aneb Pětapadesátiletí na trhu práce

ČSÚ uvádí, že v ČR ve věku 55 až 64 let pracují asi dvě pětiny žen a tři pětiny mužů. Přitom česká ekonomika potřebuje nevyplácet důchody a inkasovat odvody z daní. Demografický vývoj ale ukazuje, že obyvatelstvo stárne, aneb stále méně pracujících stojí proti stále většímu počtu nepracujících.

Odsunutím věku odchodu do důchodu stát přeložil ohromný kus břemene české ekonomiky na hřbety právě ženám a mužům ve věku nad padesát let. Oni ale nemoc české ekonomiky nevyléčí. Jejich ochota a vůle přitom nehraje roli. Rozhodující je, že managementy firem nemají zájem o pracovníky této věkové kategorie.

Úroveň zaměstnanosti v ČR nelze udržet, pokud vláda konečně neprosadí taková opatření, která manažery firem přesvědčí, že je výhodné zaměstnávat lidi na zkrácený pracovní úvazek, zaměstnávat mladé, plné elánu, ale bez praxe a starší ročníky s letitou praxí, leč úbytkem fyzických sil.

Nic z toho ale doba nežádá. Pro zaměstnance, ať pracuje půl úvazku nebo celý, musí zaměstnavatel zajistit mnoho kontrolovatelných drobností od skříně na oblečení, židle, ochranných pomůcek, pracovního prostoru a rolí toaletního papíru i litrů tekutého mýdla. Podle počtu zaměstnanců se zavádí mzdové systémy, čím více zaměstnanců, tím dražší software a tím více času pro výpočet a papíru pro tisk mzdových lístků, poplatků za převody mzdy na konta atp.

Tyto atributy zaměstnanosti existují objektivně a zaměstnavatelům stát nijak nevyjde vstříc, pokud by se chtěli obětovat a zaměstnat více lidí na zkrácené úvazky, pokud by chtěli zaměstnávat mladé bez praxe a věnovat jim čas na školení, pokud by chtěli zaměstnat lidi pokročilejšího věku a dát jim čas a prostor na relaxaci uprostřed pracovní doby. Samozřejmě ani finanční pomoc nebo ústupek nemohou očekávat ani za dražší SW a celou mzdovou agendu.

Zaměstnavatelé tedy krizi trhu práce nevyřeší, sami řeší své problémy optimálně podle svých hledisek, ne podle hledisek mladých bez praxe, nebo těch, co se honosí praxí až příliš letitou. Jestliže stát chce přenést vůli řešit problémy trhu práce na firmy, pak musí nastolit pravidla, která budou zaměstnavatele stimulovat, aby šli žádaným směrem.

Zatím stát nastolil taková pravidla, která zaměstnavatele staví do role odmítačů dvě pětiny žen a tři pětiny mužů ve věku 55 až 64 let. Pracovním trhem odmítaní lidé jmenovaného věku jsou ti poslední, kteří by v roli, do jaké je vláda svými opatřeními vehnala, mohli české ekonomice pomoci. Zaměstnavatelé, kteří musejí bazírovat na maximu výkonu za minimum mezd, také nebudou řešit zaměstnanost těch, co mají fyzické síly poslabší, ale psychickou odolnost vůči manipulaci naopak silnější, to je lidi věkové kategorie 55 až 64 let. Ti, kteří by měli přispět k řešení složité otázky zaměstnanosti, se ale zabývají kšefty stran informačních systémů svých přátel a klik, případně stran know-how obchodu s lidskou prací.

