18.4.2024 | Svátek má Valérie


SPOLEČNOST: Google není zázračný šém!

11.5.2015

Každý trouba ví, že když do počítače nedá program, tak je to jenom bedna. Ale kupodivu si kdekdo myslí, že, když do mozku nevloží vědomosti, že mozek fungovat bude.

Stejně jako nám není nic platné USB plné dat, když v počítači chybí program, není nám nic platný Google, když jsme si nevytvořili v mozku síť synapsí, které s těmi daty budou schopné pracovat. Nanejvýš zkopírujeme údaje. CTRL-C, CTRL-V, klik sem, klik tam – a rázem jsme na úrovni cvičené opice. Do mozku se nedostalo nic a pokud ano, okamžitě to z něj zas vypadlo.

Říká se tomu digitální demence.

Nedávno jsem četla stížnost, že děti v šesté třídě často neumí procenta. Ono se jaksi zapomíná, že kdo se nenaučí násobilku, procenta už nepochopí. Kdo si zvykne všechno počítat na kalkulačce, nepochopí nejen ta procenta, o trojčlence ani nemluvě.

Proč se pak divíme finanční negramotnosti a tomu, že si někdo nedokáže spočítat, že procenta úroku převýší jeho finanční možnosti?

Proč se divíme, že lidé podepisují nevýhodné smlouvy, když nejsou schopní jim porozumět?

Umět číst neznamená jen znát písmenka, stejně tak jako umět pravopis neznamená se jen nabiflovat vybraná slova. Potřebujeme 2500 hodin trénovat čtení, abychom se dostali na úroveň, při které pochopíme obsah čteného textu. Zajistit to není v možnostech školy. To musí zajistit rodina. Stejně tak jako opakování násobilky a psaní domácích úkolů.

Jestliže nečteme, nenaučíme se slova. Jestliže se nenaučíme slova, nejsme schopni komunikovat. A zůstane nám v podstatě slovník malého dítěte.

Na posílání SMS to stačí. Klik, klik a odeslat!

Je to jako při nedokonalé znalosti cizího jazyka. Při sledování rozhovoru tak nějak tušíte, o čem je řeč, ale konkrétního nevíte skoro nic.

A pak se vás někdo zákeřně zeptá, jak se jmenoval ten Iškariotský …. a jste na hrnci.

Vůbec nepochybuji o tom, že dnešní maturanti na Googlu stokrát viděli napsané jméno Jidáš, ale zatím to k ničemu nepotřebovali, tak to prostě vypadlo. Nemělo se to vůbec za co zachytit, protože Jidáš sám o sobě jaksi nic neznamená a příběh, který se kolem té postavy odvíjí, zřejmě nezachytili a ve škole se nevyučuje. A tak jako kdyby nebyl.

A tak si pěkně fungujeme v první signální soustavě a když na nás trhne nutnost používat i tu druhou, nevíme si bez Googlu rady.

Crr, crr – SMS, cink, cink - Facebook, žbluň, žbluňk – Skype....

Je to podobné jako s jídlem. Když maminka zavelí “Oběd“, začneme slinit a vylučovat žaludeční šťávy. Když maminka oběd neuvaří, můžeme do hospody. Když není ani ta hospoda, zůstaneme o hladu. I když matně tušíme, že oběd se vaří, samotný proces neovládáme.

O fungování našeho mozku už toho víme tolik, že si uvědomujeme, jak strašně moc toho ještě nevíme.

Ale něco přece jen víme – že narozené dítě má v mozku cca 100 miliard buněk, z nichž některé zaniknou, zatímco ty druhé se nám daří tu lépe, tu hůře rozvíjet. Tak jak člověk poznává svět, jednotlivé neurony se začnou spojovat a vznikají synapse jako základ myšlení. Jeden neuron je schopný vytvořit až 15000 synapsí a je na rodičích a okolí, jak podnětné prostředí dokáží vytvořit, aby se těch synapsí vytvořilo co nejvíc. Do tří let věku získáváme až 60 % své budoucí inteligence. (Pozor – nikoli znalostí!) Tedy základu, na kterém pak můžeme stavět své vzdělání. Celý proces je prakticky završen kolem desátého roku.

Na co ovšem nesmíme zapomínat, že nepoužívané synapse časem vyhasnou! Takže nestačí jen informaci podat, ale také ji upevnit opakováním.

Škola na prvním stupni by měla podat základní informace a dovednosti (čtení, psaní,počítání) a pomalu, za podávání dalších a dalších informací na druhém stupni pak vzdělání rozvíjet a hlavně umět používat.

Naučením vytvoříme synapse, které nám umožní získat další znalosti, které nám vytvoří další synapse a to nám umožní získat následné znalosti... prostě princip sněhové koule. Ale bez našeho úsilí se to neobejde!

A hlavně mít na paměti: Kde nejsou synapse, ani svatý Google nepomůže!

Pro zájemce:
Manfred Spitzer – Digitální demence
Václav Cílek - Digitální demence: zranitelné děti, chudí i nejistí
Václav Cílek - Digitální demence 2: člověk sám se svým přístrojem
Václav Cílek - Z dětí nám vyroste digitální proletariát