Film Libuše Rudinské o Pavlu Wonkovi jsem neviděla, proto se k němu nemohu a ani nechci vyjadřovat. Zato jsem viděla diskusi Daniely Drtinové s Libuší Rudinskou a k té se vyjádřit chci.

Paní Rudinská například řekla, že Pavel Wonka „se nechal registrovat jako důvěrník“. To je nehorázné: lidí registrovaných v různých kategoriích svazků, které vedly bezpečnostní orgány komunistické ČSSR, bylo opravdu hodně – ale rozhodně neplatí, že by se „nechali registrovat“. Příslušníci bezpečnostních složek je registrovali bez jejich vědomí, nelze tudíž naznačovat, že byli ochotni s těmito složkami spolupracovat.

Dále paní Rudinská několikrát argumentovala tím, že Pavel Wonka „byl v kontaktu“ s příslušníky StB. I to pokládám za nehoráznost, protože v kontaktu s příslušníky StB bylo rovněž nesmírně mnoho lidí: když si vás předvolali k výslechu, mohli jste tam sice nejít, ale museli jste si být jisti, že budete k takovému výslechu předvedeni – kontaktu nebylo možné se vyhnout a rovněž z něj nevyplývá žádná ochota ke spolupráci.

Důkazem, že Pavel Wonka spolupracoval se Státní bezpečností, nemůže dost dobře být písemnost („závazek ke spolupráci“), kterou paní Rudinská ve filmu předvádí: tato písemnost totiž nebyla součástí spisu, který by StB vedla. Mohl být sepsán z různých důvodů: jako hloupý vtip, pod nátlakem či z mnoha jiných důvodů. Kdyby to opravdu byl závazek ke spolupráci, musel by být součástí spisu, ve kterém by tato spolupráce byla popsána. Podle evidencí Státní bezpečnosti žádný takový spis neexistoval.

A navíc – jak řekl v jiném interview Daniely Drtinové historik Petr Blažek – tuto písemnost předložil po roce 1989 týž příslušník StB, který Wonku poslal do kriminálu.

Libuše Rudinská v rozhovoru mluvila také o tom, že Pavel Wonka byl „komplikovaný člověk“, že „neuměl sedět“. Mějme, prosím, na paměti, že každý, kdo nějak vystupoval proti komunistického režimu, byl „komplikovaný člověk“ – vymykal se z průměru, mohl mít snížený pud sebezáchovy a podobně. Na tom je něco špatného? Dodnes si myslím, že spíš naopak. Ano, do vězení se dostávali i lidé, kteří se neuměli a nechtěli kriminálu přizpůsobovat, kteří trvali na svých právech, a dozorci, kteří tato práva často porušovali, je nenáviděli a mstili se jim buď sami, nebo prostřednictvím kriminálních vězňů, které za perzekuci takových „nepřizpůsobivých“ odměňovali. Podle mého to svědčí o zhovadilosti takových dozorců a režimu, který to umožňoval.

Mohou takhle vypadat důkazy o něčí spolupráci se Státní bezpečností? Vždyť to je nesmysl! Spolupráce přece jednoznačně předpokládala, že spolupracovník poskytoval StB nějaké závažné informace – a po těch není v případě Pavla Wonky ani stopy!

LN, 31.10.2014