23.4.2024 | Svátek má Vojtěch


SPOLEČNOST: K nám také dlouhodobě „zatékalo“

3.3.2017

Velkoryse prováděná rekonstrukce Národního muzea je nejen předmětem zájmu našich občanů, ale patří k pozitivním krokům českého státu z posledních let, o nichž se toho bohužel moc nepíše. Loni v březnu vydalo vedení muzea tiskové oznámení „k restaurování Brožíkova obrazu v Panteonu Národního muzea“. Část tohoto oznámení zněla takto:

V Panteonu Historické budovy Národního muzea v současnosti probíhají práce na restaurování části lunetového obrazu od českého akademického malíře Václava Brožíka – Jan Amos Komenský předkládá roku 1657 městské radě v Amsterodamu svá didaktická díla. Vzácná nástěnná malba z roku 1898 byla poškozena dlouhodobým zatékáním, které bylo nyní odhaleno při rekonstrukci budovy.... Dílo, při jehož realizaci Brožíkovi pomáhal jeho žák Jan Skramlík, je v horní části poškozeno. Kvůli zatékání je omítka pod malbou uvolněná, vytváří „puchýře a kapsy“ a na několika místech nedrží na zdi. Poškození takového rozsahu nelze řešit ani injektáží, nebo lokálním zpevněním, proto restaurátoři přistoupili k technice transferu. Postižená místa musela být zajištěna přelepem, nyní probíhá rozřezávání na manipulativní díly, které jsou šetrným postupem snímány vcelku ze zdi. Následně bude vytvořena nová podkladová vrstva vápenné omítky. Sejmuté části malby se očistí z rubové strany, pak budou navráceny na své původní místo na zdi. Po odstranění přelepů restaurátoři přistoupí k dalším krokům, která dílu navrátí jeho původní krásu.

Záslužná to věc. Vedení muzea jistě svěřilo transfer vzácného lunetového obrazu odborníkům nad jiné. A tak mě napadla podobnost nikoli náhodná. Do tohoto státu v druhé polovině minulého století také zatékalo. A dost natolik, že jeho stav jsme nemohli řešit lokálními opravami, jak se o to komunistický režim občas bezvýsledně snažil. Bylo nutno vytvořit novou podkladovou vrstvu.

O to se od roku 1989 snažíme. Pouze s tím rozdílem, že „transfer společnosti“ jsme ne vždy svěřili na slovo vzatým odborníkům. Ne všichni, kteří se za ně prohlásili, jimi byli. Ne všichni navíc měli úmysly veskrze čestné. S trochou velkorysosti a tolerance to vše je možné označit za nevyhnutelné dětské nemoci. Jenže dítě vyrostlo a zmužnělo.

A my stále nejsme schopni pořádně určit diagnózu a vybrat vhodný způsob léčby. Nyní jde o to, abychom si tuto skutečnost přiznali a dle toho se zachovali. Když ovšem poslouchám a čtu výroky lídrů našich politických stran, naplňují mě spíše skepsí.

Navíc nejsem schopen pochopit, jak uvažují respondenti předvolebních průzkumů. Samozřejmě – tento stát se rozvíjí navzdory činnosti politických stran a hnutí. Je tomu tak díky svobodě, kterou zatím ještě máme, a také díky genetickému vybavení tohoto národa, které nezničily ani dvě totality. Přesto by se mnohé mělo dělat jinak. Tu představu bohužel nevidím nikde a u nikoho.

Václav Brožík

Lunetový obraz od českého malíře Václava Brožíka s názvem „Jan Amos Komenský předkládá roku 1657 městské radě v Amsterodamu svá didaktická díla“. Vzácná nástěnná malba vznikla v roce 1898.