Omlouvám se tímto na dálku (či spíše výšku) Ivanu Jirousovi, který měl stejný nick. On byl tvůrčí originál na rozdíl od těch, kteří naopak jen destruují. Fotbaloví magoři.

V médiích se o nich píše jako o fotbalových fanoušcích, s čímž mám problém nejen já, ale i Policie České republiky a nepochybně i řada běžných občanů, kteří se buď jen chtějí podívat na fotbalové utkání, nebo mají shodou okolností své obydlí či podnik v blízkosti stadionu či na trase.

Měl jsem vždy za prokazatelné, že fanoušek jakéhokoliv týmu přichází na utkání a svým hlasem, bubnem, trubkou případně nějakým praporkem povzbuzuje svůj tým k lepší hře a samozřejmě k vítězství. Podstatou návštěvy stadionu, haly a hřiště je rovněž to, že odejdu po utkání fyzicky i psychicky nepoškozen, a to i v případě, že můj tým si nevedl nejlépe a prohrál.

Naše fotbalová liga je naštěstí tolik „kvalitní“, že vyjma některých problémových utkání (týká se to nejčastěji Baníku Ostrava a Sparty Praha) se celkem nic neděje. Hra ani výsledek nikoho nevzruší a všichni odejdou v pořádku domů, aniž by stadion po zápase musel být opakovaně rekonstruován. To vše neplatí při mezistátních utkáních (a výše uvedených domácích týmů), kdy k nám přijedou oni „fanoušci“ s potřebou vybíjet svůj přetlak a frustrace. Jsme opakovaně svědky policejních manévrů, napadených benzínových pump a rozbitých předmětů občanské vybavenosti na trase jejich pochodu. Nikde není možné vyčíst, kolik náš stát stojí podobné utkání, jestli v danou chvíli není potřeba přítomnosti policie na jiném místě atd.

Podobné problémy měla kdysi Anglie. Je to země, kde je fotbal národním sportem, kde na ligu chodí několik desítek tisíc diváků a kde se permanentní předplatné místa na stadionu dědí v rodinách. Jeden můj kamarád, který žije v této zemi, mi sdělil, že tam zavedli pravidlo, že v případě nějakého podobného excesu onen pachatel přijde o zmíněnou permanentku, a to na doživotí, stejně tak je mu zabráněn vstup na stadion. Ony excesy rázem ustaly.

Nevím, proč se něco podobného nedá zavést i u nás. V době kamerových systémů a přespočetných kontrol včetně hrozby soudního stíhání při nerespektování rozhodnutí by nepochybně došlo velmi rychle k žádoucí eliminaci podobných magorů, takže by návštěva fotbalového utkání mohla být příjemným zpestřením rodinného odpoledne. Jistě by pomohlo i opatření, aby ti, kterým se povedla destrukce sedaček a dalšího zařízení stadionu, byli v rámci nápravy přinuceni ve svém volném čase k provedení žádoucích oprav, provedení nátěrů, parkových úprav atd. Nějaká pořádková pokuta nemá na „myšlení“ těchto jedinců evidentně žádný vliv.

Je zajímavým sociologickým fenomenem, že popsané excesy se týkají pouze fotbalu. Při hokejových utkáních se fanoušci obou týmů setkávají běžně u stánků s občerstvením bez toho, aby se z bufetu stalo bitevní pole či jen prostor pro vulgární výlevy vůči druhé straně. Totéž házená, florbal či tenis.

Kdysi mi jeden policista řekl, že se v podstatě čeká na první „fotbalovou mrtvolu“ a teprve potom se začne něco opravdu dít. Pokud je to pravda, připadá mi tento postup poněkud krátkozraký.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora