Na úvod uvádím, že v této zemi žiji od dětství a žili zde i moji rodiče a prarodiče i předchozí generace.

Jediným momentem, kdy jsem uvažoval o emigraci, bylo období krátce po „spojenecké“ okupaci roku 1968.

Po několika dnech úvah jsem si tehdy řekl, že tím, kdo je tu doma, jsem já, nikoliv okupanti a jejich přisluhovači – a jednoho dne budou muset odtáhnout oni. Dožil jsem se toho částečně. Okupanti odtáhli, přisluhovači zůstali, ovšem nepotrestaní.

Vyrůstal jsem v poválečné době, kdy vlastenectví ještě nebylo sprostým slovem. I již ryze komunistické školy nás k němu vedly. Byl jsem vychováván jako ČECH a byl jsem na to hrdý. Čechem jsem stále, i když hrdosti částečně ubylo, ale patřím sem, miluji tuhle zem, jazyk, zvyky, písničky, vše, co jsme se my, Češi, za staletí naučili, co jsme vytvořili a v čem žijeme. Je to naše.

A chci, aby bylo i v budoucnu!

Moje vlast je trochu jiná než Německo, Francie, Rusko, ale ne zas tak moc. Je však absolutně jiná než Jižní Amerika, Asie a zejména Afrika. Přehnaly se přes ni četné pohromy. Avaři, Tataři, Turci, Švédové, Napoleon, Němci - a žijeme. Stálo to spoustu krve, utrpení a hmotných ztrát. Žijeme, neboť jsme se v ohrožení stavěli na odpor. A máme problémy, neboť jsme strašně „změkli“. Fyzicky i psychicky. A věříme „falešným prorokům“. Náš stát, pokud to ještě státem lze nazývat, totálně podléhá tlakům rozličných menšinových skupin, jež lze obecně označit názvem „lehkoživkové“.

V době, kdy mnozí rodiče shánějí zoufale pomocí veřejných sbírek peníze na záchranu života svého dítěte, tento „stát“ vyhazuje miliardy ve prospěch lehkoživků (prý neziskových organizací), již nikdy nic užitečného nevykonali a za nic neodpovídají (a nechť toto na sebe nevztahuje menšina těch opravdu potřebných).

Tento „stát“ živí čím dál víc práce se štítících a naprosto nepoužitelných parazitů, kteří společnosti nikdy nic nepřinesli a nepřinesou ani jejich potomci. Budou se však vždy množit rychleji než ti, z jejichž práce žijí. A zveme si další. Jak dlouho to může vydržet?

Tento stát neustále stupňuje šikanu slušných občanů, kteří jej placením daní živí, a fakticky jim brání v efektivní činnosti sprškou často zcela idiotských předpisů a nařízení.

Tento stát naopak pro ty, kteří jej živí, není schopen zajistit ochranu jejich majetku a práv.

Tento stát není schopen ani ochoten chránit své občany před vnějším ohrožením. Z armády udělal expediční sbor, který cestuje po světě a podléhá fakticky cizímu velení.

Tento stát není schopen zajistit ani vnitřní bezpečnost - a není to vinou policie, ale předpisů, jimiž se ona musí řídit.

Tento stát naprosto podléhá diktátu Bruselu a jeho premiér nestahuje kalhoty daleko před brodem, ale už když z Bruselu zazní, že někde v EU je brod.

Tento stát vlastně není státem, neboť neplní elementární povinnosti, kvůli kterým si daňoví poplatníci stát platí. Je to tak prosté – vnější a vnitřní bezpečnost, slušný právní řád platný pro všechny, rovnost před zákonem.

V zemi, kde vládne Blekota s Mekotou, by to asi byly nepřiměřené požadavky.

S úctou Váš naštvaný spoluobčan