Politici nemohou jednat jinak než občané. Nemorální politici oslovují nemorální občany tak, aby byli zvoleni, a ti volí nemorální politiky, protože se nemorálně chovají. Vezměme si příklad morálního kandidáta na starostu. Ten řekne: „Vybudujeme hřiště vlastními silami. Složíme se na něj a třeba i přispějeme vlastní prací.“ Proti němu stojí nemorální kandidát, který řekne: „Vylobuju od státu peníze na hřiště (pozn.: to je na úkor ostatních obcí), mám na ministerstvu známé, oslovím našeho poslance za KSČ.“ Tipněte si, kterého občané zvolí! Hřiště se nakonec staví z vylobovaných peněz, kterých se většina rozkrade, protože „z cizího krev neteče“. Kdyby si občané stavěli hřiště sami a někdo peníze rozkradl, vyřídili by si to s ním.

Podobně je to i při volbách do parlamentu: Morální strana řekne: „Protože je krize a vysoká zadluženost, utáhneme si opasky dočasnými opatřeními, snížíme platy státním zaměstnancům, zvýšíme DPH, snížíme vysoké důchody a zavedeme spoluúčast pacientů…..“ Nemorální strana řekne: „Přestože je krize a vysoká zadluženost, zvýšíme důchody, zvýšíme platy zaměstnancům, snížíme daně a jen bohatým je zvýšíme….“ Tipněte si, kterou stranu občané zvolí! Jak potom může být morálka v politice? Na koho vlastně občané nadávají?

Ale teď vážně.

Trh nahradil morální hodnoty poté, co se rozplynuly poslední ideje mající morální étos (socialistické). To se stalo jednak jejich diskreditací komunistickým režimem, jednak vítězstvím západního vzoru konzumního blahobytu po r. 1989. Dlužno podotknout, že na Západě nebyla přítomna žádná výrazná morální idea, která by mohla být převzata a tak vznikla morální prázdnota. Počáteční étos po listopadu 1989 měl materiální charakter, lidé chtěli žít jako na Západě. Ale přesto tu ještě byl společný cíl, ještě bylo možno tvrdit, že je to společná politická vize. Ta vzala za své, když se začaly projevovat důsledky privatizace, vyšel najevo způsob privatizace a prostě všechny omyly té doby. Ale přesto buďme rádi, že alespoň trh funguje a váže lidský thymos, jinak by to mohlo být horší.

Jenže neexistence jiných pravidel než tržních znamená, že se trh dostává do politiky, všechno se kupuje a prodává, v lepším případě existují účelové dohody, v horším vydírání a vyhrožování, což už sice není trh, ale vyplývá to z jen prospěchového myšlení, protože trh je založen jen na prospěchu v určitém právním rámci. Jenže tento rámec musí být nějak zvnějšku nastaven, pokud není, prospěch stále více ovládá celou společnost a končí to stavem „urvi co můžeš!“

Tento stav má mnoho výhod. Především není potřeba se nějak vázat morálními pravidly, prostě je vysoká svoboda jakéhokoliv jednání. Ale největší výhoda čistě prospěchového myšlení je v tom, že nikdo nemůže úplně padnout, protože všichni jsou nějak materiálně propojeni, nikdo nechce, aby některý stát se zhroutil, protože by na to doplatily obchody a tak je nutno každého podporovat a držet nad vodou. Taktéž je snaha nenechat zhroutit podniky, aby nebyla nezaměstnanost apod., prostě všichni jsou propojeni prospěchem.

Nikdo si už nedovede představit nějakou nezištnou angažovanost. Prostě dělat něco pro společnost, pokud se mne to přímo netýká, mít nějakou vyšší myšlenku, která neobnáší jen momentální prospěch. Pokud někdo takto myslí, je to ostatním většinou nepochopitelné, je považován za hlupáka.

Historické morální osobnosti stále dráždí a nutno je pokud možno diskreditovat okrajovými selháními. Prostě morálka být nesmí….. Také se stále hledají poklesky celého národa, jakoby jiné národy byly lepší a poklesky neměly. Sebemrskačství je moderní v celé euroatlantické civilizaci, proč se mu vyhýbat u nás? Vše je potřeba znemorálnit. Hlavně vlastní národ.

Mnoho lidí je ochotno stále připomínat nemorálnost, mnoho lidí je také ochotno k tzv. absolutnímu moralizmu, který je jen jakýmsi doplňkem úpadkové doby a zrcadlem, ve kterém se zobrazuje nesmyslnost postojů. Absolutní moralisté hledají stále na každém případném kandidátovi na morálnost nějaká selhání, nedovedou je odpustit a uznat že „nikdo není dokonalý“. Nikdo potom kandidátem být nemůže, extremalizací postojů jsou všichni špatní a není východisko.

Sdělovací prostředky v rámci sledovanosti rozmažou okrajové selhání stejně jako zločin, nakonec se vše relativizuje. Prostě všichni jsou špatní. Tak je možné dokonce sdělovací prostředky obvinit z toho, že je to jejich záměr spějící ke konečnému řešení – rozkladu společnosti. Ale oni ve skutečnosti chtějí jen tržní úspěch – sledovanost.

