28.3.2024 | Svátek má Soňa


SPOLEČNOST: Konec snadných řešení

3.12.2010

Svět byl kdysi krásný, jednoduchý. Třídní nepřítel byl jednoznačně ukázán drápem neomylné Velké strany, což byli především lidé inteligentní a mající autoritu svými činy (třeba protinacistický generál Píka), ale i mudrující švec na rohu ulice. Po dlouhé době sebediskreditace se ovšem stala nepřítelem a dokonce kolaborantem Velká strana. Když jednoho mrazivého listopadového rána padla, bylo to opět jednoduché. Všechno, co dělala, bylo špatné a muselo se to dělat naprosto opačně. Protože bylo vše státní, muselo se vše zprivatizovat. Trh všechno vyřeší!

Když nevyřešil, přišli na scénu sociální demokraté a měli zavést sociální stát po vzoru Švédska. Nebylo jasné, kde na to vezmou, ale místo toho jaksi mimochodem zprivatizovali za hubičku oddlužené banky, ačkoliv je to sektor, ze kterého dnes odchází do zahraničí ročně 6 miliard korun. Akce „čisté ruce“ skončila skandály, z nichž téměř symbolický byl Grossův. Pak přišlo období naschválů obou politických bloků a fantasticky podřadných leaderů. V tomto období se ztratily naděje na nějaké řešení prohlubujících se problémů. Do voleb v květnu roku 2010 nakonec šla levice s tím, co naznačovala situace, že bude úspěšné, hlavně ovšem jednoduché. Mávnutím Paroubkovy masité ruky se mělo všechno vyřešil: Stát se prostě zadluží a bohatým se zvednou daně. Chudí dále nezchudnou (alespoň prozatím), na budoucnost se můžeme vykašlat, užívejme, pokud to jde…. Jak snadné!

Takový vedoucí socialista si to může dovolit, on si v politice nahrabe (kdepak nějaké snížení platů poslanců), zakope se na Floridě, proč by také myslel na budoucnost státu? A nějací abonenti levice? Celá ta armáda nefachčenků a příjemců různých podpor? Posloužili, tak ať jdou k čertu!

Pravice šla do voleb s pocitem, že podbízet se nemá smyslu, stejně volby prohrají, a tak si alespoň zachovají tvář. Prostě říkala pravdu, že si musíme utáhnout opasky, jinak to nejde. Vzpomínám, jak Schwanzenberg v televizní diskusi poměrně jednoduše vysvětlil složitou věc: Bohaté nelze nějak výrazně zdanit, protože by odešli do zahraničí a my potřebujeme kapitál a zaměstnanost. Také by odešli odborníci a u nás by se snížila úroveň práce. Jak vidět, lidé to pochopili a pravice zvítězila. Přitom lidé jasně volili pravicový program a nepříjemné osoby vykroužkovali. Mám dobrý pocit hlavně z toho, že lidé se naučili alespoň částečně ovlivňovat politiku.

Kmotrů se tím sice zbavit nemohli, alespoň to však budou kmotří místní, snad nějak odpovědní za své prostředí, které jim dává zbohatnout, a za stát, na kterém jsou přisáti. Obvykle parazit svého živitele nezničí. Někteří paraziti jsou ovšem globální bez ohledu na původ, domácí poměry jim neleží ani v patě, a tak si lehce nahrabou a odejdou. Určitě pohledem ze Seychel je takovému parazitovi, který se „nacucal“, jedno, jak dopadne jeho přechodný hostitel, malý stát ve středu Evropy. Dělá si snad dobře nalitá pijavice problém s dalším osudem hostitele? Jenže globální parazit musí být opravdu velmi silný a tím velmi zločinný. Takoví ti malí jsou ovšem stále na státu závislí, protože z něj sají krev po kapkách, musí si státu považovat, proto se o něj alespoň nějak starají a dluhy jsou nepřijatelnou jsoucností, které by odsávané kapičky životodárné tekutiny v podobě bankovek mohly zmenšit. Aby to tak zůstalo, je nutno se na místní úrovni spojit s každým, kdo to pochopí, bez závislosti na politické příslušnosti. „Vždyť jsme přece všichni bratři paraziti!“ Pochybuji, že se podaří ve stávajícím politickém paradigmatu s tím něco udělat. Kdyby se dokázalo alespoň odstranit příležitost velkým pijavicím, byl by to úspěch. Přesto v to příliš nevěřím, spíše si myslím, že velké zůstanou beze změny a těch malých se několik zachytí a exemplárně potrestá, aby se to dalo propagovat jako politický úspěch.

