Prakticky celý svůj život čtu a poslouchám výkřiky o tom, jak jsou ženy za stejné práce placeny méně než muži a jak je nutno to změnit a nařídit, že aby se platilo všem stejně, páč…. A blé, blé, blé. Protože má Evropa a svět vůbec v poslední době skutečně jiné starosti než foukat na bebínka osobám, jejichž duševní obzor představ o problémech lidské rovnoprávnosti a svobody skončil u „stejné výplaty“, poněkud mne překvapil článek Rovnost mužů a žen ....

Z článků paní Eugenie Trützschler-Fügnerové vím, že se zabývá poměrně širokým spektrem otázek, že se pohybuje ve vědeckém světě a prý i politice a že má silné vazby na Německo. Což není nic proti ničemu, naopak pohledy zpoza hranic jsou jen vítané.

Ale domnívá-li se autorka, že nějaký „článek“ nějaké listiny někdy a někde zajistí „spravedlnost“, je na tom stejně, jako byli mladí komunisté po roce 1948 u nás. To když se domnívali, že pokud dosadíme - pomocí nařízení a zákonů - na „správná místa“ správné lidi, a to hlavně ty dříve tzv. „utiskované“, dosáhneme svobody a rozkvětu společnosti. Nic nebylo mylnějšího. Dělničtí ředitelé, ti nejlepší, jakž takž dokázali pár let vést fabriky, aby pak „správné kádry“ dovedly celý stát k naprostému úpadku. Tím netvrdím, že pokud by ženy převzaly více vedoucích pravomocí, že by nutně došlo k rozpadu a krachu. Pokud však bude postupovat svět tak, jak by se to líbilo autorce, jistě by to tak dopadlo. Cituji: “ Sice se všechna místa (v Německu) musejí vypisovat neutrálně a všude stojí, že při stejné kvalifikaci mají ženy přednost, (sic!!), ale praxe, a to v celé Evropě, ukazuje, že místa dostávají většinou muži. “

Autorka nám dále sděluje, že: “Ze své zkušenosti vím, že muži mají své sítě, vzájemně se podpoří, ženy ne. Tudíž náš problém nejsou muži, ale ženy jako paní Bobošíková, která se asi nikdy nemusela ospravedlňovat, že pracuje, i když má dobře vydělávajícího manžela. Problém jsou ženy, které aby ukázaly, jak se šéfování naučily, diskriminují ženy, které mají pod sebou. Takže si to musíme vydiskutovat mezi námi ženskými.“

Po přečtení této argumentaci člověk vytřeští oči a zvolá spolu s farářem z filmu Slunce, seno, jahody: „Je to vůbec možný?! Svatá panenko Podsrpenská, ty to vidíš, ty to vidíš!!! “

Neboť už nejen hnusní falokrati, ale nedostatečná solidarita pracujících žen může za to, že ženy berou nižší platy.

No, za prvé je otázka, zda vůbec berou ženy „za stejnou práci nižší platy“. Hledal jsem hledal, ale žádnou relevantní statistiku, že by ženy skutečně za „stejnou práci“ braly menší peníze jsem nenašel. Jo, za stejné zařazení do „funkce“ to ano. Jenže, on špičkový chirurg, který je v nemocnici sedm dní v týdnu 16 hodin denně - a jinak není špičkový - není totéž, co jeho kolegyně taky lékařka pracující v režimu Po-Pá od devíti do pěti.

Při diskuzích s dámami bojujícími za „rovné platy“ často zjišťuji, že jsou co se týče ekonomiky přímo panensky nepolíbené. Nemají ani tuchy a hlavně nechtějí nic vědět o „hnusném světě“, kde se „vydělávají peníze„ a vytvářejí hodnoty. Protože bývají až na výjimky silně levicové, vždy je přímo prosím, aby si proboha aspoň přečetly toho Marxe! Když už nikoho jiného! Třeba něco o tvorbě zdrojů, o fixním a oběžném kapitálu a „nadhodnotě“ a o působení „ekonomické masky„ ve společnosti. Aby alespoň něco o tom věděly. A nic. Tím se tyto intelektuálky nebudou zabývat. Skoro ve 100% případů pracují totiž někde v „humanitních oborech“ na místech, kde berou měsíční plat. Pocházející ze státního rozpočtu, kam ho dodali jiní (tedy peníze na ten plat). Takže vůbec netuší, o čem je řeč.

