Komunističtí aktivisté protestují proti průjezdu konvoje armády USA přes území České republiky. V jejich propagandě se často objevuje srovnání průjezdu konvoje s vpádem německé armády v létech 1938 a 1939. O tom, co by se asi tak stalo, kdyby tehdy stáli u silnice a protestovali proti německým vojskům, se pro jistotu nezmiňují. V lepším případě by skončili v koncentráku, v tom horším na popravišti. Německá okupace znamenala také nastolení totalitního nedemokratického režimu s následnou likvidací židovské menšiny a všech odpůrců nacismu.

Také srovnání s vpádem Sovětské armády pokulhává. Ta přijela do Československa, aby zde udržela již 20 let existující totalitní režim, v němž byly potlačeny všechny občanské svobody. Hranice byly obehnány ostnatým drátem a střeženy vojáky se samopaly. Svoboda tisku neexistovala a za jakýkoliv protest následoval kriminál. V ústavě byla zakotvena vedoucí úloha jediné strany a novou politickou stranu nebo jakékoliv hnutí nebylo možno legálně založit.

Po roce 1989 s pádem komunismu padla i všechna omezení a občané mohou od té doby svobodně cestovat, vyjadřovat své názory v tisku a také se mohou svobodně sdružovat v politických stranách. Bohužel zde také existuje komunistická strana, která si nepatrně změnila název a náhle se ze strany, která u nás po 40 let udržovala diktátorský totalitní režim, stala strana demokratická. K tomu stačilo napsat pár paragrafů do stanov, aby se splnila litera zákona.

Tato strana do roku 1989 otevřeně kolaborovala se sovětskou okupační mocí a udržovala nás v koloniálním područí ruského impéria. Co se však přes noc nezměnilo, byla členská základna. Lidé, kteří nás šikanovali v zaměstnání a v místě bydliště, se náhle začali tvářit jako demokraté. V současné době si vzpomněli na svoji kolaborantskou minulost a opět vzhlížejí k ruskému východnímu bratru, přestože ten už dávnou opustil komunistickou ideologii a je veden miliardáři z řad bývalé KGB. Jejich protesty proti průjezdu konvoje armády USA, která je jako rozhodující síla armád NATO zárukou udržení demokracie a svobody v naší zemi, nelze chápat jinak než jako protest proti demokratickým svobodám. Demokracie umožňuje i existenci takových stran, které by rády tancovaly na jejím hrobě. Síla demokracie v té či oné zemi se pozná mimo jiné také podle toho, jak její občané dokážou odolávat populistické propagandě založené na lživé interpretaci historických událostí.

Bývalý člen StB a plzeňský poslanec za KSČM Jiří Valenta píše o podpoře průjezdu spojeneckých vojsk jako o vlastizradě. On sám jako bývalý příslušník politické policie sloužící hlavně k udržení moci ruské koloniální říše na našem území, je přímo vzorovým příkladem kolaboranta s okupační sovětskou mocí. Dnes pokračuje ve své tehdejší práci zejména proto, že náš nový demokratický režim z celé duše nenávidí. O tom jsem se několikrát osobně přesvědčil, když jsem ho slyšel na toto téma mluvit v kempu v Plzni na Bílé Hoře.