Levice ukázala zřetelně zoufalost svého postavení. V jediném morálním projektu – boji proti korupci, již dříve neuspěla a morálně propadla, korupce se za její vlády pouze zvýšila. Zůstaly jen projekty nezodpovědné, populistické a lživé. Sice jim pětina voličů uvěřila, ale národ většinou ukázal, že není hloupý. Zoufalost levice je především dána ideovou vyprázdněností. Staré sociálně demokratické ideje založené na jednoduché myšlence přerozdělování peněz od bohatých k chudým ztratily platnost v globalizovaném světě snadného přesunu kapitálu i výroby z problematické země jinam a tím i odsunutí zdrojů pro daně. Nové myšlenky se ze starého prázdného sudu marxismu nevydolují.

Otevřít nový soudek idejí je problém hlavně proto, že ideje obsahující opravdové poctivé řešení jsou složité a vyžadují práci. Práci společnou, práci celého národa a pochopení většiny. Jenže to nelze očekávat od socialistických populistů. Kapitalisty nelze řádně zdanit, rozdávání vede k nesplatitelným dluhům, exekuci státního majetku a ztráty posledních nezprivatizovaných „slepic snášejících zlatá vejce“, jako je ČEZ, dálnice a p. V exekuci státu se také může prodat národní bohatství, které je ještě v zemi (uhlí, uranová ruda a p.). Je to projekt popření základních historických idejí socialistů, kteří se přece vždy snažili o částečný státní sektor a chránili společné vlastnictví občanů. V podstatě lze říci, že socialisté tím proradně slouží velkému světovému kapitálu metodou, v níž měli být důchodci a sociálně slabí občané jakýmisi spolupachateli. Vždy je možno říci: „Většina lidí to přece chtěla, většina nás volila.“ Ano, i většina si může vidět jen na špičku nosu, chtít momentální prospěch bez ohledu na budoucnost. Lidé jsou manipulovatelní, a proto je velkou zodpovědností politiků, co nabízejí. Stávající směr socialistické politiky vede k „vyžrání“ všeho, co se dá. Možná, že se socialisté vzpamatují, ale to potom nebudou socialisté, protože by museli opustit marxistický základ, ze kterého už zůstalo jen to nejubožejší: slibování dočasného prospěchu, rozdávání na dluh, podpora nepracujících na úkor pracujících a vůbec jen jakési zvratky kdysi mohutné a populární ideologie.

Jednoduchá řešení ovšem nemá ani pravice. Trh samozřejmě vše nevyřeší a sám od sebe proniká všude, kam nemá. To není jen prostituce a distribuce drog. Kšeftuje se se vším, včetně poslaneckých míst, státních zakázek, vysokoškolských diplomů. Můžeme očekávat, že brzy nejenom budeme u lékaře platit téměř vše, ale také, že farmaceutické firmy si zaplatí lékaře, aby psali jejich léky, samozřejmě ty drahé a neúčinné. Dovedeme si představit takový kapitalismus, který se dnes nemusí vyznačovat jen velkými sociálními rozdíly, ale především proniknutím trhu do všeho, tedy i do státních úřadů, které si bude možno koupit. Bude se šeptat veřejné tajemství, jak drahý je který úředník a ke kterému je lepší jít. Špatně placená policie nebude chránit občana, ale toho, kdo zaplatí. Spontánní liberalismus se vždy vyvíjel a vyvíjí k vlastní zkáze. Většinou k monopolismu, tedy převaze velkých podniků ovládajících celé hospodářství, likvidujících malé pomocí koupených státních úřadů a postupně proletarizující zemi. Potom je řešením obvykle nějaká vojenská diktatura, aby nevznikla revoluce, protože svobodní občané by zvolili komunisty.

Nemohu české socialisty jen kritizovat. Jistě udělali mnoho činů, které by v sedmdesátých letech minulého století ve vyspělé kapitalistické zemi byly velmi dobré. Ony byly dobré pro jejich příjemce i dnes, třeba přídavky na děti, společné zdanění manželů, slušné důchody, zdravotnictví zdarma apod. Jenže nebyly dobré pro poskytovatele finančních prostředků, lépe řečeno proto, že opravdoví poskytovatelé absentovali. Kdyby shůry padalo každý rok cca 100 miliard, potom by jistě mohli být úspěšní a zářit se na výsluní slávy dodnes a lid by je zbožňoval. Problém ovšem je, že oněch 100 miliard prostě shůry nepadá a lze je jen do jisté doby pořizovat na dluh.

