Měl jsem v úterý dopoledne docela jiný program na internetu. Ale život a naše plány – to je často jako "jeden o voze, druhý o koze".

Na samém okraji města, za posledními panelovými domy, se nachází parkoviště, za ním dětské hřiště (dle norem EU – jen hliníková skluzavka je situována proti slunci, takže v azurových dnech na ní sice můžete smažit vajíčka, nikoli však nechat jezdit děti) a za dětským hřištěm už jen zeleň. Tréninkové fotbalové hřiště, louka, březový lesík, bývalá školní zahrada, dva rybníky … a pak už jen louky, lesy a za nimi na severozápadě Krušné hory.

Po obvodu parkoviště se pohybovalo cosi obrovského, tmavého, ale v keřích nebylo patrné, o jaké zvíře se jedná. Protože tu má snad každá druhá domácnost psa, domnívali jsme se se ženou, že jde o větší rasu téhož. Pak jsme ale byli vyvedeni z omylu.

Na okraji civilizace padesátitisícového města se objevilo divoké prase.

Pár desítek metrů od lidských obydlí, základní školy a školky. Na začátku zóny, kam pravidelně míří desítky pejskařů. Co dělat?

Uvědom policii, požádal jsem ženu. Já jdu ven a než přijedou, budu stát na cestě, kdyby náhodu chtěla jít školka na procházku "do břízek" (místní výraz). A taky abych upozornil majitele psů. Bylo 9:32, když žena hovořila po telefonu s policistou. Dozvěděla se, že podobné hlášení obdrželi ochránci zákona a pořádku nedávno z jiné části města.

Předpokládal jsem, že po pár minutách policie přijede, převezme "velení" a bude pohyb nebezpečného zvířete přinejmenším monitorovat. Mezitím že se spojí s odborníky a ti "půjdou do akce".

Prase bylo stále na dohled. Po chvíli zamířilo k bývalé školní zahradě, odkud by se zadem mohlo dostat do areálu školní budovy. Vydal jsem se proto do školy a o nebezpečí informoval dozor konajícího učitele během právě probíhající přestávky.

Pak jsem se vrátil na místo, kudy chodí pejskaři na louku. Naštěstí šel venčit psa tou dobou pouze jeden. Za mé varování poděkoval, ale na louku se stejně vypravil, byť na opačný konec.

Po půlhodině hlídaní, když se nic nedělo, jsem své občanské angažmá ukončil. Policie ani nikdo další kompetentní nepřijel – a já se vrátil domů se smíšenými pocity. Netvrdím, že příslušné orgány byly nečinné, možná se prasetem zabývaly na jiné straně ohrožené lokality. Vím ale jedno: že bezstarostná důvěra, s níž jsem do této části města občas chodíval, je tatam. Mám obavy z volně běhajících psů, hlavně když jdeme s nejmenšími členy naší rodiny. Nyní vím, že je na místě ostražitost také kvůli volně pobíhajícím a mnohem nebezpečnějším divokým prasatům.

Jen dovětek. Co kdyby se místo prasete objevil na témže místě uprchlý tygr nebo puma některého z ruských zbohatlíků, kterých je ve městě víc než dost? Také by bylo "ticho po pěšině"?

●

Rychlé foto:

Stejskal.estranky.cz