Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996SPOLEČNOST: Dva milióny našich krajanů žijí v cizině
Přijely však ještě stovky účastníků z českých krajanských komunit, aby jejich folklorní, taneční, pěvecké a hudební soubory předvedly své umění jako důkaz úcty k tradicím a lásky k původní vlasti svých předků. Jejich umění nebylo ovšem jedinou vizitkou. Nesmírně rozmanitá je jejich kulturní činnost při vydávání literatury a časopisů, ve filmové a dramatické tvorbě, při výuce českému jazyku, při udržování a výstavbě muzeí a památků, zvláště pak při šíření zájmu o Českou republiku v jejich zemích a udržování neustálé spolupráce. Protože téměř všude mají naši krajané také podporu u místních vlád a institucí. Svědčí o tom i menšinová legislativa v některých zemích, která je významnou oporou pro veškerou další činnost.
O tom všem snesli přítomní účastníci konference nesmírné množství důkazů a dokumentů. Avšak naši představitelé vyslechli také množství připomínek a návrhů, které se týkaly nedostatečného chápání našich krajanů přímo v České republice. „Všichni jsme přece Češi“ – zaznělo několikrát v jejich diskusích, nemělo by být tedy rozdílu mezi Čechy doma a v zahraničí.
To se týká nejen podpory, vyjádřené také v rozpočtech, ale dlouhou dobu požadovaného korespondenčního hlasování při volbách, možnosti sledování české televize v zahraničí, vzájemných pobytů například dětí a příslušníků nastupující generace, protože krajanů v cizině valem ubývá. Stávají se více příslušníky zemí, v nichž se narodili a v nichž žijí, třebaže se hlásí ke svým předkům, snaží se ovládnout i český jazyk, sledovat společenský vývoj v České republice. Vážné je varování na adresu naší vlády ve vztahu k rušení zastupitelských úřadů, konzulátů, které zapustily své kořeny v cizině a může zle poškodit naše jméno a postavení ve světě.
Mnozí z našich krajanů v cizině si zaslouží mimořádné ocenění za svoji většinou dobrovolnou činnost, jen namátkou jde o dlouhodobé působení Blanky Karlsson ve Švédsku (její rozsáhlé kulturní aktivity, její nedozírná podpora bádání o J.A. Komenském a B. Smetanovi), nebo Gail Naughton, budující po ničivé záplavě znovu české a slovenské muzeum v Cedar Rapids v USA, Antonín Stáně a jeho snaha o udržení střediska Velehrad v Londýně, Ludmila Muchina z Ukrajiny, Francisc Draxel, který podal přesvědčivou výpověď o českém Banátu v Rumunsku a Vlastenka Krišan o Češích v podobné komunitě v Srbsku.
Podporu zaslouží také některé iniciativy u nás doma. Například autor Petr Vrána představil všem účastníkům projekt Památníku čs. exilu, který má oživit centrum v pražských Modřanech a uctívat tak navždy památku kolem 1600 jmen čs. exulantů, kteří v cizině zanechali svou výraznou stopu. Podobným projektem jsou České kořeny, který představila další dlouhodobá aktivistka v krajanském hnutí Martina Fialková. Jde v něm o filmové dokumenty o našich rodinách, žijících v cizině a jejich činnost stojí nejen za zaznamenání, ale i za ocenění. První dokument z tohoto projektu byl již veřejnosti představen.
Věřme, že se dočkáme také zpracování encyklopedie čs. vystěhovalectví, které je typickým historickým fenoménem naší země. Ještě stále zůstávají v zahraničí dva miliónů našich krajanů, kteří představují neobyčejně velký rezervoár aktivních účastníků mezinárodní spolupráce ve všech odvětvích a oborech lidské činnosti. Ne vždy si je toho naše republika, její instituce a naše veřejnost dostatečně vědomy.