16.4.2024 | Svátek má Irena


SPOLEČNOST: Jak vyškrtnout slovo z jazyka?

24.4.2013

Čecháček. Fascinující slovo. Pejorativní a hnusné, horší než hlupák a pitomec. Nikdy se nevztahuje k mluvčímu ani k pisateli. Věta: "Pane Bože, jsem to ale Čecháček!" je asi gramaticky správná, ale nečekám, že bych ji kdy mohl zaslechnout či přečíst. To slovo umožňuje vyčlenit se z masy podprůměrných, tuctových, nedostatečných, málo vzdělaných, málo morálních a málo uvědomělých souputníků a dát na vědomí vlastní nadprůměrnost, výjimečnost, vzdělanost a ryzí charakter. Je možné ho vychutnávat, laskat a obracet, mazlit se s ním na několika stranách textu – jako příklad může posloužit Václav Černý (citace například zde). V současnosti slaví Čecháček úspěchy zejména ve spojení s "naší zaprděnou kotlinou". Někdy také s "naším zatuchlým rybníkem".

Z čistě výzkumného hlediska je zajímavé, že řada Čech – Čechák – Čecháček má v češtině jen málo analogií. Rus – Rusák – Rusáček. Vyznění slova Rusák lze hodnotit jako negativní, na rozdíl od Čecháka – ten v jazyce zůstal pouze jako příjmení. Rusáček, který se téměř nepoužívá, je snesitelný. Ještě si teoreticky dokážu představit Švéďáka a Švéďáčka, řekněme v úvodu sportovního zpravodajství: "Švéďáčci byli překvapeni, když po vyhrané první třetině dostali od našich zlatých hochů pěknou nakládačku." Zvláštní jazykovědný a sociologický rozbor by pak vyžadovala skutečnost, že z toho ze všeho v češtině nejlépe vycházejí Francouzi. Jak je možné, že přidáním přípon -ák a -áček k Francouzovi vzniknou slova s dvojím rozdílným a roztomilým významem, která s Čecháčkem nemají vůbec nic společného?

Pravda, ještě jedna analogie je k mání. Tu si ale nechám až na konec.

Pozoruhodné mi také připadá, jak se Čecháček brání překladu. Trochu jsem se poptával. Svým blízkým, kteří mají dostatečné jazykové vzdělání a zkušenosti, jsem před časem položil následující otázky:

Dokázali byste slovo Čecháček převést do cizího jazyka tak, aby cizinec alespoň přibližně pochopil, co se tím – co tím průměrný český intelektuál – myslí?

Existuje v cizím jazyce, například v angličtině, nějaké označení pro tuzemce, například Angličana, které má alespoň přibližně podobné vlastnosti jako Čecháček?

Dostalo se mi odpovědi, že v angličtině to bude oříšek. Ve francouzštině to nebude jednoduché a v chorvatštině by se to asi muselo nějak opsat. Vypadá to, že Chorvaťáčka Chorvaty nikdy nenapadlo zavést. K překladu předmětného pojmu musel by se použít frazém, řekněme mali čovjek, a ještě by bylo nutno ho nějak spojit s národností postiženého.

Na druhou stranu – určitou naději přináší poznání, že ne všichni čeští intelektuálové slovo Čecháček milují. Pavel Eisner to kdysi napsal výstižně (Čeština poklepem a poslechem):

Slovo jako stvořené na důkaz, že mohou být na světě i zdrobněliny odporné. Slovo v nedobrém smyslu, sebemrskačské a mazochistické. Vím sic, dobře vím, a dovedl bych toho uvést příklady: vyšlo už i z per drahých i mně, zaznělo už i z úst mužů, které bolela přízemní malost, slamotrusovská okresnost jejich okolí, žabomyšiáda života, který viděli kolem sebe. Ale daleko častěji – tak za protektorátu – jsem to slovo četl od lidí nanicovatých, od podlců. Oháněli se tím slovem, aby stáhli lid své krve tam, kde oni sami vězeli odjakživa.

Nenávidím to slovo, tu lotrovskou zdrobnělinu Čecháček, a bylo by dobře, kdybyste ji nenáviděli se mnou; neboť kdekoli zazní, bude pravděpodobnost 99:1, že zazněla z úst skutečného Čecháčka, tedy tvora, jehož každé dechnutí by mělo být políčkem pro každého Čecha.

Čeština je krásná. Má ale vady jako každá kráska. Používá i slova, která mi lezou na nervy a hýbou žlučí. Kdyby v dnešní korektností zahlcené době založili komisi pro úřední regulaci jazyka – a divím se, že ji ještě nezaložili – hned bych jí poslal notářsky ověřený podnět s plným jménem a adresou.

Čecháček by se měl vyškrtnout a zakázat.

Ještě před Čecháčkem měli by přijít na řadu Židák s Židáčkem.

Autor je fyzik a podnikatel, příležitostně také linguista amateur (e-mail: neznal@clnet.cz)