Existují témata, která nerozdělují českou politickou scénu na pravolevé spektrum, ale podle úplně jiných kritérií. Jedním z těch témat je stále omílaný protikuřácký zákon, který se v mírně pozměněném gardu objevuje ve Sněmovně každou chvíli a vždy vyvolá bouřlivé diskuse.

Proti kouření bojuje spousta států různým způsobem. Některé omezují reklamu na tabákové výrobky, jiné na ně uvalují vysoké spotřební daně, další zakazují kouření na veřejně přístupných místech. Jsou i takové země, které kombinují všechna opatření dohromady. Tvrdé antikuřácké zákony panují v Irsku, Bavorsku, Litvě, Lotyšsku, Estonsku a Itálii. Na zpřísnění se chystá Francie i Anglie, speciální zóny v restauracích mají Slovinci. Protikuřácký trend razí i Portugalsko. V České republice se prosadit účinný zákon, který by pomohl v boji proti kouření, zákonodárcům dosud nepodařilo.

Odhodlaný odpůrce tabáku lidovec Josef Janeček už v dolní komoře Parlamentu křeslo nemá, a šance tak využil poslanecký „nováček“ Boris Šťastný z ODS, který po něm přebral štafetu a spolu s poslanci Olgou Zubovou (SZ) a Jiřím Carbolem (KDU-ČSL) začátkem března představil novelu „zákona o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami“, známou jako protikuřácký zákon. Koncem dubna byla předloha Sněmovnou puštěna do druhého čtení a tím získala větší šanci na úspěch.

V současné době jsou v restauracích, barech a kavárnách prostory pro kuřáky a nekuřáky odděleny pouze cedulkou. Podle této předlohy by majitelé těchto zařízení museli investovat do stavebně oddělených prostor a odvětrávacích systémů. Novela také předpokládá zákaz kouření ve společných prostorách bytových domů, tedy i na chodbách. Je v ní implikováno upřesnění problematiky kouření na zastávkách veřejné dopravy. Nyní se zákaz vztahuje na celou zastávku. Boris Šťastný říká, že není přesně definováno její vymezení, tudíž podle nového znění zákona to budou jen zastávky kryté nebo uzavřené. Zákon obsahuje i část, dle které by obce nově dostaly možnost zakázat kouření na veřejných místech jako jsou sportoviště nebo dětská hřiště.

Nejvíce oponentů antikuřáckého zákona má poslanec Šťastný v řadách svých spolustraníků. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil ho označil za „legislativně nekvalitní“. S touto kontroverzní normou Šťastný takto naráží u většiny poslanců ve své mateřské straně, kteří se k ní staví buď velice rezervovaně, nebo ji úplně odmítají s argumenty o majetkových právech vlastníků nemovitostí. Poslanecký matador Petr Pleva z ODS poukázal na to, že zákon bude velice těžce vymahatelný: „V případě zákazu v restauracích bude tento zákon vymahatelný velmi problematicky. Jeden způsob, jak lze tento zákon obcházet je, že restaurace se promění na soukromý klub, kdo přijde, stane se okamžitě členem klubu, členský poplatek bude započítán do konzumace, a tímto ten zákon obejdeme.“ Královéhradecký poslanec Zdeněk Lhota je bývalý kulturista a známý propagátor zdravého životního stylu. I on přes své přesvědčení o škodlivosti tabáku zákon kritizuje: „Měli bychom si uvědomit, odkud kam jsou naše práva a odkud kam vstupujeme do práv druhých. Vynucovat po někom, aby stavěl příčky v restauračních zařízeních je do slova a do písmene narušením jeho majetkových práv jako vlastníka nemovitosti. Kouření jako takové to v žádném případě neřeší. Klackem ještě nikdy nikdo svět nespasil.“

Nejvíce příznivců má norma mezi sociálními demokraty, ale není to proto, že by mezi nimi bylo méně kuřáků. Předseda sněmovního Výboru pro zdravotnictví David Rath (ČSSD) totiž doporučil svému poslaneckému klubu protikuřácký zákon podpořit. Mezi sociálnědemokratickými zákonodárci se ale i přes Rathovo „doporučení“ (netřeba připomínat, jak vypadá doporučení u sociálních demokratů) objevilo několik rebelů, kteří hlasovali proti stanovisku exministra zdravotnictví. Jejich neoficiálním vůdcem je Vlastimil Aubrecht, který je sám silný kuřák a v minulém volebním období to byl právě on, kdo prosadil, aby restaurace byly z protikuřáckého zákona, který byl tehdy v režii poslance Janečka, vyjmuty. Nyní ústecký poslanec k vykázání kuřáků z barů a pohostinských zařízení říká: „Všude v Evropě je to členění podle druhů restaurací a u nás to děláme šmahem všude. Musí to být podle toho, o jakou se jedná restauraci. Samozřejmě, že Alcronu nebo Hiltonu členění vadit nebude, ti už to mají, ale jsem zvědav, jak to udělají drobní hospodští. Tam chlapi chodí akorát na hokej či fotbal, pivo a na cigáro. Tam to pak můžou rovnou zabalit. A pokud si někdo stěžuje, že je někde v hospodě v deset hodin večer zakouřeno a nemůže si tam jít s malým dítětem sednout a je to navíc venkovská „čtyřka“, tak by pokutu měl dostat ten, kdo tam to dítě táhne, a s ní dostat i na zadek. Souhlasím, aby kouření bylo zakázáno v restauracích při obědě nebo při večeři, to si ale restauratér může podle stávajícího zákona udělat nyní.“ Podobně nahlíží na celou věc jeho spolupartajník Robert Dušek, který vykouří 40 cigaret za den: „Jde především o zasahování do práv majitelů restaurací. Už dnes majitelé, kteří to chtějí řešit, to odděleným prostorem vyřešené mají a je zbytečné kopírovat státy jako je Irsko, kde kuřáci nedůstojně mrznou před hospodou.“ Obdobně se k omezování zlozvyku touto cestou staví i příbramský starosta a sociálnědemokratický poslanec Josef Řihák, který sám vykouří asi krabičku cigaret denně: „Já si myslím, že omezení je v této společnosti už příliš. Spíš než represe by měla nastoupit prevence. Tohle jsou zákony, které se dělají na to, aby se nedodržovaly, jako například se nedodržuje to, že se nesmí kouřit na zastávkách, protože spousta kompetencí přešlo na obce, ale nikdo pak už neposílil samosprávu, co se týká úředníků či policie. Něco jiného ale je, že se nekouří v úředních budovách, v nemocnicích či školách.“ Bývalý ministr vnitra František Bublan, který kouří asi dvacet cigaret denně, se v této souvislosti obává, abychom „neupadli do zákonictví, kdy budeme přikazovat, kdy se co smí“ a raději prý apeluje na větší ohleduplnost a toleranci mezi kuřáky a nekuřáky. Podle exministra kultury Vítězslava Jandáka je český právní řád už tak dosti zaplevelen a jeho kolegové by si měli uvědomit, že ve Sněmovně nesedí proto, aby „pěstovali kvantitu, ale kvalitu“ a tuto novelizaci označil za „zákon pro zákon“.