Dvě pětiny žen a tři pětiny mužů ve věku 55 až 64 let, kteří na trhu práce vypadli z kola ven, jsou jako nazí v trní. Jejich jediným únikem tak je útěk do předčasného důchodu, samozřejmě až poté, co si na ten okamžik počkají v řadách nezaměstnaných. Je jich asi půl milionu. Půl milionu lidí, kteří pobírají předčasný důchod, ačkoliv by mohli pracovat, třeba i na půl úvazku, samozřejmě neradi by pracovali zadarmo, ale rádi by pracovali v zaměstnaneckém poměru. Předčasný důchod vyměnit za půl pracovního úvazku ve veřejně prospěšných pracích, to je skutečně nenapadlo. Je to ovšem jediná alternativa, kterou jim nabízí odborníci z MPSV. Může se jim tedy někdo divit, že si vybírají předčasný důchod a nechávají trh práce svému osudu?

Může – ale jedině ten, kdo trvá na tom, že lidé 55letí a starší mohou za situaci na trhu práce a jsou povinni ji řešit. Nebo ten, kdo si myslí, že trh práce se srovná sám, aniž by byla předem změněna pravidla odměn pro zaměstnavatele za zaměstnávání těch, co na trhu práce nejsou dost atraktivní, jinými slovy, aniž by byly uměle vytvořeny předpoklady jejich zvýhodnění.

S otázkou uměle zvýhodněných hendikepovaných ale vyvstává otázka, proč něco lámat přes koleno a křivit jednoduchou skutečnost do složitého kočkopsa? Jinými slovy vyjádřeno, proč neodeslat do důchodu ty, které trh práce vnímá jako neschopné podávat pracovní výkon kvůli věku? Jediným pádným důvodem nejspíše bude holý a krutý fakt, že na jejich důchody nejsou peníze. Kam se poděly ty peníze, které tito lidé odvedli po dobu třiceti let, kdy pracovali a odváděli ze mzdy daň a pojištění?

V současné době úporných nachytávek budoucích důchodců do druhého a třetího důchodového pilíře není asi příliš vhodné otevřeně přiznat, že peníze, střádané těmito lidmi třicet let, pro jejich potřeby dnes nejsou k mání. Nicméně neoddiskutovatelně nejsou. A právě proto by se vládě tolik hodilo tyto lidi udat u zaměstnavatelů. Jenže tudy cesta nevede. Současní "odsunutí" důchodci do role čekatelů na důchod jsou tedy nahými v trní na trhu práce a zároveň nejen oni, ale i budoucí důchodci jsou pasažéry havarujícího letadla bez padáků. Ne proto, že by oni si na svůj důchod nešetřili. Ale proto, že stát jejich peníze prohospodařil, rozdal někomu jinému a neochránil je pro ně.

Je až neuvěřitelnou arogancí, že lidem, kteří třicet let odváděli daně ze svých mezd, nyní MPSV namísto důchodu nabízí čekání a hlášení se na úřadech práce a na přepážkách czech point a půl pracovního úvazku veřejně prospěšných prací bez řádné pracovní smlouvy se všemi náležitostmi, pojištěním, zápočtem výdělku do evidence pro výpočet důchodu, odměnou za práci a nároku na dovolenou jen proto, že trh práce je přirozeným výběrem vytlačil jakožto nevhodné kvůli věku, tudíž takové, co už mají své odslouženo.

Zcela postavené na hlavu pak je to, že vláda požaduje po soukromém sektoru, aby on řešil tento stav, totiž přebytek čekatelů na důchod, kteří si třicet let na ten důchod odváděli pojistné, dílem povinně, dílem v dobré víře, že až někdy … A vůbec vrchol odporného chování pak je snaha postavit tyto lidi v očích veřejnosti do světla nezodpovědných jedinců, kteří po společnosti údajně neoprávněně požadují zajištění na léta dožití, kdy se již nedokáží uplatnit na trhu práce kvůli věku. Neoprávněně proto, že jimi nastřádané peníze vláda neochránila, a tudíž není schopna, ani se necítí povinna jim je v čase jejich potřeby vrátit.

Převzato z JanaSimonova.blog.respekt.ihned.cz se souhlasem autorky (její další blog: Simonova.blog.cz)