Na světě existují docela často lidé s ideály, s pevnými názory, s osobní integritou. Je jich daleko víc, než se obvykle myslí. Jde o lidi věřící v lepší příští. Lidi, kteří jsou jinak neohnutelní. Kteří jsou přesvědčeni o své pravdě. Znal jsem více než jednoho takového.

Vzpomněl jsme si na to, když jsem četl článek Štěpána Korčiše v LN "Lidé s vetchým rozumem". Vypočítává tam statečné činy své maminky, její odhodlání a vytrvalost a její pevné postoje. Přestože vím, že mne Petruška Šustrová osobně nemá moc ráda - a to platí celých těch víc než čtyřicet let, co se známe - myslím, že má Štěpán pravdu. Je skutečně zásadovou levicovou revolucionářkou. Neochvějnou ve své víře.

Nevím, kdo má vetchý rozum. Pokud jej mám já, je podle nás - od těch obyčejných přes "významné", třeba Pavla Kohouta či Jana Rejžka, až po Jiřího Stránského - daleko víc.

Těžko se mi to říká, protože v souvislosti s Hnutím revoluční mládeže, jehož byla Petruška Šustrová nikoliv nevýznamným členem, stejně jako otec Štěpána Vavřinec Korčiš, jsem měl také jisté potíže..

To když mne v souvislosti s HRM sebrali a vyslýchali na Ruzyni. Ač jsem nebyl členem ani nadšeným sympatizantem. Jejich, tedy StB, podezření vyplývalo z mých postojů. A z toho, že mnoho z členů HRM bylo mými osobními kamarády. Mám, či měl jsem tedy zcela jistě kladný vztah kladný vztah k těmto revolucionářům. Byť hodně levicovým. Znal jsem je.

Ovšem nejen je. Znal jsem od dětství také jednoho pána, co byl také zásadový a vždy snil o lepší společnosti. Byl statečný, když jeho vlast obsadil ozbrojený nepřítel. Byl aktivním členem nejen disentu, ale i odboje. V době, kdy prozrazení znamenalo smrt. Nikdy neuhýbal ze svých postojů a vždy byl přesvědčen, že koná pro lidi, hlavně ty chudé, správně. Ve vězení se choval vzorně a pomáhal tam svým spoluvězňům, třeba mému otci. Byl vynikající publicista, vzorný stylista, ohnivý a vážený diskutér. Člověk vzdělaný a chytrý.

Nezlomili jej ani kruté výslechy, na jejichž konci mnozí obviňovali sami sebe a své soudruhy z nejneuvěřitelnějších činů. Nikdy se nepodvolil. Nikdy nezalhal ve smyslu své víry.

Vždy jednal jen tak, jak mu velelo jeho svědomí revolucionáře. Chytrý, statečný, vězněný a nakonec podepsal "Moskevské protokoly". Zda kvůli svým ideálům či pouhé touze po moci, lze jen těžko říci. Mnoho let pak seděl na Hradě jako nominální hlava státu, ve skutečnosti nejnóblejší vězeň těch, kteří jím ve skutečnosti pohrdali. Zachoval si aspoň tolik soudnosti, aby pak v klidu a míru po mnoha letech své zdánlivé vlády, zbaven dozoru těch, co pozvali tanky, předal vládu země do rukou dodnes vzývaného demokratického presidenta. Tento významný a osobně statečný levicový intelektuál se jmenoval dr. Gustáv Husák.

Petruška, vězenkyně stalinistů, oficielně ve jménu svých ideálů zlikvidovala ÚSTR. Aby jako zdánlivá "hlava", ve skutečnosti jen vykonavatel cizích zájmů, se už dnes stala vězněm svých loutkářů. Věřím, že v duchu svých veřejně hlásaných zásad bude mít dostatek cti a ukončí tuhle trapnou epizodu v ÚSTR dřív, než se stane karikaturou sama sebe. Tak to totiž je. Sebevíc maminku milující synové na tom nic nezmění.

Autor je signatář Charty 77