejistí. Ženy si z nich udělaly takové podprdelky. Jenže děti potřebují otce i matku. A když děti nevidí mužský příklad, je to špatně…

Takže, dámy, až se vám zase bude chtít na partnera jen tak ječet, abyste si ulevily, když jej budete v posteli odmítat, abyste jej pokořily, pak se nedivte. A hlavně, nestěžujte si.

Přeji vám k Vašemu svátku MDŽ to, co si přejete. Úplnou rovnoprávnost - anebo možnost mít si přednostně sednout v tramvaji.