V těchto dnech proběhly medii dvě zprávy s rasovým podtextem. Mnohem více presentované bylo zastřelení a následný pohřeb v Tanvaldu, kde byl obětí mladý příslušník etnické menšiny. Ve stínu té události zůstal skandálně mírný rozsudek nad jeho vrstevníkem, který surově týral, sexuálně zneužil a téměř zabil nezletilého příslušníka etnické většiny a netajil se při tom svými rasistickými pohnutkami. Tato druhá zpráva obletěla republiku po internetu, oficiální média ji přešly mlčením. Ať už je k tomu mlčení vedly jakékoli důvody, třeba jen neochota dementovat pravdivosti takové zprávy, pokud se skutečně internetové informace zakládají na nepravdě, je příznačné, že tu není něco v pořádku. Je smutné, že musí dojít k tak tragickým událostem, aby se alespoň část společnosti zamyslela nad tím, co je příčinou takového napětí ve společnosti, že je vůbec ochotna se tak radikálně dělit na my a oni.

Na rozdíl od - dle medií - převládajícího názoru není současný český rasismus příčinou, ale důsledkem jiné, podstatně zhoubnější lidské vlastnosti, kterou je pokrytectví. Nejsem amerikanofil ani amerikofob. Obdivuji ten nesporný civilizační a následný ekonomický úspěch, který byl v USA a návazně i v Kanadě dosažen mimo jiné i na základě důsledného dodržování evropských civilizačních hodnot. V minulém století však došlo k jejich posunu do zkarikované podoby, pro kterou má čeština kouzelné slovo svatouškovství. Prohibice sice byla nakonec zrušena, ale pití alkoholu na veřejnosti pouze z lahve ukryté v papírovém obalu, povinnost i malých děvčátek používat dvojdílné plavky, pruderie ve filmové branži a podobné hloupé pokrytectví získalo příznačně pokrytecky vznešené označení politická korektnost.

Jak se v globalizovaném světě tato zhouba euroamerické civilizace zabydlela také v Evropě, přišly s ní i další zvrácenosti. Samo sebou byly původně plodem dobrých úmyslů, kterými však, jak je všeobecné známo, bývá dlážděna cesta do pekel. Mezi takové pokrytecké ikony patří také ona pověstná pozitivní diskriminace a z ní vyplývající, jakoukoli logiku postrádající dogma, že rasistou může být pouze příslušník euroatlantického kulturního okruhu. Tedy ani americký Hispánec, nepochybně příslušník indoevropské rasy, byť španělsky hovořící přistěhovalec z Jižní či Střední Ameriky.

Zajímavě o tomto pokrytectví píše například Ota Ulč, který není ochoten akceptovat své vlastní provinění na osudu amerických otroků a logicky argumentuje osudem svých předků nevolníků i svých současníků, jejichž statut nevolníků socialistického státu byl, co se osobní svobody týče, mnohem horší než statut amerických černochů posledních 150 let.

V evropských podmínkách, kultivovaných od dob osvícenství, se dařilo postupně odbourávat předsudky vůči minoritám, jiným příslušníkům téže indoevropské rasy. Není totiž pravda, jak se dlouho tradovalo, a mnohým zůstává dodnes v povědomí nacionálně socialistické tvrzení, že Semité, Cikáni a jiné evropské menšiny jsou příslušníky jiné rasy! Byly to rodové tradice, životní styl a vyznávaná náboženská víra, které odlišovaly různá společenství sídlící v Evropě v minulých stoletích. S rozvojem vzájemné komunikace v devatenáctém století však tyto rozdíly ztrácely na významu. Životní styl mnohých potomků původně odlišných etnik se v dvacátém století natolik přizpůsobil místní většinové společnosti, že nebýt zrůdné důslednosti již zmíněného nacionálního socialismu, nikdo by své sousedy neposuzoval jinak, než podle jejich současného chování a zvyklostí.

Bohužel právě ten neblahý import amerického pokrytectví, ta modla politické korektnosti, vrátila do Evropy to, co se tak dokonale podařilo zdiskreditovat ideologům Třetí říše. Chování a životní styl jednotlivých lidských bytostí není posuzován dle demokratické zásady o tom, že jsou si lidé před zákonem rovni, ale hezky orwelovsky podle zásady, že jsou si lidé rovni, ale někteří jsou si rovnější. A pak už je jedno, zda tím hlediskem upravujícím rovnost jsou majetkové poměry či příslušnost k jiné minoritě či majoritě. Mimochodem, i toto mají socialismy všech barev společné.

A tady se dostáváme zpět k těm dvěma tuzemským událostem a původcům současné napjaté situace nejen v severních Čechách. Původcem současné nesnášenlivosti, záměrně nesprávně označované jako rasismus, nejsou ti, kteří se ohrazují proti spoluobčanům nedodržujícím psané či nepsané zákony euroamerické civilizace. Jejich původcem a podněcovatelem jsou naopak ti, kteří jakékoli protispolečenské jednání posuzují podle toho, jak dotyčný vypadá.

Jak je toto jednání ve svých důsledcích zrůdné a zhoubné, vidíme denně v televizi na záběrech z okolí Izraele, kde obdobní místní manipulátoři vtloukají už od narození svým ovečkám do hlavy, že za jejich bídu a bezperspektivní osud zde na zemi můžou ti bohatí (a přičinliví) Izraelci. Opravdu chceme mít i v České republice enklávy, které se podobají "uprchlickým táborům" v Libanonu či v Gaze? Opravdu je potřeba dráždit ty, kteří jsou obtěžováni svým okolím, tvrzením, že na někoho zákony platí plně a na někoho jen tak trochu? Proč myslíte, že se v posledním sčítání lidu přihlásilo tak málo občanů k romské národnosti?

Jsem přesvědčen, že jsou to právě ti žurnalisté, aktivisté a politici, kteří tím, že podlehli té zhoubné pokrytecké myšlence politické korektnosti a její obzvlášť odporné součásti, pozitivní diskriminaci, nejúčinněji šíří rasismus v této zemi. Byť by se slovně a možná že i upřímně proti něčemu takovému důrazně ohrazovali sebevíc. Škodí tím každému, příslušníkům většiny i jakékoli menšiny. Všem příslušníkům této společnosti.

Alespoň si připustit tuto myšlenku může být prvním krokem k nápravě poměrů určitě smysluplnějším než budování nejrůznějších vládních a nevládních institucí, které mají s reálným životem občanů společného jen velmi málo.