22.10.2017 | Svátek má Sabina


SPOLEČNOST: Co má ústav vlastně zkoumat?

18.3.2010

Ústav pro studium totalitních režimů byl zřízen usnesením parlamentu a nedávno byl jmenován nový ředitel. Podle jeho vyjádření v rozhovoru pro Českou televizi definuje název ústavu obsah jeho činnosti: totalitním režimem se rozumí forma vlády v bývalém Československu v letech 1939-45 (nacismus) a 1948-1989 (komunismus). Podle tohoto pojetí jsme žili v letech 1918-1938, 1945-1948 a nyní od roku 1989 žijeme v demokracii.

Takovéto pojetí se mi zdá příliš omezující; přijímá koncepci „totality“ podle jakýchsi vnějších znaků – vládu jedné strany, uzákonění státní ideologie a podobně1. Myslím, že problém je složitější: je velký rozdíl mezi nacistickým terorem, kdy byli lidé (za Heydrichiády) zatýkáni a popravováni, situací v padesátých letech, kdy poslali člověka za „protistátní řeči“ do dolů nebo vyhodili ze školy (tuto dobu jsem již zažil), a obdobím cca 1963-70 kdy tu byla v podstatě svoboda projevu (s určitým ideologickým omezením, nebylo možno chválit kapitalismus). Dobu Husákova režimu, který lámal charaktery, jsem se snažil zachytit ve svých Vzpomínkách2. Nedá se to paušalizovat, žil jsem na více místech a všude to bylo jiné, záleželo vždy na lidech.

Všechny tři represivní režimy – nacismus, stalinismus i „normalizační“ režim - k nám vlastně byly pod nátlakem importovány, byly naším národním tradicím cizí. Komunismus znamenal původně ideál spravedlivé společnosti, obdobu křesťanského Božího království na Zemi. Tento ideál se nedá paušálně odsuzovat; podobným se inspirují např. izraelské kibucy nebo některá družstva ve Španělsku. Něco podobného bylo přítomno i v JZD AK Slušovice, kde jsem dva roky pracoval. Zapomíná se také, že tento komunismus byl reakcí na nedostatky raného kapitalismu, na propastné sociální rozdíly a ničení tradičních hodnot (Sv. Čech, Lešetínský kovář). Tyto výhrady vůči liberálnímu kapitalismu jsou (bohužel) stále aktuální – „neviditelná ruka trhu“ nám sebrala historický střed Prahy nebo Karlovy Vary a předala je do rukou cizích mafiánů.

Slovo „demokracie“ se dnes zpravidla chápe jako pluralitní politický systém. Myslím však, že je to příliš povrchní hledisko; podstatnou roli tu hraje právní vědomí občanů a politická kultura. Lidé musí svým zvoleným představitelům důvěřovat a tito představitelé musí dávat přednost zájmům státu před zájmy osobními nebo stranickými. Z historických filmů je vidět, jakou úctu měli prvorepublikoví představitelé – nejen Masaryk, ale i Kramář, Švehla a ostatní. Dnes probíhají zdánlivě „svobodné“ volby do parlamentu, ale lidé svým poslancům nevěří3. Naopak, poslanci hájí spíš své „dobré bydlo“ a poslouchají instrukce svých stranických šéfů. Pokud se poslanec vzbouří (jako p. Melčák), je vyloučen ze strany jako odpadlík – a lidé to schvalují! Ve vědomí lidí přežívá leninský princip „demokratického centralismu“. Kdo není s námi, je proti nám!

Kdo tu má skutečnou moc? Kdo ovládá média? Kdo vymývá lidem hlavy?

To by byly možné otázky, na které by Ústav mohl hledat odpověď.

********
1 Navíc tu chybí mezinárodní kontext
2 Vzpomínky z let 1959-2004, které lze nalézt na adrese: www.technologie-kvalita.cz/mobil, rubrika Zajímavosti
3 Poslanecké sněmovně důvěřuje nyní podle průzkumů asi 20% občanů; nemluvím už o házení vajec na politiky apod.

Jan Matys


Diskuse


J. Adler
22:59
18.3.2010

S. REHULKA
9:51
19.3.2010

J. Novak
4:29
18.3.2010

počet příspěvků: 3, poslední 19.3.2010 09:51









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.