Je nepochybně nanejvýš ušlechtilé vyznávat křesťanské a staletími osvědčené zásady obsažené v Novém zákoně, které hovoří o lásce k bližnímu, vyzývající k tomu, aby člověk miloval své nepřátele, nastavil druhou tvář, když dostane přes držku jen přes tu jednu, atd. atd. Ani mně, neznabohovi do morku kosti nejspíš dík mé výchově, nejsou tyto zásady slušného vycházení s bližními zcela cizí. S jejich pomocí jsem dosud dokázal proplouvat životem bez zásadnějších karambolů a s čistým rejstříkem trestů. Asi to funguje. Přesto mi ale dovolte použít krásné a zvukomalebné české rčení „vocamcaď až pocamcaď“.

Jakkoli si pana Dana Drápala upřímně vážím jako bezpochyby velmi moudrého a vzdělaného člověka, obávám se, že svými texty Zakázat islám? a Debaty o islámu se dostává, nechť mi promine ten výraz, tak trochu mimo mísu.

Nehodlám a nepovažuji za podstatné vyjmenovávat všechna zvěrstva, v jejichž pozadí se více či méně skrývá nebo dokonce ani neskrývá islám, ať už ho nazveme náboženstvím, ideologií, politickým směrem či něčím jiným.

Je zbytečné vkládat to tohoto textu odkazy na jednotlivé články. Netřeba pátrat po širých internetových luzích a hájích. Přečtěme si pár textů „Psích“ přispěvatelů pánů Luďka Frýborta, Lubomíra Stejskala, paní Hany Lukešové a dalších. Kdo chce, nechť si prostuduje potřebné.

Připomeňme si pouze pár jmen: Meriam Išagová, Naftali Frenkel, Gilad Šaar a Ejal Jifrach, Shelly Dadonová. Je třeba ještě něco dodávat?

Podle mě je „debata o oprávněnosti islámu“ nanejvýš nepřípadná. Probůh, začneme snad debatovat o oprávněnosti kapsářství rumunských Romů na pražském Staroměstském náměstí a argumentovat jejich neschopností získat legální způsob obživy?

Nanejvýš hypotetická myšlenka, že by pan Dan Drápal v polovině třicátých let minulého stolení uvažoval o tom, že je Adolf Hitler upřímným věřícím, i mně připadá bezpochyby šílená. Proto se za ni raději předem co nejupřímněji omlouvám.

Též považuji za zbytečné pokoušet se definovat „slušnou společnost“. Soudím, že společnost sama o sobě nemůže být ani slušná, ani neslušná. Její fungování by mělo být definováno pravidly a zákony, které si vytvoří a především jejich nedodržování dokáže pomocí sankcí účinně eliminovat. Pokud toto nefunguje, pak mírně řečeno „Pánbůh s námi a zlý pryč“.

A zde se dostáváme k jádru věci. Je mi jedno, v jakého boha muslimové věří. Je mi jedno, do jaké míry je nebo není jejich bůh totožný s bohem biblickým, ať už staro- nebo novozákonním. Je mi lhostejné, zda muslimové snad v jistém smyslu uznávají Ježíše jako, řekněme, vcelku akceptovatelného proroka. Jako upřímnému bezvěrci je mi to opravdu jedno. Ale mám strach. O sebe nikoliv, jsem naštěstí dostatečně stár, že se nejspíš konečné invaze islámské ideologie (nejspíš jisté analogie pádu říše římské) nedožiji. Mám ale oprávněné obavy o budoucnost svého - a nejen svého - potomstva, na které s největší pravděpodobností dopadne tvrdá (Urválkova?) pěst islámského práva šarija, které je tvrdě potrestá za vánoční stromeček na Štědrý den či za kraslice a pomlázku o Velikonocích.

Tak trochu se mi ulevilo ve čtvrtek 3. 7. 2014 po přečtení textu Skutečná tvář islámu pana Pavla Mareše, který se ve svém závěru vyjadřuje nanejvýš pregnantně. Nevyjadřuje se totiž k „oprávněnosti“ islámu, ale pouze stroze cituje:

§ 403 Trestní zákoníku:
Kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

Je třeba cokoli dodávat?