Utěšovat se tím, že k nám v současné době běženci nechtějí, je příliš pohodlná výmluva. EU nám to může dát příkazem, nebo slíbí jakési pochybné finanční vyrovnání, a máme to. Problém je obdobný jako s jadernou energií. Je bláhový ten, kdo se domnívá, že naši politici v otázce jaderných elektráren nestojí pod unijní diktaturou. Proč neřekne Nečas, za jakým účelem ho Merkel před několika lety navštívila? Totéž platí o její nedávné hodinové návštěvě.

„Ne, nepatřím ani do jedné ze dvou uměle vytvořených skupin, které imigranty buďto bezmezně vítají, nebo naopak striktně odmítají. Asi jako většina lidí nemám problém s kýmkoliv, kdo přichází v míru a s pokorou,“ napsal v NP jeden pán. Já také ne. Jenže kdo k nám přichází v míru a s pokorou?

Striktně odmítat imigranty musíme proto, abychom jim později nemuseli dávat najevo, že to byl omyl, a sice omyl oboustranný. Problémům nutno včas předcházet.

To, co vidíme dnes a denně ve Francii - vypalování či poškozování kostelů a teď nemluvím o Notre Dame -, v Holandsku - vraždy lidí -, nebo v Německu - opakující se násilí na ženách, je přece to, co si nepřejeme. Jde o to nenavodit situaci, kdy by se zde zmíněné případy mohly stát.

Mnozí starší si ještě pamatují vstup na letiště a do letadla spojený výhradně jen s pasovou kontrolou. Později se k tomu připojila kontrola „na drogy“ a to bylo všechno. Opravdové kontrolní orgie začaly až po únosech prvních letadel (ale i lodí) a po teroristickém útoku Palestinců na izraelskou výpravu na mnichovské olympiádě. Opravdu neexistuje řešení? Budeme to trpět do nekonečna?

Druhá věc je takzvané uprchlictví před válkou. Válka je sice hrozná věc, ale neutíká se před ní půl světa. Kdo chce opravdu zachránit vlastní kůži, ten utíká, v případě syrské občanské války a podobných konfliktů, pár set kilometrů do Jordánska a ne do Německa či k nám.

Kdo si přece jen dá tu námahu a uteče z Blízkého východu až do střední Evropy, ten musí počítat s tím, že nároky nemá žádné, či jen mizivé. Nejsme dojná kráva islámského světa a přilehlých oblastí. A nejen finanční podpora, tentýž princip platí také pro jídlo. Nejsme islámská vyvařovna, kdo chce svoje, nechť si to koupí. To mimochodem musí platit i v našich věznicích. Nedávno byla Litoměřická věznice žalována za to, že jakémusi vězni, vegetariánovi či veganovi, odmítla opatřit příslušnou stravu. To nejhorší: úřady to řešily.

Není nejmenšího důvodu, proč bychom se měli zabývat právnickými problémy, zda tři ženy, pojaté kdesi v cizině jedním mužem za manželky, mají mít stejný status i u nás, či zda je přípustné oddávat dvanáctileté dívky mužům, někdy dokonce i v kmetském věku.

Hlavně ale, protože o peníze jde až v první řadě, je třeba odmítnout povinnost všechny tyto uprchlíky, lhostejno ze kterého důvodu k nám dorazili, živit - vyplácet jim měsíční apanáž. Pokud se na to naši západní sousedé cítí být dostatečně bohatí, prosím, je to jejich věc, u nás ne!

Je všeobecně známo, že jak islámští migranti, tak uprchlíci z černé Afriky, houfně ztrácejí cestovní doklady, nikoliv však chytré mobily. Kdo vstoupí na území České republiky, musí se prokázet věrohodným osobním průkazem. V žádném případě nemohou být uznávány doklady vydané důvěřivými německými komunálními úředníky kdesi v Dolní Horní. Kdo bude v republice přistižen bez dokladů, ten bude internován tak dlouho, než důvěryhodně prokáže svou totožnost, nebo se rozhodne a opustí naší zemi.

Je třeba o tomto všem - a jistě i o dalších zvyklostech v naší zemi - informovat širokou veřejnost potenciálních uprchlíků na východ a na jih od našich hranic. V prvé řadě by se o to měly postarat naše zastupitelské úřady. Všude, kde se nacházejí, by měly být k disposici letáky v příslušné řeči, které by o našich zvyklostech zájemce o dlouhý pobyt u nás, informovaly.

Pokud by to snad někomu připadalo jako drastické nebo příliš drahé opatření, pak lze namítnout, že zbavovat se nežádoucích lidí teprve v době, kdy k nám dorazí, je spojeno s daleko drastičtějšími a nákladnějšími akcemi.