Možná se socialisté diví, že kdysi úspěšné projekty dnes nefungují, ale asi nepochopili, že svět se změnil v základních parametrech. Je daleko větší osobní spotřeba, mnohdy i vynucená prostředím (auto na dojíždění do práce, drahý byt ve městě, kde jsou pracovní příležitosti). Je úplně jiná skladba obyvatelstva, přibylo neúměrně důchodců a nemocných lidí, ubylo mladých a práceschopných, přičemž se tento fenomén stále prohlubuje a hrozí sociální katastrofou. Fabriky se přesunuly do Číny a je větší problém se zaměstnaností, protože zaměstnání ve službách je už na okraji saturace. Ale hlavní jsou otevřené hranice, které dovolují úspěšným a bohatým odcházet bez nějaké ztráty a zanechávat doma ty neúspěšné, chudé a nepracující, které si potom socialisté pěstují jako svoje abonenty a bez kterých by je nikdo nevolil.

Řešení mající perspektivu úspěšnosti mohou být jen složitá a velmi silně zasahující do současných vyznávaných hodnot a celého politického uspořádání. Jistěže se věci zásadně změní jen morální obrodou, ale ta musí mít připraveno prostředí, prostě poměry takové, aby „zloděj neměl příležitost“ (apokryf přísloví „zloděje dělá příležitost“). V politické oblasti vidím řešení k přípravě zcela jiného systému vytvářejícímu prostředí pro sociální soudržnost, spolupráci lidí ve spolcích a zastupitelstvech, rozšíření demokracie. Stranický systém je zastaralý, nicméně nevidím v jeho odstranění nějakou spásu. Myslím si, že především máme nevyhovující model liberálního státu, ve kterém existuje jen individuální občan a stát, bez mezilehlých článků a společenstev majících svoji suverenitu. Je zapotřebí konzervativní subsidiarity, vytvoření obcí se zvýšenými pravomocemi v oblasti sociální a hospodářské a obnovení funkce rodiny jako sociálního zázemí. To předpokládá též vznik rozsáhlé střední třídy lidí s majetkem jako jistotou na stáří, pro případ krizí a nepříznivých životních situací. Rezervy místo dluhů by měly mít rodiny, obce i stát. Proletářská řešení, tedy většina lidí závislých na zaměstnání bez rezerv a s dluhy, jsou do budoucnosti nepřijatelná. Přechod k větší skromnosti, usazení na místě a zakládání rodin vyžaduje ovšem jiné pořadí životních hodnot, dobrovolnou skromnost, hospodárnost a identitu s domácím prostředím. Je to složité, ale jedině účinné. Morální étos je nutný, ale prostředí musí být na novou sociální situaci připraveno i politickým systémem.

Mnozí namítnou, že je to utopie….. Nikoliv, takový svět tu v základních parametrech existoval. Použití jeho vzoru naprosto nezávisí na změnách technických prostředků a technologií. Člověk se nemění, funguje v přirozených mechanismech svého bytí stále stejně, přirozené instinkty rodinné a sociální existují, pouze jsou dnes překryty jiným kulturním vlivem a jinými pravidly života.

Někdo se jistě zeptá, proč stávající svět měnit, když vlastně se většinou zatím žádné příkoří neděje? Otázky dluhů a sliby politiků jsou příběhy na televizních a počítačových obrazovkách zařazené mezi ostatní zábavné pořady, kterým se lze stejně zasmát jako primitivní barevné show nebo se pobavit jako televizní novelou plnou neuvěřitelných záplatek. Shora jsem sice vysvětlil, jak se věci ve skutečnosti mají, když se na to podívá člověk zodpovědně, bez vlivu ideologií a masmediální deformace. Přesto je to i tak otázka legitimní a nelze zase dotazujícího považovat za úplného hlupáka. Nicméně přesto ještě zdůrazním znovu, že bez poctivého a hlubokého řešení se lze nadít jen nekonečných dluhů a neřešitelných sociálních situací, které dovedou tento svět k totalitám a opakování historie. A to ještě jen v tom lepším případě.

Převzato z Podracky.bigbloger.lidovky.cz