Dostávám e-mailovou poštou řadu textů, v nichž se píše, jak jsme na tom špatně, zejména, jak hluboce upadáme. Tedy jako společnost po stránce ekonomické. Čteme to v občasných prohlášeních některých politických stran, různí politologové vytvářejí vizi rozhořčeného národa, který jednoho, stále již se blížícího dne, vtrhne masově do ulic a skoncuje s bídou. Tomu všemu přizvukují odboráři všech profesí. Ano, dovedu si představit, jak obtížně se žije důchodci, který je sám. Nejsou zde důvody k jásotu. Ale celkově?

Napřed bych chtěl předeslat, že nemám vůbec nic proti chování domácích zvířat. Sám jsem měl dlouhá léta psí slečnu a dodnes na ni s opravdovou láskou vzpomínám. Vím, že mnozí lidé řeší takto i problém samoty. Věřím také tomu, že přítomnost domácího zvířete často obohacuje život celé rodiny. Takže rozhodně jejich chov v domácnostech podporuji.

Rovněž nemám nic proti automobilům. Mám auto také a někdy je naprosto nutné. Chápu tedy potřebu automobilů, i když při procházce Prahou nechápu, jaké vzrušení (či úsporu) přináší majetnictví automobilu lidem, kteří jezdí celé hodiny krokem po některých pražských nábřežích nebo v Ječné a v podobných ulicích. Ale to je do jisté míry každého věc.

Nedávno přinesly Novinky.cz zprávu o tom, že ve čtyřech a půl miliónu domácností v České republice žijí podle odhadů téměř dva milióny psů a milión koček. Jedno nebo více domácích mazlíčků tak chová podle statistik polovina českých domácností. V počtu chovaných zvířat na počet obyvatel jsme v Evropě na samé špičce. A zpráva obsahuje další fakta, podle nichž jen za veterináře utratíme ročně více než dvě miliardy korun. Další dvě miliardy (podle kvalifikovaných odhadů) vydáme za krmivo a další zboží spojené s chovem zvířat. Do deseti let by se prý tento prodej mohl zdvojnásobit. A to ve statistice nejsou započtena další domácí zvířátka, která se nikam nehlásí.

V naší zemi je v této době registrováno téměř pět milionů automobilů. Což, jak někdo spočetl, vychází asi 458 automobilů na 1000 obyvatel. V Praze pak připadá na tisíc obyvatel o stovku automobilů více. Většinou víte sami, co stojí samotný vůz a jeho provoz. Další miliardy.

Takže podle výše uvedeného, je naše země zemí naprostého luxusu. Uvedené příklady nepatří mezi ty, jako že já mám kuře, ty nic, statisticky tedy máme každý půl kuřete. Aut je u nás více než v Portugalsku, v Dánsku nebo v Irsku. Počtem domácích mazlíčků jsme předstihli mnohé evropské země, například Německo nebo Švýcarsko. Jinak ovšem jsme země zabředávající do čím dál větší bídy.