Po delší době jsem navštívil náměstí mně milého města, a protože jsem měl čas, nostalgicky jsem zavzpomínal a navštívil starou známou vinotéku, která stála pořád na svém místě, a to s tím, že si koupím jako před léty pohárek vína (a případně si ho i vychutnám na lavičce na náměstí).

Jenže všechno už je jinak! Na první pohled ale bylo všechno jako dříve, prodavač ochotný a vína znalý, jenže když jsem chtěl nalít decku nebo dvě, tak jsem narazil, protože v tomto roce už nenalévají! A následovalo školení o předpisech, podmínkách, kontrolách, pokutách atd.

Mohu si koupit cokoli, nalije mi i do přineseného pohárku, ale vypít ho uvnitř nesmím (protože tak je to správné a tak to má být)… A venku vlastně také ne, protože na náměstí už platí zákaz pití alkoholických nápojů.

Dorazil mě ale košt! Když si přece kupuji nějaký ten litr sudového (teda poctivého jednorázovo-plastovo-obalového, protože jiná poctivá cesta není) vína, tak musím ochutnat… Jasně! Košt ve vinotéce není žádný problém! – A cvrnknul mi do malé štamprličky na kořalku trošku vína… Vinařsko-estetický hnus! Kde je to přivonění, pohlédnutí proti světlu? Víno ve vinotéce (zástupkyni vinného sklepa v nesklepové oblasti) se přece prodává jinak! Je to vůbec ještě vinotéka?

Neumím oponovat všechny ty zákony, které onoho vinaře k tomuto stavu dovedly, ocenit, co dobrého komu přinesou, věřím, že měl pravdu a že si je vyložil správně a vyhodnotil, že je lépe ve vinotéce nenalévat. Je mi z toho ale smutno. Ne pro tu – ne asi ojedinělou – vinotéku, je mi smutno z toho trendu, který neúnavně, rok za rokem buduje ideální a správný stav ve všem pomocí nepřirozených zákazů udržovaných při životě nepřirozenými pokutami. A to, co bylo desítky let normální, je teď z hlediska vyššího principu formálního zločinem.

Náš zákazník už není náš pán, náš pán je zákoník a zákazník je tu na to, abychom ho o tom poučovali a vychovávali a případně si z něj (kryti bláznivými důsledky zákonů) tropili blázny.

Je ale špatně, když vinař může dostat likvidační pokutu za to, že nalije hostu pohárek vína, protože vinař tu je od toho, aby naléval hostům pohárky vína a ne aby je školil o vedlejších efektech legislativy.

Je špatně, když úředníci mají vůbec možnost dávat likvidační pokuty! Trest smrti byl zrušen i u těch nejtěžších zločinů, humanistům vadí stres a bolest vrahů i nechutnost a nedůstojnost poprav. Proč se tedy zavádí za formální věci, proč to humanistům nevadí, že za věci nepodstatné, přirozené a neškodné může člověk lidem prospěšný přijít do podstatného průšvihu a nedůstojné ponižující role? I člověk-nevrah přece zaslouží soucit, lidé poskytující služby nejsou míň než vrazi, nejsou lovná/škodná zvěř.

Ano! Vinař by mohl dostat mastnou pokutu za to, když hostovi nenalije, nebo nalije špatného vína nebo nalije víno na okoštování do štamprle – tomu bych rozuměl! A tému by rozuměli i stařeček Pagáč!

A pití vína na náměstí že je trestné? Dá se to chápat jako řešení měst, kde už žije hlučnější (multi/ne-kulturní) obyvatelstvo, ale fungující není automaticky správné! Trestat a pokutovat se musí ona hlučnost a výtržnost, ale ne samotné (slušné) pití. Jenže udržovat pořádek – pokutovat hlučné výtržníky –, to smrdí pár fackami, na to nejsou lidi! A tak podobně se bojuje se vším zlem této doby… Ve jménu dobra se alibisticky přijmou nové zákony šikanující a vymahatelné po slušných lidech (to jsou ti, kteří mají možnost konat zle, ale nečiní tak, ne kvůli nějakým pokutám - ty u nich nehrají roli -, ale z vnitřního popudu). Zato gaunerů (to jsou ti, kteří využijí každou příležitost a skulinku ke svému prospěchu, pohybují se v jiných dimenzích a jakékoli případné pokuty jsou pro ně směšné - ty u nich nehrají roli) se vymahatelé práva moc nedotknou, protože tam to smrdí komplikacemi.

A tak po prohřešku jednotlivců místo potrestání nějakým současně už platným zákonem následuje kolektivní trest všech. Pěkný precedens!

Podobné zákazy nám tak už připadají normální, jsme žáby v pomalu ohřívané vodě, ale to je špatný trend, cesta do pekla (cesta k žabí polívce). Trestat se přece musí skutek, a ne příležitost ke skutku! To se pak utrestáme (upokutujeme a uudáváme) navzájem za chechtotu opravdových padouchů v pozadí.

Je snadné rozhodovat podle vzoru „víno = vinno“, ale platí i: „ne víno = nevinno“? Člověk jdoucí po ulici může být hlučný a hrubý, aniž by měl vypito – na hulvátství nemají patent pijáci. A tak – pro jistotu a klid – volný pohyb po náměstí (s možností hulákat) bude trestný, tolerován bude pouze pohyb s roubíkem v hubě! Udržovatelů (pseudo)pořádku – kontrolorů ucpaných hub – se najde najednou určitě dost. Že to je k smíchu? Ale vždyť tak to někde už funguje! Nad povinným zahalováním žen kroutíme hlavou, a přitom si sami s vážnou tváří nasazujeme šaškovské čepice a roubíky do úst i do hlav (na něco se neptáme a nad něčím nepřemýšlíme) a jen takto ustrojení můžeme někdy obstát na veřejnosti… Člověk jako nezodpovědný, nesvéprávný, regulovaný tvor.

To je důsledek toho, že samostatné lidské konání i lidský život samotný je chápán jednostranně jako ohromná příležitost ke špatnostem a jako takový je vlastně pokutovatelným trestným činem (a že už to na světě pro některé skupiny i v oficiálních (ne)zákonech platilo).

Tak takhle černě tedy vidí svět člověk, který nedostane napít. (O čem bych asi napsal, kdyby mi bylo nalito?) A přitom to byl tak pěkný den – do doby, než se připomněla pravda o trendu ve společnosti – ne ve vínu, ale ve vinotéce! Ve staré vinotéce, kde je (nově) vypití vína z pohárku zakázáno.