16.4.2024 | Svátek má Irena


SPOLEČNOST: Malá pojišťovací reforma

14.7.2011

Poznámka důchodce

Poznámek je ve skutečnosti několik a jsou nesourodé a svým způsobem protichůdné. Týkají se připravované pojišťovací reformy, konkrétně části, která má upravit výši důchodu v relaci s odváděnou hodnotou pojištění.

Když jsem se dostal do věku, kdy můj příjem mohl ovlivňovat budoucí důchod, začal jsem se zajímat, jak se takový důchod vyčísluje. Zjištění bylo šokující. Příjmy nad 15 000 Kč měsíčně (v době před 15 lety) v podstatě výši budoucího důchodu neovlivnily.Měl jsem v té době to, co nazývá „nadstandardní příjem“ a přišlo mi to líto. Mí kolegové v práci mi dali jednoduché ponaučení: „Musíš, vole, nasušit, na důchod se vykašli.“

To je v jadrné mluvě v podstatě totéž, co doporučuje pan prezident republiky. A tak jsem myslel na zadní kolečka, „sušil“ jsem a do důchodu šel s naspořenou sumou, která by byla v době, kdy jsem začal spořit, pro běžného občana jako já závratná. Po patnácti letech spoření, v době mého odchodu do důchodu, představovala zhruba průměrný plat za dva roky.

Vzhledem k tomu, že můj důchod je zhruba 50% průměrné mzdy, stačila by mi naspořená částka na čtyři roky života pro zachování úrovně příjmu průměrného platu. Obávám se (a doufám) že budu žít déle.

Rada, aby si lidé spořili na stáří, je jistě správná, pokud je z čeho spořit jako v mém konkrétním případě. Ale stejně, když člověk má peníze, proč je neutratit, nejlépe tak, aby se z nich neplatila daň. Copak OSVČ, ti si vždy najdou cestu, jak se držet pod hranicí platby pojistného, která dává smysl. Koupí si nové auto, pořídí vybavení firmy, přispějí na místní golf klub apod. Ale co např. chudáci státní zaměstnanci, kteří to nemůžou udělat a musí platit pojistné dle svého skutečného příjmu a auto, nový mobil apod. si musí zaplatit ze svého? Pro ně pak znamená pád z např. 50 000 Kč na 13 000 docela šok. A právem to cítí jako diskriminaci, jak jsem to cítil já. Tolik peněz jsem „do toho“ nastrkal, o teď tohle?

Pokud to jsou soudci, obrátí se na Ústavní soud. Ten jim dá za pravdu už pro to, že jeho soudce za nějaký čas čeká totéž.. Dávali víc, měli by víc dostat, to je spravedlivé a je to i můj intuitivní pocit. Stejně jako já, má ÚS ve svém konání jednu velkou výhodu, řekne co, ale ne jak a z čeho to zaplatit. Přes pocit nespravedlnosti si myslím, že úprava nařízená ÚS nic nevyřeší. Neznám její detaily, ale pravděpodobně budou znamenat jenom nepatrný přesun mezi jednotlivými příjmovými kategoriemi. A přidání řádově o stokoruny?

Vždy, když se dozvím, že mi byl důchod zvýšen o 150 Kč měsíčně, nevím, zda se mám smát nebo plakat. Můj kamarád z mládí používal rčení, v kterém převáděl částku v penězích na naturálie slovy: “Víš, co by za to bylo chutných makovaných rohlíčků?" Pokud se nemýlím, bylo by těch rohlíčků za 150 Kč asi třicet, jeden každý den.

Ale je zde také hledisko odlišné od názoru ÚS. Jak řekl pan prezident, stát není pojišťovna. Otázkou pak je, proč se odváděné peníze nazývají „důchodové pojištění“. Už ten název je zavádějící, ve skutečnosti to není nic, co by důchodce ve stáří pojistilo před výrazným snížením životní úrovně, někdy též nazývané chudoba.

Je proto nutné spořit, ale jak? Já měl to štěstí, že instituce, v které jsem spořil, nepadla a dostal jsem skutečně to, co jsem si za 15 let našetřil. A stejně je výsledek daleko od mého očekávání v době uzavírání pojistky a o tom, že by mi zaručil rozumný život, řekněme, do 90 let, nemůže být řeči. Hlavní obavy a argumenty proti reformě ale pramení ze zkušenosti občanů, kdy vložené peníze zmizí a nikdo není schopen nebo ochoten říci, jak se to stalo, kdo za to nese odpovědnost.a zejména jak dostat vložené peníze zpět.

Jak jsem řekl v úvodu, je tenhle příspěvek shluk vzájemně nesouvisejících myšlenek a radu, jak to vyřešit, nečekejte. Pokud bych to dokázal, Nobelova cena by mne neminula. Napadá mne pouze jedno nestandardní řešení. Mít možnost neplatit pojištění, za takto ušetřené peníze si koupit každý měsíc kousek zlata a ten si dát do postele pod matraci. Ušetřená suma by v době odchodu do důchodu byla závratná, ale vyžadovalo by to mimořádné zabezpečení bytu a silnou sebekázeň. A také možné riziko, že by zlato bylo zabaveno budoucí vládou a použito pro veřejný prospěch.

Takže nevím.