Zákaz kouření ve společných prostorách domu je velice lehce zneužitelný paragraf. Nájemníci bytových jednotek dostanou jednoduchý návod, jak řešit své sousedské spory. Není nic prostšího, než zavolat na nenáviděného souseda městskou policii s oznámením, že jste ho viděli kouřit na chodbě, a ať je to pravda nebo ne, on dostane pokutu. Nehledě na to, jak k tomu přijdou majitelé domů. Ti už tak dost strádají díky parazitujícím nájemníkům s regulovanými nájmy, které nemohou vykázat. Teď jim navíc zákon bude diktovat, že si ve svém vlastním domě smí zapálit jen v místnosti pro to určené s patřičným odvětráváním. Když vezmeme příklad oné „vesnické hospody“, po přijetí tohoto zákona to nejspíše dopadne následovně: majitel zkrátí otevírací dobu o několik hodin, oficiálně zavře v šest večer, zatáhne závěsy, ale štamgasti si tam budou vesele popíjet pivko a kouřit „startovačky“ ve tvrdém do pozdních nočních hodin. Kuřák si vždycky najde cestu, jak si svoji závislost uspokojit, a ani zákon mu v tom nezabrání.

Teď budou pod palbou regulací a nařízení kuřáci. Kdo bude další? Ti, co pijí alkohol? Ti, co mají více kilogramů tělesné váhy? Ti, co vypadají trochu jinak? Ti, co se řadí k nějaké menšině? Nebo snad ti, co mají jiný názor? U všeho se dá říct, že tím škodí zdraví nebo obtěžují své okolí. Nejsme snad rádi, že doba, kdy nám bylo přikazováno, co můžeme a co nesmíme, je pryč? Kdybychom přijali logiku tohoto zákona, že právní řád bude takto regulovat spotřebu všeho, co je zdraví škodlivé, jsou otázky kolem jídla a alkoholu nasnadě. Například vzhledem k tomu, že obezita a nemoci s ní spojené ročně zabijí mnohem větší počet lidí než tabák, by se mělo zakázat podávat v restauracích tučné jídlo, omezit porce na 200 gramů, fastfoody zrušit úplně a bylo by nabíledni postupně zákonem nařídit, aby se všichni stravovali jen zeleninou a obilnými klíčky.

Statistiky mluví jasně. V České republice na následky kouření zemře kolem šedesáti lidí každý den. Nikdo se nesnaží zpochybnit neblahé fatální účinky tabáku na lidský organismus, ale zpochybnění návrhu antikuřáckého zákona v souvislosti se zasahováním do práv vlastníků restaurací na místě je. Návštěva restauračního zařízení je volbou každého občana. Člověk se sám svobodně rozhoduje, jestli tam půjde či nikoliv. Navíc nekuřáckých restaurací je spousta a je na vůli každého, zda usedne do jedné z nich nebo do zakouřené „čtyřky“. Protikuřácký zákon postihne dospělé svéprávné lidi, kteří mají svůj rozum a kouří dobrovolně. Zdraví je bezesporu tou nejcennější devizou, kterou v životě mámě. Je ale na svobodném rozhodnutí každého jedince, jak s ní naloží. K úspěšnému omezení této neřesti nepovedou zákazy ani regulace. Spojené státy taky v minulosti vydaly tabákovou prohibici a jediný, kdo z toho profitoval, byla italská mafie… Právní řešení problému, který je společenský, není nikdy to nejšťastnější. Mnohem účinnějším nástrojem k potírání tohoto zlozvyku je osvěta, která lidem názorně ukáže, jak cigareta na lidský organismus působí, a poradí, jak se zlozvyku zbavit. Představte si, že máte malé dítě a na zahradě bazének. Než kolem stavět plot a dítěti zakazovat k němu chodit, není lepší ratolest naučit plavat?

květen, 51PRO