19.4.2024 | Svátek má Rostislav


SPOLEČNOST: Kdo nás ohrožuje

4.7.2015

Začaly prázdniny. To je doba cest za novými zážitky. I přes velmi zjitřenou situaci stále mnoho Čechů pojede do oblastí, které jsou mírně řečeno riskantní. V oblíbených turistických destinacích, jako je Tunis, Egypt, Turecko, ale i kdekoliv jinde podél Středozemního moře se mohou potkat s muslimy, kteří jim nabídnou svoje služby a prodají na trhu předraženou cetku. Mohou také, a nepřeji to nikomu, narazit na šílence s kalašnikovem v ruce.

Jaké dojmy si naši turisté přinesou z dovolené domů? Jak se změní diskuze o uprchlících, až všichni ti, kteří si alespoň trochu přičichli k muslimskému světu, vrátí domů?

Nijak, bohužel.

Ve veřejné diskuzi stále budou převažovat emoce nad rozumem, paranoia nad argumentací, a to ze všech stran. Ze strany odpůrců jakéhokoliv pohybu, tak i ze strany nadšených milců všeho odlišného. Na jedné straně nový sládkovský populista jménem Konvička bude svolávat do svého houfu všechny, kteří se bojí nebo kteří nenávidí jakoukoliv jinakost, a na druhé straně populisté z anarchistů, zelených nebo jiných ideologů jediné svaté jejich pravdy budou svolávat demonstrace za přijetí každého, kdo vypadá jinak než my. Představme si například takového Slačálka na barikádě za svatou pravdu. Komu bude veřejnost více věřit? Kdo získá více pomyslných bodů? A kdo bude častěji ve zprávách v televizi? Obávám se, že to je totiž hlavní důvod jejich mediálního vystupování. Zaujmout media a dostat se do prime time jako věrozvěstové jediné pravdy.

Reálné politické strany a skuteční politici pod masáží těchto populistických ukřičenců zaujímají svoje stanoviska více méně pod tlakem ulice a reagují více na výkřiky Konvičků nebo Slačálkovců a podstata vlastního problému jim (nám) tak nějak uniká mezi prsty. Rozumné argumenty pro přijetí nebo proti přijetí migrantů pláčou osamoceně v koutě a nemají šanci v mediální vřavě ani vystrčit růžky.

Velmi bych stál o to, abychom byli schopni odlišit islám jako víru, jako náboženství a islám jako ideologii. Stejně tak považuji za naprosto zásadní odlišovat islámské zvyky a pravidla od práva šarija. Jedině tak se dá pochopit, přijmout a zpracovat současná situace na Blízkém východě a severní Africe a takové dělení je jediný klíč také k řešení nastávající migrační vlny.

Měli bychom jako stát, jako kulturní společenství, které vyznává jasně definované hodnoty lidskosti, být schopni pomoci těm, kteří jsou v nouzi. Podmínkou této pomoci je, že při poskytování podpory nás ti, co jim pomáháme, nebudou ohrožovat na zdraví a majetku a životě. Protože jednoznačně odmítám jakékoliv uplatňování principu kolektivní viny, jsou mi k smíchu ti, kteří tvrdí, že každý muslim je terorista, že každý, kdo vyznává islám, je potenciální prznitel našich dětí. To je tvrzení na stejné intelektuální úrovni, jako že všichni řidiči s SPZ na U (Ústecký kraj) jezdí špatně. Prostě hloupost.

Na pozoru jsem před každým, kdo mi vnucuje jedinou poznanou pravdu, jediný výklad světa. Je zcela jedno, jestli se jedná o přesvědčeného zeleného, socialistu nebo dokonce komunistu či islamistu. Každý, kdo ví, jak mám žít, každý, kdo mi sděluje, co je správný názor, ať již to dělá ve jménu jakéhokoliv obecného dobra, je potenciálně nebezpečný fanatik. V případě domácích mašíblů bychom si s nimi měli poradit sami. V případě islámského, nebezpečnějšího importu je věcí bezpečnostní složek, aby uměly rozeznat, kdo je věřící muslim a kdo fanatický blázen. Militantní fanatismus ale není výsadou Islámského státu, jak nás nedávno přesvědčil šílenec v Charlestonu, kde běloch pobil v kostele devět černochů s cílem rozpoutat rasovou válku.

Každá společnost, která má srdce otevřené toleranci, musí být schopna pomoci. Každý, kdo je schopen tolerance, má nevymahatelné lidské morální právo, aby mu bylo pomoženo. Každý, kdo uznává svůj jediný výklad pravdy, musí být odmítnut. Je věcí policie, aby toto byla schopna rozeznat.

Autor je komunální politik ODS