Nevzpomínám si již přesně, kdy to bylo, ale rozhodně jsem tu větu slyšel na jednom z mnoha setkání v oné polistopadové euforii před více než dvaceti lety. Tehdy vystoupil v diskusi jeden pozdější politik a řekl něco v tomto smyslu: Demokracie není pouze v tom, že si můžeme svobodně zvolit vládu, ale především v tom, že ji můžeme demokraticky odvolat, kdykoli bude pracovat špatně…

Zatleskali jsme a moc se nám ta věta tehdy líbila. Bohužel, praxe ji předčila. Nedávno jsme se potkali na pivě s několika kolegy a, jak jinak, sklouzli jsme k politice. A také k vládě, to má svou logiku. Pochopitelně, že to schytala. V hospodách to schytává většinou každá vláda. Když tu jeden kolega začal vyzvídat, koho že bychom tedy chtěli ve vládě i na jiných vedoucích postech mít. Vzali jsme to seriozně. Padalo hodně jmen. Leč téměř ani jedno z nich nepatřilo žádnému poslanci, žádnému senátorovi a také žádnému ze stávajících vládních i regionálních činitelů. Takže do v úvahu připadajících funkcí by se zřejmě nemohl dostat nikdo z těch, o nichž jsme hovořili jako o možných výborných kandidátech. Ano, jistě, připouštím, že naše úvahy mohly být trochu subjektivní. Nevíme všechno.

Ovšem jistě není sporu o tom, že v této zemi žijí a pracují stovky vynikajících osobností, které jsou na tom morálně a odborně tak, že by daleko lépe než současní činitelé zvládly jakýkoli post v řízení státu. Jenže tito lidé se jaksi na politickou scénu nedostavují, především proto, že je tam nikdo nenominuje. Je třeba totiž "odměňovat" zasloužilé členy. A o tom, proč tomu tak je, jsme se bavili po zbytek večera. Vzpomněl jsem si při té příležitosti na dávný normalizační vtip, který pravděpodobně tento stav (velice obrazně řečeno) tak trochu vystihuje.

Kdysi v šedesátých letech minulého století se sovětští soudruzi rozhodli, že přece jenom nějaký ten nevěstinec, alespoň v Moskvě, by se mohl povolit, v rámci tolik potřebného rozvoje cestovního ruchu. I vytvořil ústřední výbor KSSS komisi expertů, kteří se odebrali na studium do Francie. Ve Francii jednali s jistým majitelem velké sítě heren a nočních klubů, jejichž provoz také zevrubně prozkoumali.

Nu a několik měsíců po návratu oné komise ÚV KSSS byl v Moskvě slavnostně otevřen první night-club s příznačným názvem Křižník Potěmkin. V prvních dnech klub praskal ve švech a musel být v provozu čtyřiadvacet hodin. Všechny světové deníky vyslaly do Moskvy své mimořádné zpravodaje. Návštěvnost ovšem postupně klesala, až nakonec za dva týdny zel Potěmkin prázdnotou.

Komise ÚV KSSS se neprodleně odebrala do Francie. V debatě s oním zmíněným již majitelem sítě nočních klubů padaly různé otázky.

Jaké je umístění klubu? Je ve středu města, v přízemí starobylého domu.

A co vnitřní zařízení? Perfektní, pohodlné, křesla, pohovky, boxy, barové pulty, hudba nevtíravá.

A co občerstvení? Vynikající. Od šampaňského až po nejdražší lihoviny, prvotřídní kuchyně.

Francouz se zamyslel.

A co pokojíky, jsou dobře vybavené, nejsou opatřeny odposlouchávacími zařízeními?

Jsou přepychové, s koupelnami, odposlechy zde mimořádně nejsou žádné.

A co vstupné a ceny? Odpovídají běžným zvyklostem, asi jako u vás.

Tak to je zajímavé, uvažoval jejich francouzský partner. A posléze ho napadlo. A co děvčata, jsou na úrovni?

Tak tohle máme obzvlášť kádrově naprosto perfektně ošetřeno, tvrdili svorně experti. Všechny zde pracující soudružky jsou zasloužilé členky strany s členstvím již od roku 1921.

Možná se právě od té doby v našich zeměpisných šířkách traduje, že nejvyšší kvalifikací na ministra (a jiné funkce) je členství v grémiu politické strany nebo vůbec dlouholeté členství v té či oné straně. Viditelné to bývá nejvíce v koalici. Každé straně připadnou jistá křesla a do nich se vybírají většinou poslanci, kteří ovšem nebyli voleni do parlamentu s tím, že by měli být ministry či dokonce předsedy a místopředsedy vlády. O hejtmanech, primátorech a starostech ani nemluvě. A oni se vždy na jakoukoli funkci neuvěřitelně hodí. Kdykoli. Proto se na významné posty většinou nemohou dostat lidé, kteří by to uměli lépe. Řada je vždy na zasloužilém členovi či člence strany. Ale proč? Že to prospěje oné straně, to chápu. Ale jak to prospěje této zemi?

Před pár lety jsem se účastnil jakéhosi mezinárodního semináře. Byl svým tématem zajímavý, konal se dokonce v prostorách jisté seriozní banky a sešlo se na něm hodně lidí, jejichž morální i odborné kvality byly nesporné. Včetně hostů zahraničních. Záštitu nad celou akcí převzalo jisté ministerstvo, jehož šéf ještě nedávno pracoval jako starosta v jistém okresním městě. Na tom by nebylo nic divného, jsou starostové, kteří by mohli být klidně okamžitě ministry.

Jenže tento pan ministr si vybral za svého statutárního zástupce svého původního místostarostu. Jistě, chtěl mít vedle sebe někoho, komu mohl věřit. Ale hned dva nováčci na dvou nejvyšších postech? I to by se možná dalo. A tak tento jeho statutární zástupce měl úvodní slovo na onom mezinárodním semináři týkajícím se dalšího možného rozvoje Evropy.

Rozhodně jsem nebyl sám, kdo se za doslova nesmyslné blekotání onoho řečníka styděl. On vůbec netušil, o čem a ke komu hovoří. Bylo to hrozné. A poté všichni zatleskali. Já vím, byla to jistá zdvořilost k hostiteli. Ale ostuda byla mezinárodní, pouze v novinách se o ní nepsalo, protože proč? A vše se událo pouze proto, že podle pana ministra a současně i šéfa strany bylo nutno onen volný post obsadit člověkem z jeho strany bez ohledu na jeho schopnosti. Podle toho to také s tím ministerstvem vypadalo i později.

Kdyby zde byla praxe taková, že přínos politické strany spočívá v tom, že najde na potřebné funkce ty nejlepší lidi z tohoto národa, tak by to bylo dobré. Jenže ono je to zpravidla naopak, příklady snad nemusím uvádět. A stojí nás to každý rok, skromným odhadem, asi tak dobrých pět procent DPH. Ani by na to nebylo třeba přijímat zákon.

Pro jistotu podotýkám, že uvedením onoho normalizačního vtipu jsem rozhodně nechtěl dát rovnítko mezi funkci v night clubu a vysokou státní funkci. Šlo mi o něco zcela jiného, ale tu poznámku připojuji pro jistotu. U nás jeden nikdy neví.