------------------------------------

„Češi a Američané zaujímají přední místa mezi národy, které si během svého produktivního věku intenzivně spoří na důchod.“ (viz zde) Je to v daném prostředí (tj. krachů i těch největších podniků a tunelování i státních aktivit) skutečně výraz osobní zodpovědnosti občanů? A je to správná cesta pro všechny občany? Podívejme se, čeho se obávají v Americe.

Mám před sebou do češtiny přeloženou bestsellerovou knihu „Proroctví“ z roku 2002 od amerického spisovatele Roberta T. Kiyosaki (a Sharon Lechter, která zřejmě dělala jen editační část v této publikaci). Podtitulek knihy říká „Proč největší burzovní krach v historii teprve příjde … jak se na to můžeme připravit a ještě na tom vydělat!“ Než se podíváme na to, co se v knize říká, všimneme se nejdříve, kdo to říká.

Kdo to říká

Když vám řeknu, že v 15 letech propadl Kiyosaki z angličtiny a postoupil do vyššího ročníku jen na mimořádný opravný termín, budete mít pochybnosti o jeho akademických schopnostech. Když vám řeknu, že Kiyosaki alespoň jednou v životě v podnikání zbankrotoval, pak tradiční (zejména čeští) ekonomové řeknou, že to jistě svědčí o jeho ekonomické nekompetentnosti. Jistě, Kiyosaki je do značné míry samouk a k některým jeho nefinančním vývodům bych určitě mohl i já doplnit kritické poznámky. O ty zde teď ale vůbec nejde.

V daném kontextu je nejdůležitější fakt, že Kyiosaki v podnikání dostatečně zbohatl a stal se investorem. Ve věku 40 let si mohl dovolit odejít do důchodu, začít psát knížky a dělat přednášky pro bohaté lidi a jejich potomky. A v tomto prostředí je velmi respektován. Dnes o něm najdete záznam i ve Wikipedii.

Od svých devíti let hrál Kiyosaki ekonomickou hru Monopoly, později v dospělosti ji s obměnou začal hrál v reálném životě. O svém zemřelém pokrevním otci hovoří Kiyosaki jako o chudém tátovi (řediteli školského odboru státu Hawai), o otci svého kamaráda ze školy, který ho naučil finanční a podnikatelské dovednosti, hovoří jako o bohatém otci.

Co se říká

V českém překladu knihy Kiyosakiho se na straně 157 píše:

„Do roku 1950 stačilo chodit do školy, najít si zaměstnání, tvrdě pracovat, koupit si dům, šetřit peníze a pak odejít do penze. Tento plán stále funguje, pokud si najdete zaměstnání ve státním podniku nebo ve firmě se silnými odbory. Nicméně od vzniku penzijních programů DP nemusí být archa středních vrstev dostatečně pevná, aby zvládla bouřlivá moře před námi. … v následujících letech může být vaše plavba drsná.“

Kiyosaki předkládá občanům státu jiný recept než důchodové spoření. Kiyosaki doporučuje občanům si postavit vlastní finanční archu, která je přenese přes budoucí rozbouřené ekonomické vody.

Kiyosaki také nedoporučuje věřit nominálním ekonomickým expertům (tedy ani v Americe, kde ekonomičtí experti mají mnohem delší zkušenost s tržní ekonomikou než ti postkomunističtí). Například těsně před pádem americké firmy Enron doporučovalo 13 ze 14 ekonomických expertů investovat právě do této firmy.

Strana 156:

Před mnoha lety mi bohatý táta řekl: „Chceš-li dosáhnout skutečné finanční jistoty, musíš hrát svou vlastní hru. Nehraj cizí hry.“ Po schválení zákona ERISA (The Employee Retirement Income Security Act of 1974) měl bohatý táta pocit, že miliony lidí budou nuceny hrát hru makléřů z Wall Street.

Strana 157:

… mnozí příslušníci si myslí, že spořit, mít penzijní program DP a vlastnit dům jsou ta nejinteligentnější finanční rozhodnutí. … Bohatí lidé vědí, že skutečným základem bohaté archy je budování aktiv, která generují pasivní příjem.

Strana 159:

… neinvestujte do ničeho, čemu nerozumíte. … Bohatý táta by řekl: „Než do něčeho investujete, investujte svůj čas do učení, abyste tomu porozuměli.“ … Odtud pochází finanční inteligence …, z investování času do reálného světa. Finanční inteligenci nezískáte tím, že svěříte své peníze správci společného fondu.

České reminiscence na „školu o investování“

Poměrně dobře se mi vybavuje, jak někdejší přední český ekonom Václav Klaus hovořil o kupónové privatizaci jako o velké škole investování pro české občany - aby následně byly mnohé fondy úspěšně vytunelovány (bez ohledu na správné či chybné investiční rozhodování českých občanů do českých podniků). Selhal nadsystém vyprodukovaný státem a píší o tom ve světě i dnes (například v souvislosti s očekávanou ekonomickou změnou na Kubě po odstoupení Fidela Castra zde)

One of the mistakes made in Eastern European reforming economies was that, following privatization, many reformers assumed that capital markets would take care of themselves. Consider the contrast between the Czech Republic and Poland. The Czech Prime Minister Václav Klaus, refused to establish a regulatory body for the securities exchange, fearing it would bring capital markets to a standstill. In 1997, following a series corporate scandals, he finally relented and established a securities regulator. In Poland, on the other hand, rules for a securities commission were put in place during privatization. As a result, Poland avoided the asset theft and expropriation that was common in the Czech case.

Zdálo by se tedy, že se zde čeští občané z vlastní zkušenosti dostatečně poučili o tom, že nelze investovat na základě doporučení českých politiků.

