Milá maminko, milý tatínku,

chápu vás – kvůli soudům, debatám s právníky a znaleckým posudkům nemáte čas a chuť mě vychovávat, proto jste zvolili střídavou výchovu. A já vám za ni děkuji - díky ní budu mnohem lépe připravena na to, co mě po dovršení zletilosti čeká, a také můj slovník je dnes bohatší. Chtěla jsem žít s vámi oběma, ale pochopila jsem, že váš život je důležitější než můj a mé přání nerealistické a dětsky naivní. Naopak jste mě správně nutili rozhodnout, koho z vás mám radši. Jak jste řekli - pravda prostě musí vyjít najevo, ať to stojí cokoli, a dítě nemůže bránit vašemu štěstí.

Teď už jsem moudřejší, i když každé odpoledne přemýšlím, v které posteli dnes večer budu spát, a pokud si chci pozvat kamaráda na oslavu narozenin, musím složitě vypočítávat, u kterého z rodičů v době narozenin budu ubytovaná. Taky občas nevím, kde jsem zrovna zanechala školní potřeby, nabíječku na mobil nebo jednotlivé kusy oblečení. Asi by se mi víc líbilo, kdybyste se u mě doma střídali po týdnu vy, ale vysvětlili jste mi, že to po vás nemůžu požadovat – že máte právo na pohodlí a nové partnery, a že se přece nebudete pořád někam stěhovat.

Jsem vám vděčna za všechny dárky, kterými si kupujete mou přízeň. Aspoň se mám čím chlubit před spolužáky – i když mě mrzí, že ty věci musím nechávat u toho z vás, kdo mi je daroval, a nesmím je odnášet k druhému rodiči. Zážitkem jsou také mimoškolní aktivity – oba jste trvali na svých prioritách, a tak v týdnu u otce chodím na jiné kroužky, než v týdnu, kdy jsem u matky. Jenom klavír jste si přáli oba – i když otcův učitel používá zcela jinou techniku hry než matčin, takže mi vždycky chvíli trvá, než přepnu z jednoho systému do druhého.

Dobrodružné je ovšem všechno, co souvisí s mým zdravím: zejména proto, že maminka vyznává klasickou medicínu, zatímco tatínek alternativní, takže když jsem u něj a nemocná, musím vysadit antibiotika a přejít na bylinky a čaje. Vůbec mi chvíli trvalo, než jsem se naučila přepínat – ale teď už vím, že u matky smím jíst hranolky a dívat se do půlnoci na SuperStar, malovat se a nosit minisukně, zatímco otec nemá televizi, kupuje vegetariánské a bio potraviny, nutí mě spát u otevřeného okna a sprchovat se po ránu ledovou vodou.

Střídavá výchova neustále obohacuje můj život – když se například po týdenním pobytu u matky vracím do školy, kterou navštěvuju u otce, nikdy nevím, co se tam v minulém týdnu odehrálo, a musím složitě objevovat, kdo se s kým pohádal a které dvojice spolu kamarádí, doháním odlišné učivo a vystoupení na vánoční besídku. Ale chápu, že mě ty šoky naučí rychle se přizpůsobit vzniklé situaci. Možná mi dokonce spolužáci závidí: vždyť kdo jiný se v mém věku běžně objevuje v televizi? Minule se o mě v přímém přenosu přetahovala máma a děda se sociální pracovnicí, obě babičky na sebe cosi volaly, z jedné strany asistoval exekutor a přítomný policista vše dokumentoval na video. Mám prostě vzrušující život. Co na tom, že se budím ze spaní, občas se počurám, často brečím a jsem nemocnější a rozklepanější než ostatní? Stačí, když každému z vás řeknu, co byste si přáli slyšet. Vůbec jste mě mnohému naučili: třeba před maminkou nesmím říkat nic pochvalného o tatínkově přítelkyni a tátovi naopak musím popisovat, jak špatně se mamince daří, aby nám zvedl výživné. A taky díky vám už teď vím, že mužům se nedá věřit a ženy jsou ziskuchtivé bestie. A když mi nechcete v něčem vyhovět, stačí jedna věta o tom, že by život s druhým rodičem byl výhodnější, protože on by mé přání určitě vyplnil.

Vím, že se v životě neztratím, a co jste mě naučili, využiju, až budu mít vlastní děti. Bude to jednoduché - mám prostě v plánu chovat se k vašim vnukům stejně, jako jste se chovali vy ke mně.

LN, 11.9.2012

Autorka je advokátka, šéfredaktorka Rodinných listů a místopředsedkyně Spolku Šalamoun