aneb Jak je na tom česká justice ?

Je docela možné, že kdyby – čistě hypoteticky – byla v Česku korupce na té úrovni, jaká je v některých skandinávských zemích, nebyl by problém mít vyrovnaný státní rozpočet. Nejedná se totiž o zanedbatelné částky, ale o miliardy odčerpané ze státního rozpočtu. Různé odhady celkového objemu korupce se pohybují ve stovkách miliard. O něčem také vypovídá výše výdajů na veřejné zakázky v ČR v poměru k HDP, která je ve srovnání s evropským průměrem vyšší o 6 %. Mezinárodní nevládní organizace Transparency International určila v roce 2009 pro Česko hodnotu indexu vnímání korupce CPI (Corruption Perception Index) 4,9, což ve světovém měřítku stačí na 52. místo a v Evropské unii odsouvá Česko s 18. místem až někam dozadu. Žádná Skandinávie, ale spíš ten Balkán je nám zde blízký.

O korupci se v ČR mluví léta, bojuje se s ní, nicméně přes veškerou snahu je výsledek víc než žalostný. Nic neukazuje na to, že by zde bylo nějaké výrazné zlepšení. Korupce se stala něčím normálním, co zde jaksi prostě být musí a provalené aféry, podezření, obvinění a vyšetřování související s korupcí již širší veřejnost přestaly zajímat.

Bylo by chybou spojovat korupci pouze se státními úředníky a veřejnými zakázkami jen proto, že zde se hovoří o miliardách. Korumpuje a rozkrádá se nejen z peněz veřejných, nýbrž i z čistě soukromých zdrojů, i když – v porovnání s penězi odčerpanými korupcí ze státního rozpočtu – půjde o částky mnohem menší. Členové bytových družstev, členové společenství vlastníků, lidé bydlící v památkáři chráněných domech aj. by také mohli o ledačems podivném vyprávět. Každoročně stále stejnými firmami formálně prováděné revize v bytových domech za předražené částky nebo neúměrně drahé opravy a rekonstrukce objednávané funkcionáři družstva, představiteli společenství vlastníků jednotek, správci budov atd. Stačí se někdy podívat kolem sebe, nač člověk ze svého přispívá. Když si objednáte kupř. blok dvanácti poštovních schránek do svého domu, vyjde vás včetně montáže cca na 10 000 Kč. Objednán a dodán přes správce budovy přijde na víc než dvojnásobek. Nebo formálně bez šetření na místě "provedená" revize hromosvodu za 14 000 Kč. Vyloučíme-li blbost, co to je? Ono nemusí, jak se říká, téct po miliardách, stačí, když jen "tak kape".

Podle výroční zprávy BIS za rok 2010 je korupcí pořádně prorostlá i česká justice. "Konkrétní případy korupce státních orgánů se soustřeďují mimo jiné na oblast justice s cílem zakrýt předchozí nelegální aktivity, na oblast rozhodování orgánů státu a samospráv, s cílem ovlivnit rozhodování o veřejných zakázkách a rozdělení prostředků z veřejných rozpočtů, a rovněž na oblast legislativního procesu," stojí v poslední výroční zprávě tajné služby za rok 2010. Dále se hovoří o sofistikovaných podobách korupčních jednání, které se obtížně odhalují. Jsou to nesnadno postihnutelné systémy klientských sítí, kde jsou orgány činné v trestním řízení bezradné.

BIS konstatuje, že i v roce 2010 byly zaznamenány případy nestandardního jednání některých soudců a státních zástupců se znaky kriminálního jednání, které prý – s ohledem na postavení soudců a státních zástupců – nelze účinně stíhat. Nejde "jen" o korupci, ale také o vynášení citlivých informací, manipulace soudním řízením nebo o pochybné kontakty s podsvětím. Ruku v ruce s liknavostí vrcholných představitelů je řádný výkonu justice ohrožen.

Je vůbec za takové situace rozumné trvat na principu v podstatě doživotní neodvolatelnosti soudců? Jestliže výsadní postavení soudců a státních zástupců znemožňuje postihnout jejich kriminální jednání a tito pracovníci mají právo být ve svých funkcích až do důchodu, nebylo by namístě skončit s podobnými privilegii a omezit výkon jejich funkcí na určitou dobu, dejme tomu deset let? A pak nové ustanovení posoudit? Je totiž vidět, že v podstatě doživotní výkon funkce jejímu řádnému výkonu a nezávislosti nijak nepomáhá a za stávajícího marasmu je nezávislost justice pouhou iluzí.