Zatímco obyčejná žena z lidu ví, že když někdo (muž) vykope za den dvacet metrů výkopu a někdo jiný (žena) jen pět metrů výkopu (výjimky tvořily soudružky údernice typu Korabelnikovová), tak že je za dvacet metrů výkopu víc peněz než za pět metrů. Což se může zdát vulgární přirovnání, ale je to tak.

Každý, kdo zastával jakoukoli ekonomickou a nebo řídící funkci - a to i za socialismu - věděl a dodnes ví, že rozdíl mezi pracovním nasazením je sice mezi různými pracovníky individuelní, ale že v zásadě platí, že jsou to muži, kteří se věnují svému zaměstnání s větším nasazením a věnují mu více času. A že je pro většinu mužů obecně práce tím nejdůležitějším, co vykonávají a na co se soustřeďují. Plky, že ženy jsou v zaměstnání v průměru stejně výkonné, jsou bohužel z velké většiny jen plky. Toho si všimli už ve starém Římě a věděli to ve feudalismu i v raném kapitalismu a ví to vedoucí pracovníci a odporní kapitalisté dodnes.

A dneska, kdy jsou kvalitní a výkonní a perspektivní pracovníci celosvětově tím nejvíce nedostatkovým zbožím, platí každý rád toho, kdo něco dokáže. Viz v milionech placené manažerky mezinárodních i místních společností. Jenom naprostý idiot – kapitalista nebo manažér – by platil výkonnou ženu méně než muže. Protože kvalitní pracovníci dělají kvalitní výkony a ty dělají peníze a to dělá úspěch a za to se všude a vždy platí. V normální, na výkonu stavěné společnosti. (No, v různých „rádoby“ vědeckých ústavech placených státem a na úřadech to může být jinak.)

Muži, jak ukázala zkušenost ve většině případů, přinášejí firmě postavené na výkonu víc než v rodině angažované ženy. Třeba už jen proto, že ženy myslí, a já tvrdím, že je to správné a potřebné, daleko více na své děti než na to, aby firma vydělala. Děti jsou totiž důležité! Nesmírně důležité. Pro ni jako matku ale i pro společnost. A protože ženy (tedy alespoň většina z nich) odmítají obětovat svoji mateřskou úlohu na oltář ekonomického prospěchu, nejsou v práci tak výkonné. Pokud jsou a orientují se jen na osobní úspěch, trpí tím rodina a hlavně děti. Tedy naše budoucnost. Což je pro společnost špatně. Hrozně špatně! Potomci jsou důležití a ne jen „plnění plánu„ a „vědecký výzkum“ - např. zda lze v lidových písních v horního Povltaví z poloviny 19. století nalézt stopy přítomnosti napoleonských vojsk na území Koruny České. To je sice taky dobrý, ale za „výrobou„ a výchovou kvalitní nové generace je to v důležitosti o sto padesát délek pozadu.

Žádný kapitalista ani moderní „managér“ není idiot a ví, že to, jaký bude mít zisk a nebo jiný úspěch, záleží na tom, jak svoje kvalitní lidi zaplatí!! Takže i kdyby se feministky strhly a eurokomisaři vydali milion nařízení, ženy, pokud budou mít děti a nebudou ochotny vše obětovat práci, budou dostávat menší platy. Jejich osobnost, formovaná více přírodou než poučkami o bezbřehé svobodě, je povede k dětem. Tedy většinu z nich, pokud je společnost zdravá. V moderní společnosti, dokud se nebudou děti rodit v inkubátorech, že to bude vždycky tak, že se ženy budou muset rozhodnout, co je pro ně důležitější. Zda děti, anebo jejich kariéra, tedy po pravdě jejich „ego“.

Společnost to ví. Proto ostatně, aby se to trochu vykompenzovalo, byly vynalezeny „mateřské dovolené“, sociální dávky na děti, právo návratu do zaměstnání atd. atd.

