Nějakou tu dávku potřebujeme občas všichni. Pochopitelně nikoli heroinu. Pro někoho je drogou výstup na vysokou horu, pro jiného naopak jízda na kole z vrcholu hory.

Pro některé lidi je drogou politika. Nemám teď na mysli politiky aktivní. Jsou mezi námi spoluobčané, kteří bedlivě sledují vše, co se v české politice tak říkajíc šustne. Vědí přesně, co kdo z politiků řekl a kde. Jsou dokonce schopni politologických úvah. Ve smyslu toho, kdo a jak dlouho a svém postu vydrží a kdo ho případně nahradí. Ti "nejzkušenější" vědí zcela přesně, kdy padne vláda. S různým upřesněním data. "Té vládě nedávám, pane kolego, více než dva měsíce," řekl mi asi před půl rokem jeden z takových politologů. Ale budiž, pokud tito lidé jinak nešíří masově poplašné zprávy, alespoň se někdo o politiku zajímá.

Horší je skupina lidí, kteří zásadně nic nerozebírají a mají naprosto jasno. "Naše cesta vede do pekel, stahuje nás tam Brusel, NATO, mezinárodní kapitál a supermarkety. Nic nám v této zemi již nepatří."

Jednoduchý "program" v jedné větě neguje všechno, co se u nás od roku 1989 odehrálo. Jeho stoupencům se dá velice těžko vysvětlit, že například výstavbu supermarketů nám nenařídila Evropská unie, ale že mohly být postaveny a provozovány jedině díky souhlasu příslušných orgánů této země. Že jich máme nejvíce v Evropě? Že máme nejvíce kasin a sázkových kanceláří v Evropě? Že nemáme pořádný zákon o půdě a kvůli tomu přicházíme měsíčně o stovky hektarů kvalitní zemědělské půdy? Výhradně náš problém.

Ale zůstaňme ještě u zmíněných drog. Víte, kolik stojí v našem regionu jedna dávka heroinu? Až dva tisíce korun. Nedávno zveřejnil "Víkend", magazín Hospodářských novin, otřesné údaje. Jen za klasické drogy (mezi něž patří již zmíněný heroin) se v naší zemi utratí ročně 12 miliard korun. Klasickými drogami jsou také alkohol a tabák. Za alkohol se ročně v této zemi utratí 93 miliard korun a za tabákové výrobky 84 miliard.

Komu to nestačí, tak ještě více peněz doslova nacpeme do kapes provozovatelů hazardního sázení. Přispěli jsme jim jen v roce 2012 sázkami ve výši 135 miliard korun a oni nám na výhrách vrátili pouhých 103 milionů korun. Otřesnou "třešinkou na dortu" je prostituce. Za služby prostitutek zaplatíme za rok asi 4 miliardy korun.

To by člověk neřekl, že? Pochopitelně, že neobstojí teorie o tom, že výše uváděné výdaje jsou záležitostí lidí značně bohatých. Ti by to v tak obrovských finančních objemech pravděpodobně nezvládli.

Je to smutné, ale i dle výše uvedeného se dá usoudit, že Česko je poměrně bohatou zemí. Byť jde o ukazatele, z nichž nemáme žádnou radost. A z nepochopitelných důvodů se neobjevují jako varování na předních stránkách novin. Že bychom se styděli?