Blížící se volby presidenta nám opět sdělují něco o nás samotných.

Jsme stádo naivních snílků a kmotři nás opět doběhli. Nakonec po dlouhém zdráhání přímou volbu presidenta přece jen připustili, ovšem navlékli to tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Přesně takto koneckonců vypadá ruská verze demokracie přestrojené do perestrojky a bohužel platí, že perestrojka je pro mnohé naše přední politiky cestou k následování. Základem této zdánlivé demokracie je vytvořit dojem voleb a ve skutečnosti všechno řídit (v Číně jde svým způsobem o opak: zatímco nátěr je stále rudý, ve skutečnosti tam přes všechny výhrady dominuje kapitalismus a volný trn).

Prvním krokem k tomu, aby si s námi dělali, co chtěli, je vzít pevně do rukou zákonodárství a skrze ně suverénně vládnout. Jsou totiž dvě roviny kriminálního jednání: ta nižší se snaží zákony obcházet, zatímco ta vyšší se zařídí tak, aby jí zákony vyhovovaly a obcházet již nebylo třeba nic.

Tato strategie ovšem vyžaduje vhodné prostředí a tím je, že zákonodárci musí být dostatečně tupí a líní - hlavně to ovšem platí o právnících čili potud, pokud jsou právníci vůbec ochotní se na kandidátku nechat napsat, požaduje se od nich, aby byli buď hloupí, anebo aby ztratili veškeré morální zábrany. Dosáhnout něčeho takového lze ovšem snadno, totiž úplatkem; úplatek má čarovnou moc, poněvadž jakmile si s ním člověk začne zahrávat, ztratí kontrolu sám nad sebou a pak je již ochoten dělat téměř cokoliv (ve skutečnosti se členové našich významných politických stran dělí obvykle na dvě skupiny: skupina menší úplatky bere a skupina větší je dává s tím, že ti druzí dělají všechno pro to, aby se zařadili mezi ony první a tetelili se ze stejných výhod). Následně pak lze patlat zákony co hrdlo ráčí (cílem je, aby v nich byl zmatek takový, že běžný občan se v nich vůbec nevyzná a vlastně se o to již ani nesnaží - prostě počítá s tím, že každé soudní rozhodnutí je loterií svého druhu).

Na tomto pozadí byl přijat zákon o volbě presidenta a jedním z klíčových momentů bylo jistě i pravidlo o přepočítávání podpisů.

Mimochodem právě na něm se symbolicky vyjevuje náš právní nihilismus stírající rozdíl mezi přirozeným a pozitivním právem. Právo pozitivní klade důraz na literu zákona s tím, že fakta jsou lhostejná, kdežto to přirozené má za to, že když je zákon v rozporu se spravedlností o sobě, není nutné ho dodržovat či dokonce je nutné ho porušovat. Namítne snad někdo, že spravedlnost o sobě je efemérní či dokonce že žádná není, jenže některé rozpory jsou frapantní až příliš.

Například v případě našem: náš volební zákon je totiž v rozporu s docela prostou logikou na úrovni obecné školy (filosof práva profesor František Weyr coby jeden z nejvýznamnějších odborníků v této oblasti poukazoval na případný zákon požadující výšku lidí do 150 cm - fakticky ho téměř nikdo dodržovat nemůže potud, pokud si nenechá uříznout obě nohy; za takových okolností je ovšem povinností všech onen zákon prostě nebrat vážně). To, že parlament i legislativní rada vlády nechali zákon o volbě presidenta projít a že po nich ho ministerstvo vnitra přímo aplikovalo na přepočítávání podpisů, dokazuje mdlobu ducha všech zúčastněných; dodržování takového zákona hraničí se slabomyslností (mimochodem dodatečné výklady o "sankcích" v podobě výsledku nad 100% neplatných podpisů jsou přímo políčkem zdravému rozumu).

Pokoušet se za těchto okolností volit presidenta je ubohá trapnost a smát se nám budou v Bruselu všichni ti, kterými naši bojovníci za suverenitu tak okázale pohrdají (obávám se, že se již delší dobu mezi bruselskými byrokraty šeptá, že Češi si prostě neumí vládnout). Je to dokonalé faux pas!

