20.4.2024 | Svátek má Marcela


SPOLEČNOST: Genetické vylepšování

10.3.2015

Zhruba jedno z pěti tisíc dětí se rodí s těžkou dědičnou chorobou, která je vyvolána poškozením mitochondrií. Onemocnění vyvolaná špatně fungujícími mitochondriemi dědí potomek od matky.

S řešením problému přišli biologové, a to pomocí genetické manipulace zvané „obměna mitochondrií“. Z vajíčka matky, která má poškozené mitochondrie, vyjmou jádro. To pak vsunou do vajíčka zdravé dárkyně s nenarušenými mitochondriemi, z něhož předtím jádro odstranili. Tak vznikne dítě „tří rodičů“ - matky, otce a dárkyně. Postup je samozřejmě možný pouze v případě umělého oplodnění, k manipulacím dochází in vitro, mimo tělo matky.

Jedná se tedy o spojení znalostí z genetiky a umělého oplození, už velmi dávno jsem psal, že spojením těchto dovedností vznikne obor, jehož potenciál je obrovský. Povolení těchto manipulací znamená velkou pomoc pro rodiče potenciálně postižených dětí, ale vzbuzuje i závažné etické otázky. Mnozí prvoplánově namítnou, že konkrétní přínos pro konkrétní rodinu je prakticky vždy tím hlavním kriteriem a pokud tyto dovednosti a znalosti máme, musíme jich ve prospěch rodičů využít. Etické problémy jsou velmi spekulativní a teoretické a od praxe vzdálené.

Zatímco konkrétní benefit je dobře viditelný a mediálně vděčný, podporován ze strany zúčastněných osob a angažovaných firem, etické problémy vyvstávají jako nějaký „kazisvět“, který se do našich vysněných zítřků snaží nasypat pepř a o životě a jeho praktických potřebách toho mnoho neví. Dovolte tedy, abych v této chvíli vystoupil jako nějaký neoblíbený prorok a poukázal na možné negativní důsledky celé věci.

Pokroky v genetice se spojují s mnoha očekáváními a díky novým znalostem se díváme do budoucna s nadějí, že budeme mít pod kontrolou zdravotní problémy, které lidstvo sužovaly od nepaměti. Hlavním problémem jistě není genetika sama, ale to, jak s novými znalostmi naložíme a zda budeme chtít uskutečňovat všechno, co bude technicky možné. Zde bych si dovolil citovat z díla Aldouse Huxleye Konec civilizace: „To nám umožňuje překročit hranice pouhého otrockého napodobování přírody a dostat se do mnohem zajímavějšího světa lidské vynalézavosti.“ Jinými slovy – nejde již pouhou reprodukci, ale o dohled nad vnitřními mechanismy, které ovlivňují budoucí stav organismu, o intervence, které lze podniknout ještě před narozením. A nikde není psáno, že by to vše mělo být omezené pouze na individuální přání rodičů, možná by se časem přistoupilo na „racionální vylepšování lidského genomu“, na úzké sepětí mezi medicínou, státní zdravotní a sociální politikou, školstvím a podobně.

Nezapomeňme, že eugenika dnešní doby se projevuje spíše skrze regulaci společenského povědomí, tedy ostře formulováno: vylepšování genetického materiálu, které vychází vstříc přání rodičům, se vrací do společnosti zpět v podobě eugenického myšlení. Dosud jsou považovány za eticky nepřijatelné intervence do zdravého genomu s úmyslem jej vylepšit, ale ani tato hranice nemusí být nepřekonatelná. Mnozí vědci k tomu říkají, že takovéto vylepšování nemusí být považováno za dno kluzkého svahu genetické terapie a pokud bude řízeno správnými směrnicemi – proč ne?

Ostatně – podle mého názoru – děje se dnes to, o čem lidstvo snilo, a celý svět stejně bere rychlý konec. 99 % světového majetku je vlastněno pouhým jedním procentem obyvatel a byl bych naivní, kdybych si nemyslel, že mnoho z toho, co se děje, je v jejich zájmu a v nezájmu zbytku. Média nás dokáží přesvědčit, jak je fajn, když přežije někdo z těch, kdo by za jiných okolností nepřežil, ale k jakým to vede důsledkům, to už nám nikdo nepoví. Tančíme opilí na svých budoucích hrobech a necháme se manipulovat obratnými vůdci, kteří nás, stejně jako sebe, vedou k budoucnosti nikoli radostné.