V této době prochází naše společnost radikálním zvratem: obvyklé dělení politického jeviště na levici a pravici totiž ztrácí svou platnost. Jde vlastně o válčený stav. Když dojde k ohrožení národa, semknou se všichni proti společnému nepříteli a vzájemné spory se nechávají stranou: takové spory se zdají být na pozadí hrozeb pouhými prkotinami. Přesně v takovém válčeném stavu se nyní nacházíme, přičemž ovšem nebezpečí přichází odjinud než obvykle: obvyklé je, že kdosi hodlá přepadnout a pokořit jistou zemi, kdežto my máme svého nepřítele mezi sebou.

Jen těžko lze tohoto nepřítele rozpoznat: skrývá se za mimikry poměrně počestných občanů. Avšak navzdory své snaze zůstat v anonymitě přece jen vyjevuje svou povahu: obnažuje totiž svůj charakter v politickém prostředí. Ovládl všechny významnější strany a skrze ně řídí i nás. Při tom se dělí o veškeré národní bohatství se svými kumpány podle zákona džungle a vysává nás, kde může.

Jeho záměrem je vytvářet spletité zákony s mnoha výjimkami tak, aby se v nich obyčejný člověk utopil, přičemž klíčové je, aby se zákony pokud možno obcházely a aby soudci byli na hony vzdálení spravedlivým rozhodnutím. Výsledkem je chaos a tento chaos probouzí v lidech zoufalství ochromující jejich odvahu cokoliv změnit. Vyzkoušel to již Gustáv Husák a náš nepřítel je jeho věrným žákem: je třeba zbavit lidi naděje i odvahy a díky tomu nad nimi pak lze panovat.

Další snahou onoho nepřítele je ničit střední vrstvu společnosti, která v každé demokracii představuje ochranu demokratického řádu; když se tato třída pachtí za tím, aby vůbec uživila rodinu, sotva najde čas a sílu na to, aby se při svém zaměstnání ještě věnovala politice a kritizovala podvody. Obavu má tudíž tento nepřítel ze středních podnikatelů, učitelů, lékařů, badatelů, umělců či technických odborníků a přesně z těchto důvodů se takoví lidé potácejí v oblasti průměrných výdělků či ještě hůře.

Hlavním nástrojem nepřítele je pak korupce; korupce totiž dokáže rozbít úplně všechno a zároveň poskytuje zastřešení různým darebáctvím: nechť je korupce pokud možno všude! Hodí se mu korumpovat politiky i policisty, ministerské i obecní úředníky, ovšem i lemply ze sféry soukromé, kteří by bez státních zakázek nebyli nic; avšak zvlášť mu jde o to, aby mu sloužili státní zástupci a soudci chránící jeho lidi před případným postihem. Mimořádně výhodné je najít si určitou právnickou fakultu a generovat na ní zavázené chudinky, kteří se stávají jeho poskoky v různých funkcích státní správy.

Záštitou je pak klam, že žádná korupce nebude, když se všechno převede do soukromých rukou. Při tom již jeho soukromé firmy plánují kartelové dohody sloužící k dalšímu vysávání společnosti. Avšak záchranou není ani to, že rozhodovat budou instituce veřejné. Při každém přerozdělování se ztrácí větší část vybrané částky.

Jedním z hlavních rysů onoho nepřítele je, že má bytostný odpor k fair play a dokonce se tím chlubí. Každé snaze o fair play se při tom vysmívá, přičemž výrazy 'pravda' a 'láska' jsou pro něj přímo nadávkou. Základem jeho morálky je, že nekrade jen tehdy, když se někdo kouká a vidí ho; když žádná kontrola není, může se podle něj krást bez zábran. Ovšem poněvadž kontrola skoro všude chybí, dělá si, co chce.

Konečným cílem nepřítele pak je zadlužování státu a následný bankrot: bankrot má ve svém repertoáru a vyzkoušel si jej již na řadě podniků v nucené správě. Připravuje se nyní na krach celého státu a těší se na úžasné zisky: za pakatel skoupí zbytkové hodnoty našeho státu a my pak budeme v jeho rukou již zcela.

Zbývá tudíž jen jediné řešení. Předně pochopit to, že mezi pravicí a levicí frontová linie již dávno není. Ona linie běží totiž jinudy: je o 90 stupňů otočená čili kolmá k oné nám stále podsouvané politické hranici. Je třeba zbavit se naivity spočívající v mobilizaci pravice proti levici či naopak. Rozpory mezi oběma tábory se dají snadno řešit i bez zášti a intrik na základě poctivé argumentace a snahy najít východisko. Ostatně tak je tomu ve všech vyspělých zemích.

Jde tudíž o to, že v každé straně má nepřítel své lidi a těch je třeba se zbavit. Zabraňme tomu, aby tito lidé měli dál vliv, přičemž prvním krokem je, aby prohráli v nadcházejících volbách: volme jiné než ony korupcí prolezlé strany! Jen tak je setřeseme. Nástrojem klíčovým ovšem v dalším období bude transparentnost: transparentnosti se nepřítel bojí jak čert kříže.

PS: V článku užívám výraz 'nepřítel' bez toho, že bych uvedl toho, kdo jím vlastně je. Ale ono vlastně vůbec není tak těžké domyslet si, že jde o mafie a která mafie tahá za provázky. Počíná si při tom zatraceně mazaně.

Převzato z Payne.bigbloger.lidovky.cz