18.4.2024 | Svátek má Valérie


SPOLEČNOST: Jeden naivní pohled ženy na volby a politiku

21.5.2010

Jsem žena, a tak s pobavením sleduji celý ten mumraj před volbami. Tolik zájmu o ženy ze strany politických stran, to člověka - pardon, ženu - dojme. Tolik pozornosti se ženám může dostat právě a jen v předvolebním čase.

Potvrzuje se, že jsou ženy hodny obdivu už pro svou tělesnou krásu. Proto je nijak neuráží, že svým krásným, pokud možno co nejvíce obnaženým tělem, vystaveným na obdiv na plakátech, ve stranických kalendářích, na pódiích, popřípadě na kandidátkách jsou účinnou reklamou pro politické strany. Který muž by se na to nedal nachytat a nevhodil svůj hlas právě té straně, která má tolik "filipa", že ví, na jakou strunu u mužů uhodit. Jak jednoduché, ani politický program k tomu není potřeba.

Samozřejmě, že mnohým ženám lichotí, když se jim připomene, jakou přitažlivostí pro muže vládnou, i když to vlastně odjakživa vědí.

Také vědí, že jejich cena v tomto čase voleb spočívá v jejich hlasu. A politické strany dychtící získat ženy, a tím i hlasy poloviny národa, se snaží, co mohou. Sliby vždy u národa zaberou, proto slibují a slibují.

"Co zajištění místa na výsluní politiky pomocí kvót? Jak pro vás, ženy, pohodlné, nemusíte být tak dobré a schopné jako muži. Líbilo by se?"

"A co tak nabídnout nám ženám možnost skutečně vládnout?"

Podíváme-li se do historie, tak by to nebylo nic nového, neboť muži již vládu žen zažili. Možná za panování kněžny Libuše, což však raději pominu, protože nemělo dlouhého trvání, a opřu své tvrzení o dosti dlouhou existenci matriarchátu v pravěké společnosti. (Tvrzení některých vědců mužského pohlaví, že nikdy vláda ženy - matky neexistovala a že vždy to byl muž - otec, který řídil lidskou společnost, nemohu akceptovat. Neboť nastolení patriarchátu už v první fázi vývoje společnosti není doloženo - chybí věrohodné důkazy a logické vysvětlení.)

Když vezmeme v úvahu dávno osvědčenou pravdu, že nic není zadarmo, tak je nad slunce jasnější, že i vůdčí postavení ženy v pravěké společnosti bylo více než zasloužené. Jejím nejdůležitějším úkolem totiž nebylo nic menšího než se postarat o zachování lidského rodu. Rodila děti, starala se o ně, udržovala oheň a zajišťovala stálý přísun potravy každodenním sbíráním semen, kořínků a plodů. To všechno umožňovalo jejímu rodu přežít.

A co muž? Občas, když měl štěstí, tak něco ulovil a jednorázově vylepšil jídelníček. Není divu, že tehdy i on považoval ženu za nejdůležitějšího člena rodu. Nechal ji rozhodovat a měla jeho obdiv, o čemž svědčí množství rytin, kreseb a sošek, zdůrazňujících schopnost žen dávat život. Ovšem, nebyl by to ani muž, kdyby jej nezajímaly i jiné atributy ženství a zlomyslně nepomíjel hlavu ženy. Že by se už tehdy považoval za chytřejšího? Nebo za to mohla uražená mužská ješitnost?

Přitom to byly právě ženy, které už tehdy dokázaly spojit každodenní činnost s novým poznáním, a posunout tak lidstvo o další krůček vpřed. Tím např. byl přechod od pouhého přisvojování si toho, co člověk nacházel v přírodě, k vlastní produkci.

Představte si ženské nemehlo, které vysypalo na zem pracně sesbíraná semena. Jak zareagovalo? No přece čistě žensky, pláčem nad tím neštěstím. Bylo to však k užitku, protože právě tento citový prožitek způsobil, že si nešťastnice proklaté místo zapamatovala. Když se pak po nějakém čase vrátila, všimla si, že tu zatím vyrostlo plno nových, semeny obsypaných rostlin. A protože to byla chytrá žena, uvědomila si všechny souvislosti a začala záměrně sít, aby později mohla sklízet.

A nejen to, v souvislosti s touto novou činností začala vnímat plynutí času, tím i časovou posloupnost - minulost, přítomnost, budoucnost. Čas tak začal být důležitou součástí lidského vnímání.

Není pochyb, že rozhodující role ženy byla značná. Je potvrzena i tím, že lidé žili v rodech a rodová příslušnost se odvozovala od matky.

Už slyším muže namítat, že to bylo tak dávno, že lze na to zapomenout jako na něco definitivně uzavřeného. Vždyť následoval patriarchát, jenž se osvědčil natolik, že trvá dodnes. Ten jejich klid jim opravdu závidím.

Vývoj se přece uskutečňuje v cyklech - po spirále, takže je možné, že žijeme v období "soumraku patriarchátu" a že se blížíme k novému matriarchátu, pochopitelně na vyšší úrovni. Předpoklady pro jeho nastolení by tu už byly.

Ženy svými schopnostmi vytlačují muže z jejich tradičních činností, osvědčují se v řídících funkcích, často se stávají hlavou rodiny, neboť ji zabezpečují po všech stránkách a k jejímu fungování ani muže nepotřebují. Muži se tak čím dál více dostávají do obdobné situace jako v pravěku, občas "vylepší jídelníček", občas dají potěšení a naplní svou základní, přírodou danou funkci "rozsévače" spermií.

Lidé již samozřejmě nežijí v rodech, ale příbuzenské pojítko definitivně nezaniklo. Genetici, zkoumající přenos genů v ženské linii, už našli společnou "pramáti" - první Evu, která jediná měla schopnost být zakladatelkou lidského rodu.

Ve světle výše uvedených skutečností se mi jeví, že si ženy brzo uvědomí, že jsou nositelkami síly, jež zákonitě směřuje k novému společenskému uspořádání.

Muži, zvláště ti s politickou mocí, by tedy měli vědět, že jejich slib umožnit ženám nějaký malý podíl na moci je projevem jejich malé prozíravosti.

Ženy totiž již tuší, že budou muset přijmout svůj podíl na politické moci, a nebude jim nějaký drobek popuštěný mužskými představiteli stran stačit.