20.4.2024 | Svátek má Marcela


SPOLEČNOST: Jak jsme nakonec šli třetí cestou

15.5.2012

Když lidé zvonili klíči na Václaváku v památném roce 1989, nijak se tím nevyjadřovali k míře zavedení tržního hospodářství. Chtěli zkrátka svobodu, demokracii.

Proto nedlouho po sametovém převratu vznikl ideový boj mezi zvoleným prezidentem Václavem Havlem a mezi jeho ministrem financí Václavem Klausem. Havel kladl na první místo etiku a měl ideu sociálního státu s tržním hospodářstvím a silnou občanskou společností. Klaus nad tím kroutil hlavou . Žádná třetí cesta! bylo jeho heslo. Co je to občanská společnost? Klasický systém parlamentních stran. A když kapitalismus, tak čistý, nekažený přerozdělováním.

Klausova vize zvítězila, a tak jsme budovali kapitalismus. Nyní opět po dvaceti letech čučíme, kam jsme došli. Vybudovali jsme onoho hlavonožce! Jen místo Havlova sociálního kapitalismu vznikl zde kapitalistický socialismus.

Občané našeho kraje pilně odvádějí daně. Rok od roku je jich více. 70 procent superhrubé mzdy, a čím dál víc daní skrytých: spotřební daň za benzín, DPH, daň z nemovitosti, odpady, daň ve formě vyšší ceny za elektřinu, ….atd. atd. Rodinám zbývá stále méně na vlastní fungování.

Co za své daně dostanou? Jesle pro děti, aby matka mohla vydělávat? Nejsou. Školka? Jen pro vyvolené. Pošta v obci? Ale jděte. Domov důchodců? Pořadník. Lékárna, zubař v noci? Jeďte do krajského města (totéž bude za chvíli s nemocnicí). Lékařská služba první pomoci? Už nejezdí, přivezte se a zaplaťte. Zastávka veřejné dopravy? Dvakrát denně. ČSD? Pořiďte si auto. A kde zaparkuju? Zaplaťte. Obchvat města, přes které vede tranzitní dálnice? Nejsou peníze. Případně obchvat je, ale neplní funkci, protože se na něm vyžaduje dálniční známka. Školství? Silné ročníky jsou do škol, ale nejsou prachy, propustíme učitele (na reformy se prachy vždycky najdou).

Všechny služby, za které naši předkové ty daně platili, jaksi postupně "uletěly do Říma".

Co je však s těmi penězi, které odvádíme?

Malá část se nám jich vrátí ve formě zalátání silnic, odstranění sněhu, služeb úřadů či škol.

A větší část?

Pominu pro mne zcela neprůhledné sanování bank a také mank jiných států. Miliardy z daní jdou ale na jakési prioritní osy, dotace. Financujeme z nich často nesmyslné projekty – v podstatě vzdělávání, cestování a kariéru úředníků a politiků, skrytou pod honosnými názvy jako integrace, koncepce, twinning a bůhvíco. Dále bloky a propisky s logem EU. Vlivní úředníci a politici (s čestnými výjimkami) jsou z druhé strany financováni korupcí. Pokud projekt už přece jen má nějaký smysl, valná část z peněz jde do soukromých kapes (výběrová řízení na projekt, na dodavatele, tučná odměna zprostředkující agentuře). Ze svých peněz tak zcela regulérně prostřednictzvím fondů EU přispíváme například soukromým podnikatelům, kteří chtějí renovovat objekty pro podnikání (podniková plocha nad 500 m čtverečních…) - ježíšmarjá, proč, když sami pak nemáme na zateplení fasády? Kdyby podnikatel zlevnil své výrobky a my bychom je mohli nakupovat, třeba by na renovaci objektu vydělal sám. Sponzorujeme výstavbu sportovní haly v městě X (přičemž nám nezbude na to, aby naše děti navštěvovaly atletický kroužek) a aquaparku ve městě Y (nemáme na to, abychom si tam šli zaplavat, ale obec z daní občanů doplatí provozovateli ztrátu). Sponzorujeme filtr na komín teplárny (také soukromý výdělečný kapitalistický podnik) ve městě Z, naše město se ale topí ve smogu a ještě dlouho bude.

Nakonec nám oznámí, že všichni máme dluh přes sto tisíc na osobu a tento každým rokem roste.

V jednom se Klaus nespletl. Třetí cesta opravdu vede do Afriky – a pěkně rychle. Obávám se, že jsme dospěli zpět k otroctví.