I někdejší prezident Václav Havel se v porevolučním nadšení a v dobré víře snažil napomoci české ekonomické gramotnosti, ale jeho televizní pořad „Prezidentovy ekonomické otazníky“ velmi brzy skončil (když před televizní obrazovkou dělaly prezidentovi potíže ekonomické kategorie „příjmy a výdaje“ a „náklady a výnosy“). Tehdejší prezident si ale včas uvědomil, kdy je správný čas opustit pole své nekompetentnosti, zatímco náš někdejší přední ekonom se možná jen přesunul do jiné oblasti těžko kontrolovatelné kompetentnosti (klimatologie).

Kontrola nad tokem peněz

Kiyosaki se domnívá, že většina finančních problémů je důsledkem nedostatečné osobní kontroly nad tokem peněz. To znamená, že je třeba kontrolovat vlastní podnik, nebo penzijní fondy a státní instituce, pokud spoléháte právě na ně. Nepodléhejte iluzi, že tyto instituce zaměstnávají jen andělské bytosti.

Strana 168:

Když jsem viděl fotografii onoho osmapadesátiletého zaměstnance firmy Enron, který přišel o podstatnou část svého důchodu následkem krachu firmy, viděl jsem fotografii člověka, který zjistil poměrně pozdě, že má velmi malou kontrolu nad tím, kam jdou jeho peníze.

Včasná výuka k podnikání a finanční gramotnosti

Kdy je vhodná doba začít s výukou finančních dovedností a jak řídit peněžní toky v tržní ekonomice? Kiyosaki začal se svou finanční výukou již v devíti letech (motivovanou zřejmě především tehdejšími ekonomickými potížemi jeho rodičů). Kiyosaki se také domnívá, že jeho knihy se staly světovým bestsellerem právě proto, že je napsal na úrovni finanční srozumitelnosti i pro devítileté dítě.

Příklad Kyiosakiho vysoce čtivých knih inspirovala i české autory k napsání specificky české knihy pro české devítileté děti. Jmenuje se „Tajný deník Barborky Syslové“. Knihu jsem jen prolistoval (všiml jsem si, že se v ní nalézají sugestivní výrazy jako jsou „penězožrouti“ a „penězonosiči“) a požádal známou o otestování na devítileté dívence. Zájem byl překvapivě vysoký. Učitelka základní školy však sdělila, že zájem žáků nic neznamená, protože kniha pro školy musí být nejdříve doporučena ministerstvem školstvím. Toto doporučení ale nepřišlo, protože recenze nějakého docenta uváděla, že kniha snad není dostatečně politicky korektní, tj. že nezachycuje adekvátně role mužů a žen v současné společnosti (gender nevyváženost). Nebojuji zde za vydání této knihy, ale zdůvodnění jejího zamítnutí panem honorabilis se mi zdá být velmi chabé vzhledem k naléhavosti tématu (tj. finanční gramotnosti ve společnosti).

Některé iniciativy zaměřené na podnikatelské vzdělávání mladých u nás naštěstí úspěšně proběhly. Například již v 90. letech Tomáš Baťa, jr. založil v Česku nadaci Junior Achievement International, která měla povzbudit mladou generaci (na středních školách) k podnikání.

Závěry

1. Jsou (nebo budou) české důchodové programy podstatně spolehlivější než americké, takže si můžeme dovolit ignorovat americká varování z úst Kiyosakiho? Historie transformace české ekonomiky vůbec nesvědčí o tom, že máme naše vůdce odborně schopnější a morálně spolehlivější.

2. Bude-li více osob ve státě ochotno převzít ekonomický osud do vlastních rukou a ve větší míře podnikat a investovat, lze očekávat, že tím méně lidí ve společnosti bude záviset na důchodovém spoření. To ale záleží jak na jejich motivaci, tak i na odborné připravenosti.

3. S ekonomickým vzděláváním je třeba začít již u mladé generace (spolehlivě od devíti let) a je také třeba mezi dětmi a studenty šířit pozitivní podnikatelské vzory. Jenže kdo o nutnosti tohoto druhu vzdělávání přesvědčí ty, kteří o věci rozhodují?

4. Doporučení pro zaměstnance

Nejprve vyloučíme možnost podnikání pro všechny. Spekulace je přirozenou a legální součástí každého podnikání. Objekty získávají nebo ztrácí na hodnotě v průběhu času i bez jakéhokoliv jiného přičinění podnikatele než jen vyčkávání. Podnikatele, který neinovuje, ale jen čeká s nákupem či prodejem objektu na vhodnou dobu, označíme jako vyloženého spekulanta. Řešení ekonomického zabezpečení občanů pomocí vyloženě spekulativního investování není už z principu možné pro všechny občany státu: Všichni lidé ve státě prostě nemohou dostatečně vydělat jen na spekulacích.

A ani kvůli své osobnosti (zejména ochotě podstoupit riziko) se všichni občané nemohou stát inovujícími podnikateli (tj. těmi, kteří přidávají hodnotu i jinak, než jen čistou spekulací). Kiyosakiho doporučení se sám ekonomicky zabezpečit do důchodu, není tedy aplikovatelné pro všechny.

Ti občané, kteří dobrovolně zůstanou zaměstnanci, a tedy závislí na spoření a důchodovém pojištění, by ale měli důsledně kontrolovat manažery, státní úředníky a politiky, kteří se starají o jimi vydělané peníze. Jinak pro současné zaměstnance, budoucí důchodce, může být jejich budoucí ekonomické moře nepřiměřeně drsné.

5. Robert Kiyosaki sice kdysi na základní škole propadl, ale dnes je schopen dát důležitou ekonomickou lekci i mnohým vysokoškolákům (kteří snad dosud věří na Blanické rytíře). Může se stát vaším guru?

Autor působí jako hostující profesor na americké Bernelli University