Nicméně nějaký rozklad společnosti v dané situaci není na stole. Prospěch drží společnost pohromadě. Jen je stále více nemravností, které se stávají normálními – lobování, vydírání, mafiánství. To se promítá i do rodinných vztahů. Stále je více normální rozvod, odchod úspěšného muže od rodiny a svazek s mladou ženou. Stále více je morální vydělávání peněz mafiánskými metodami, stále je více morální podvod v obchodě, neetická reklama a pornografie. Stále více se tlačí na legalizaci drog. Potrat se stal samozřejmostí, není to jen krajní řešení opravdu nezvládnutelné situace.

Trh se dostal i do školství. Diplomy se rozdávají za peníze nebo výhody. Myslím si, že se proti tomu mnoho nenadělá. Máme přece vzory na Západě. Jsou tam vysoké školy, jejichž kvalita se rovná naší střední škole a střední škola základní. Nakonec se nebude nikdo učit, ale diplomy se budou kupovat. Ale ve statistikách se konečně dostaneme mezi země s nejvyšší vzdělaností. Zatím jsme prý velmi nevzdělaní, asi teprve jednání Plzeňské univerzity nám ukáže tu správnou cestu.

Politici nechtějí, aby se vytvořilo prostředí, které by morálku nějak podporovalo. Třeba je nutno zachovat dotace, aby bylo možno lobovat a vydírat. Je nutno zachovat 5% hranici pro vstup do parlamentu, aby bylo nutno velkých peněz na volby, aby mohly zvítězit jen ty strany, které peníze mají, bez ohledu na kvalitu programu a kandidátů. Obce nesmějí mít samofinancování svými daněmi, protože by se staly nezávislé, mohl by v nich vzniknout nějaký odpor, nějaká nová strana, nějaký nový směr politiky, dokonce i vyrůst noví schopní konkurenční politici. Stát musí být centralizovaný a zcela pod diktátem politických stran, které už jsou propojené jednak vzájemně, jednak se svým mafiánským zázemím, které jim poskytuje peníze a oni jemu zase odměnu ze státní pokladny.

Vše je možno zvrátit jen ideově, nějakým novým hnutím, které opravdu ví co chce, má jasnou ideu a smysluplný program. Jenže takové hnutí může vyzývat jen k úsporám a nezištné práci, nezištné angažovanosti, což je již předem odsouzeno k neúspěchu ve společnosti, která by musela napřed poznat nějaké materiální ztráty na základě svého stávajícího smýšlení. Ty se zatím výrazně neprojevují. Celek je ovšem nastaven tak, že až se začne projevovat dluh a to nejen finanční, ale i v životním prostředí a v malém počtu mladých lidí oproti starým, bude pozdě. To proto, že trendy jsou dlouhodobé, dluhy narůstají postupně a jaksi nejsou pozorovatelné.

Přitom je hned jasné, že politici, byť i morální, zachrání jen málo. Hlavní problém je v lidech. V nízké porodnosti, v neochotě jíst zdravé potraviny, ale jen levné šmejdy z obchodních domů, ve velké spotřebě energií, která vyčerpává nadměrně zdroje. Nemravnost v politice je jen signálem, jen viditelným vrcholkem ledovce společenské krize založené na přednosti prospěchu přede vším. Hlubší nemravnost je v neschopnosti nést vyšší zátěž, mít více dětí, více pracovat a méně spotřebovat. Společnost se nezhroutí špatnými politiky, kteří rozkradou dvě miliardy navíc, společnost zanikne na nízkou porodnost, převálcovaná cizími agresivními etniky, na podlomené zdraví občanů následkem znečištěného životního prostředí, na obrovské náklady na zdravotnictví, které už nikdo nezaplatí. Politiky lze v podstatě jen kritizovat za to, že tyto skutečnosti tají, nechtějí řešit dlouhodobé záležitosti, protože to není populistické, žijí jen ze dne na den, stejně jako občané, bez vize budoucnosti.

Někteří, spíše levicově orientovaní, se domnívají, že je možné něco zachránit zdaněním bohatých. Je to omyl. To už tady bylo a dnešní společnost je nastavena tak, aby se to už nestalo. Opravdu bohatí, pokud by byli nějak „ždímáni“, odejdou do zahraničí, vždyť přece máme směnitelnou měnu! Nejlepší je to na nějakých ostrovech. S sebou také mohou vzít technologie a zde zanechat jen nezaměstnané. Ti středně bohatí potom zbankrotují, protože budou znevýhodněni oproti zahraničním ekvivalentům, kteří je v konkurenci porazí. Takové opatření jen dříve společnost přivede do hrobu. Prostě jednoduché metody nikam nevedou. Sliby v této oblasti jsou jen demagogie.

Převzato z Podracky.bigbloger.lidovky.cz