Jejich česká intelektuálská pobočka se ve středu sešla před branami Pražského hradu, kde uskutečnila okázalou demonstraci proti svému kultovnímu arciďáblu, českému prezidentu Václavu Klausovi. Protestní rituál okořenil spisovatel Viewegh. Sešla se zde, jak prý řekl, jakási rodina na návštěvě pacienta v blázinci. To spisovatel pověděl opravdu hezky. Pamětníci si zajisté vzpomenou na ruské, vůbec komunistické praktiky označovat nepřátele socialismu za duševně choré, a proto je zcela logicky uzavírat do psychiatrických léčeben, a to se zvláštním režimem...

No to dal rozum. Normální člověk zajisté nic nenamítal proti komunistické diktatuře. A normální lidská bytost zajisté rovněž nic nenamítá proti zjemnělé diktatuře bruselské. Správný, nejen český intelektuál dozajista již dávno ví, že Irsko je třeba k přijetí blahodárné lisabonské smlouvy o likvidaci demokracie v Evropě dokopat opakovaným hlasováním, dokud se ti nevychovaní otrapové konečně nenaučí hlasovat, jak se sluší a patří.

Intelektuálové zpravidla vždy rádi prosazovali diktatury, které pokládali za své. Vzpomeňme si na ty naše umělecké rozumbrady z dob první republiky. Většina z nich milovala Sovětský svaz coby zaslíbenou zemi budoucnosti. Jen ten pomatený prezident Masaryk jejich spravedlivé a na domácí demokratické poměry rozhořčené intelektuální zanícení nesdílel. Proto, jak oni již tehdy prozíravě věděli, patřil na smetiště dějin. Zdeněk Nejedlý s Vítězslavem Nezvalem a dalšími to oslnivě intelektuálními a múzickými soudruhy mu to pak v padesátých letech svižně předvedli. Škoda jen, že se toho ten zaostalý a tvrdošíjný stařec na trůně již nedožil.

Nyní pokrokovým intelektuálům v jejich jiné avantgardní a vzkvétající evropanské říši opět vadí další nechápavý a neméně bláznivý prezident na Masarykově stolci. Ve staroslavné stolici evropanské říše dobra si dokonce nedávno dovolil rouhavě nahlas říci, že je nedemokratická. Rouhače a kacíře je třeba exemplárně ztrestat. Je totiž vidět, že se Češi od Husových dob ze svých tak poučných dějin zatím málo poučili.

Pokud teď nelze prezidenta ztrestat doslova, tak alespoň symbolicky. Na to jsou naši pokrokoví intelektuálové vždy připraveni a výdrž s milovaným velkým bratrem v zádech jim zdaleka nechybí. Symbolická trestná výprava semknuté pražské intelektuální sekce evropanské říše se ve středu konala již podruhé. Pár umanutých kacířových stoupenců ji ale neevropsky narušovalo. No, policie již není, čím kdysi bývala SNB a StB v letech padesátých i dalších. To všechno by ale vhodně napravil utužený evropanský režim pod Lisabonskou smlouvou, kterému se zřejmě duševně vyšinutý český prezident zuby nehty brání.

Opět, tak jako zatvrzelý Masaryk, neví, která bije. On skutečně ohrožuje světlé zítřky naší velké evropské rodiny národů. Asi by to opravdu chtělo internacionální bratrskou evropskou pomoc. Tak jako o ni kdysi požádalo devadesát devět pragováků. A soudruzi z tehdejší velké rodiny národů spolehlivě přišli. To je přeci krásné, byť zatím jen teoretické téma příštího intelektuálního dýchánku pokrokových žen a mužů před hradními branami. A evropští bratři svou nápaditou českou sekci jistě neoslyší. Možná snad již prozíravě chystají europsychušku. Pro neznalé ruského jazyka, psychuška je hovorové ruské označení psychiatrického léčebného zařízení. Škoda, že se tak naléhavou evropskou otázkou nezabýval poslední summit EU-Rusko v Chabarovsku. Tak někdy příště…

Autor je filosof