Před šestnácti lety, když byly děti ještě malé, jsme byli týden na chaloupce s další rodinou. Tehdy jsme žili z jediného platu a měli jsme poměrně vysoko do žlabu. Nicméně chaloupka byla vytopená, počasí pěkné, sněhu dost. Jen silnice byly nebezpečně zledovatělé.

V přímém přenosu, tedy při pohledu z okna, jsme viděli ošklivou autonehodu. Nissan Terrano se v zatáčce u naší zahrady vyhýbal autobusu, na krajnici klouzl po ledovce a spadl zhruba ze dvou a půl metru do potoka vedle silnice. V autě, které dopadlo na střechu, byl otec s dvěma dcerami. Hned jsme k nim běželi. Byli celkem v pořádku, jen jedna dcerka mírně krvácela. Honem jsem vytáhl vlastní auto a odvezl děvčátka do jesenické nemocnice. Cestou jsme se stavovali na Rejvízu v hotýlku, kde bydleli a kde zůstala manželka/maminka s dvěma obrovskými psy. Po několikahodinovém zdržení v nemocnici jsem holčičky odvezl zpátky mamince. Majitel vozu mezitím sehnal autojeřáb a organizoval vytahování auta z potoka. Během celé události jsem se dověděl, jak moc zaplatili za týdenní pobyt v hotelu, jak jim tam bylo zima, jak si jeli na Ovčárnu zalyžovat, ale v půjčovně už pro ně neměli lyže… Zarazilo mě, že ani manželka, ani on nepoděkovali za poskytnutou pomoc.

Byl to člověk nesrovnatelně bohatší než já. Jenže vše, co mi povídal a co jsem na vlastní oči viděl, svědčilo o mimořádném nepožehnání.

Požehnání je slovo, s nímž si dnešní lidé moc nevědí rady. Souvisí to s tím, že lidé si pod vlivem převládající ideologie myslí, že mají na všechno nárok. Nárok na sociální dávky, nárok na spokojenost na dovolené, nárok na to, aby se cítili šťastni. Náročivost ovšem moc nekamarádí s vděčností. Neumí přijímat dary (má přece "nárok") a neumí moc obdarovávat.

Na požehnání není nárok. Je ale nesmírně důležité.

Představte si, že přijdete o práci. (Bohužel, některým z vás se to v následujících letech opravdu stane, jakkoli vám to nepřeji.) Bude to nepříjemné. Co na to váš životní partner?Tam, kde je Boží požehnání, vás tato lapálie sblíží. Tam, kde není, vás možná rozdělí. A pokud vám Bůh požehná, tak práci možná najdete, přestože statisticky bude na jedno volné místo připadat 548 nezaměstnaných. Bůh z 1:548 udělá 1:1. Buď práci seženete, nebo neseženete, stále budou existovat tyto dvě možnosti.

Boží požehnání se těžko měří. Souvisí spíše se schopností reagovat na události v Božím Duchu, tedy ve víře, v naději a s láskou, než s podobou těch událostí samotných. Čekají nás těžké časy, ale stačí zaujmout správný postoj a mnozí budou – právě uprostřed těch těžkých časů – zahrnuti Božím požehnáním.

Nicméně dovoluji si prorokovat (chcete-li to tak nazvat), že v jedné oblasti bude Boží požehnání dobře patrné i nevěřícím. A bude to v oblasti, která je navýsost duchovní a současně navýsost politická.

V této době rozhodují národy (či spíše jejich vlády) o tom, zda budou či nebudou požehnané. Rozhodujícím faktorem bude vztah k Izraeli. (Všimněte si, že netvrdím, že samotnému Izraeli se povede dobře.) V dějinách se nikdy nevedlo dobře těm národům, které daly volný průchod antisemitismu.

Někdo možná namítne: A co německý hospodářský zázrak? K tomu přece došlo nedlouho poté, co se Němci pokusili všechny Židy vyhladit? Kontruji: Smíření s Izraelem byl jedním z hlavních cílů, které si vytýčil první německý kancléř Konrad Adenauer. Trvalo delší dobu, než s ním byli Izraelci vůbec ochotni jednat. Nicméně od roku 1951 do roku 1968 vyplatilo zpočátku ještě zbídačelé (západní) Německo padesát miliard marek reparací! Kromě požehnání se dnes málo frekventuje ještě další "náboženské" slovo, a sice pokání. Tyto reparace byly určitým projevem pokání. A Bůh požehnal. Východního Německa se to netýká – Ulbricht a Honnecker, východoněmečtí pohlaváři, žádnou potřebu pokání necítili. Důsledky jsou na území bývalé Německé demokratické republiky patrné dodnes, přes tisíc miliard marek, které tam ze západu Německa za posledních dvacet let nalili. Ano, požehnání a prokletí, to je pozoruhodné téma.

Český národ dělá mnohé, čím se o Boží požehnání připravuje. Nicméně postoj k Izraeli je důležitým faktorem, díky němuž na nás nedoléhá prokletí v plné míře. Nejsme za vodou, nejsme z obliga, ale nebude to tak zlé, jaké by to bylo, kdybychom se připojili k nespravedlivému postoji vůči Izraeli, který zaujala většina evropských států.

To vše proto, že Bůh kdysi dávno řekl Abrahamovi a jeho potomkům: "Požehnám těm, kdo žehnají tobě, a na toho, kdo tě proklíná, uvedu prokletí" (Genesis 12,3). Vám se zdá, že to neplatí? Jen studujte dějiny – a pozorujte současnost.

Náš Bůh se skrývá, ale někdy se dává nalézt. A zařídil to tak, že v této oblasti je to téměř měřitelné.