Může se to některým dámám zdát nespravedlivé, ale je to tak. Rozdíl v pracovním nasazení a rozdíl v platech. A bude to tak, dokud zde bude svobodná společnost. Pokud zavedou v EU a USA nějaký ten gendero-eko-socialismus, pak budou platy skutečně stejné. A hlavním doporučením pro získání zaměstnání bude menstruace a ne to, co dotyčná osoba umí a ví. No a výsledek bude stejný, jak to už známe z našeho „reálného socialismu“. Když hlavním doporučením pro funkci a plat byl správný politický původ. Jiná možnost není. Odměna za práci se ve svobodné společnosti musí rozdělovat podle výsledků a ne podle ideologického přesvědčení. Takže jakmile většina těch, co řídí společnost a ekonomiku, bude přesvědčena, že ženy jsou coby pracovní síly důležitější, schopnější, perspektivnější – budou dostávat větší výplaty. K tomu stačí maličkost. Aby se děti rodily nikoliv z žen, ale vyráběly strojově, a nevychovávaly je matky, ale „ státní organizace“ (to už zkoušeli komunisté a nacisté, že). Takže se ženy budou moci plně věnovat své kariéře. A pak se ukáže.

Ono je to asi takhle, milá paní Eugenie Trützschler-Fügnerová. Mezi muži a ženami jsou z dobrých důvodů vytvořeny za statisíce let pevné a pokud možno neměnné a hlavně vyzkoušené sociální a psychologické vztahy. Ono to není jen o penězích.

Uvedu příklad: Třeba když jde na moři ke dnu loď, tak správní muži, pokud není dost člunů, „statečně“ posadí do lodí své ženy a děti a „hrdinně“ utonou i s tou lodí. Ovšem ve skutečnosti nejde o žádné „hrdinství“. To jen příroda a sociální klima společnosti vytvořilo takové sociální zákony a vztahy, že to donutilo muže, aby se tak chovali. Ne že by ti chlapi najednou tak strašně milovali své ženy, že by bez mrknutí oka šli raději sami ke dnu. Tak to není. Protože těm stejným ženám, co odplouvají na záchranných člunech, předtím klidně lhali a „zahýbali“ se sousedkou. To jen matka příroda velí mužům jít se hromadně utopit, protože jejím záměrem, té přírody, je udržet geny naživu. A předat je dál. A to mohou dobře jen ženy. Jediný námořník, co ten záchranný člun kormidluje, může mít s padesáti zachráněnými ženami do roka dalších padesát dětí. Ale padesát zachráněných chlapů s jednou námořnicí u vesla za rok vyprodukuje tak maximálně jednoho potomka. A to je to, co se počítá. A to je rozdíl mezi přežitím a nepřežitím skupiny a lidstva vůbec.

A tak ti, co dbají o ekonomický rozvoj a hlavně přežití skupiny a druhu zajištěním co největšího množství „ulovené zvěře“, budou vždy nejvíce finančně odměňovat ty, kteří se o to zasloužili nejvíc. Společenská situace je k tomu donutí. Dokud budou ženy rodit děti a ty budou potřebovat své matky, přiměje nás všechny příroda k tomu, aby se ženy více staraly o potomky a chlapi o práci (dříve u kromaňonců o lov). Někdo tomu morálnímu a společenskému tlaku možná bude říkat Bůh a nebo Boží desatero a nebo příroda, ale je to pořád to samé.

A zapomeňte, že to vyřešíte tak, že se ženám bude za děti a jejich výchovu platit. To zkoušeli Římané, také Egypťané a mnozí další. Nefunguje to. Kdo to zkusí, jako společnost zahyne.

Aby Vám to, madam, nebylo všechno tolik líto a abyste to měla vzletněji, přečtěte si báseň „Balda o očích topičových“ od levicového a emancipaci žen nakloněného básníka J. Wolkera:

„... proč muž tu na světě vždycky dvě lásky má, proč jednu zabíjí a na druhou umírá. Ženo má, ženo má, neplač.“

P. S. Je sice fakt, že kdyby Antonín, topič elektrárenský, nosil v práci tmavé ochranné brýle, tak že by nepřišel o zrak, ale to je zase jiný problém.

P. P. S Už jste připravena v boji o místo v záchranném člunu soupeřit s muži? Protože když naprostá rovnoprávnost, tak holt naprostá. Nicht wahr, gnädige Frau?