Výroční zpráva BIS nebyla ze strany justice přijata bez výhrad. Počet trestně stíhaných soudců a státních zástupců totiž jaksi oné prorostlosti justice korupcí neodpovídá. Případy selhání soudců jsou mizivé, vždy šlo o ojedinělé, s korupcí povětšinou nesouvisející případy a snad jen jeden velký případ zločinného spolčení kolem soudce Berky. Zde došlo na trestní stíhání zřejmě z toho důvodu, že kriminální činnost tzv. konkursní mafie se dotkla mnoha subjektů a její rozsáhlé řádění nešlo trvale utajovat. Mnohé by ovšem v takovém rozsahu nebylo možné, pokud by státní správa soudů řádně plnila své funkce.

V říjnu tohoto roku proběhla v médiích zpráva o trestním stíhaní dvou trestních soudců a jedné soudní úřednice Okresního soudu v Litoměřicích pro přijímání úplatku a zneužití pravomoci. Jeden soudce byl vzat do vazby a krátce nato se soudcovské funkce vzdala i místopředsedkyně tohoto okresního soudu, aby se vyhnula zbavení taláru ministrem spravedlnosti pro údajně šedesát zjištěných nedostatků. Proč taky ne, když do důchodu jí zbývá pár měsíců. Jeden okresní soud tak přišel naráz o tři trestní soudce a projednávání trestních věcí bylo u něj ochromeno.

V české justice působí něco přes 3 000 soudců. I přes tento vysoký počet je selhání tří trestních soudců a jedné soudní úřednice, a to u jednoho okresního soudu, něčím, co se nikdy dříve nestalo. Představitele justice asi sotva potěší, že mladým soudcům hrozí maximálně trest odnětí svobody 8 let a nikoli 12, neboť úplatek byl "malý" a nepřesáhl půl milionu korun. Jen pro úplnost je nutno uvést, že věc nebyla pravomocně ukončena a i zde se musí ctít presumpce neviny.

Nicméně tento případ litoměřického okresního soudu právě ve světle oné zprávy BIS nutí k zamyšlení, zda jde skutečně o případ ojedinělý, nebo zda jde o ukázku toho, jak to v české justici může vypadat i jinde. Ostatně je mezi právníky známou věcí, že rozhodnutí českých soudců nelze dnes ani s určitou mírou pravděpodobnosti předvídat. Jakými mravními hodnotami a charakterovými kvalitami se vyznačuje česká justice, pokud zpráva tajné služby má reálný základ? Kdo se stýká s vězni, může se dovědět spoustu zajímavých věcí. Například o tom, jak se tomu či onomu podařilo za úplatek 30 000 korun vyhnout nepodmíněnému odsouzení, odložení výkonu trestu apod. Lidé ve výkonu trestu, zejména recidivisté, dovedou určité věci přehánět a rádi si vymýšlejí, na druhé straně ve výkonu trestu se od jiných mnohé dovědí a nenechávají si to jen pro sebe. Ani je ale nenapadne něco oficiálně oznamovat, v tom jsou se zprávou BIS zajedno. Nejenže by se nic neprokázalo, ale oznamovatel by si vykoledoval leda tak trestní stíhání za křivé obvinění.

Ve známém, svého času oblíbeném seriálu Chobotnice, natočeném v 80. letech, se komisař Corrado Cattani, nelítostný bojovník s mafií, dostane až k samotné hlavě rozsáhlé všemocné sítě. Uhlazený intelektuál, milovník vážné hudby a sběratel starožitností s vazbami na vládní špičky (v podání herce Bruno Cremera) řídící miliardové transakce ze své opevněné vily ve Švýcarsku, mu blahosklonně, dávaje najevo svou převahu, udělí patřičnou lekci: "Pro demokracii je korupce totéž, jako pořádný olej do motoru vozu, odporně páchne, umaže vás, ale jedete." Lapidárně komisaři vysvětluje, jak se věci mají. Skutečnou vrcholnou moc mají ti, kteří velké finance spojují s velkou kriminalitou a s politickou mocí. Ti, kteří proti tomu bojují, mají dojem, že vítězí, ve skutečnosti mohou maximálně vrazit pár klacků mezi kola. Rozhodují ti, kteří stojí nad vším, i nad zákonem. Inteligentní člověk může mnoho pochopit, nakonec ale dojede na konečnou. A pak ani o metr dál…

Autor je advokát