Vypadá to tak, že kmotři si z nás již dělají blázny. Avšak ptejme se: co vlastně mají ti kmotři za lubem? Věc je prostá. Stačí uvažovat v jejich duchu a s nimi. Jde přece o to ošetřit přímou volbu tak, aby se mezi kandidáty nedostaly žádné osobnosti. Osobnosti jsou pro ně nejzazší hrozbou. Čím se takoví lidé vyznačují? Základním jejich rysem je to, že něco umí a dělají čili nemají vůbec čas brouzdat po ulicích a shánět padesát tisíc podpisů (představa o tom, že takoví lidé se dokonce nechají vydírat politickými stranami za to, že od nich přijmou podporu, odporuje elementárnímu pochopení toho, oč skutečné osobnosti v životě jde). Žádná osobnost se tudíž presidentem nestane. To je téměř jisté.

Díky onomu zákonem stanovenému požadavku najít jen deset senátorů či dvacet poslanců pro kandidáty zbudou pak již výhradně kandidáti straničtí. Ti ostatní jsou vesměs samé nuly nastrčené určitou zájmovou skupinou (výraz eufemistický pro organizovaný zločin - kdo jiný by jim mohl zaplatit agenty na sbírání tolika podpisů a pak i kampaň samotnou).

Zkusme se ještě zamyslet nad tímto. Asi všichni jsme již sledovali interview Zdeňka Svěráka s Karlem Schwarzenbergem (1. díl, 2. díl, 3. díl).

Jistě i mnozí z nás dalších jsou odhodláni volit pana knížete coby nejpřijatelnějšího kandidáta mezi kandidáty ostatními. Ovšem představme si, že by byl ochoten vzít tuto funkci Zdeněk Svěrák samotný. Je téměř jisté, že by ho zvolil celý národ. Důvodů je mnoho počínaje tím, že je proslulý po celé zeměkouli coby oskarový herec, přes to, že na pomoc paraplegikům koná sbírky a získává dost peněz, až po to, že jeho alter ego Jára da Cimrman se stal v celonárodním hlasování nejvýznamnějším Čechem.

Něco takového ovšem kmotři nemohou připustit - potřebují zabránit tomu, aby se skutečná osobnost tohoto rázu kandidátem vůbec stala. Jedním z nástrojů vhodných k tomu, aby se jeho kandidatura vyloučila předem, je požadavek shromáždit padesát tisíc podpisů (v zemích se zavedenou demokracií je počet nutných podpisů řádově nižší a přece se jejich demokracie nezhroutila); očekávat od Zdeňka Svěráka to, že se sníží k něčemu takovému, lze asi sotva. A máme to: je jisté, že Zdeněk Svěrák presidentem nebude.

Dalším nástrojem jsou média: média mohou zařídit to, aby některý z kandidátů zůstal zcela bez povšimnutí. Napsal jsem před časem (Kdo se bojí profesora Milana Zeleného?), že takto byl naprosto zadupán vynikající český profesor ekonomie Milan Zelený.

Profesor Milan Zelený nebyl do předběžných diskusí vůbec připuštěn . Pochopitelně neměl za těchto okolností žádnou šanci padesát tisíc podpisů sebrat. Záměr kmotrů se dokonale vydařil a je to: další hrozba v osobě Milana Zeleného je zažehnána. Dosáhli svého: přímou volbu presidenta sice máme, ale mafiáni nás mají stejně v hrsti.

Totiž přesněji: v hrsti nás má nyní pan Pavel Rychetský a ústavní soudci s ním. Je jen na nich, zda půjdou stranám, straníkům a potažmo kmotrům na ruku a volby nechají proběhnout tak, aby se žádná skutečná osobnost nemohla presidentem stát, či zda se přece jen zamyslí nad falešností celé této volby a navrhnou zrušení stávajícího zákona o volbě presidenta s nutným důsledkem odkladu volby samotné.

Převzato z blogu autora