Nedávno jsem opět dostal soubor odborně a slušně se tvářících letáků, jejichž obsahem je v podstatě to, že dříve bylo lépe, že nám v této zemi nic nepatří (vše rozebrali cizáci) a my jako občané jsme sužováni nesmírnými daněmi, aby ti druzí z nich mohli kořistit.

Nejsou to první, zřejmě ani poslední letáky tohoto druhu. Text toho jednoho však v mém nitru evokoval dávnou informaci, na jejíž původ jsem si nemohl vzpomenout. Až po chvilce cvičení s pamětí to bylo na stole. Takže čtěte:

Ze všech stran ozývají se nářky na ubědované poměry našeho rolnictva. Naše zemědělství postonává silně. Úkaz to velice povážlivý, anť se neobmezuje jen na naši vlast, nýbrž uchvacuje celou střední Evropu. Jest to sociální nemoc, která v tom pozůstává, že rolnictvu našemu ubývá sil a tím také stavům ostatním, kteří od rolníka se živí.

Státní politikové, pisatelé liberálních a židovských novin nestarají se o rolníka, oni myslí, dokud na roli roste žito a obilí, dotud se rolníkovi dobře daří. Že však si náš rolník naříká, k tomu má mnoho příčin. Daně a obecní výdaje úžasně vzrostly, taktéž musí platit rolník vyšší mzdu, proto výlohy při vzdělávání půdy jsou mnohem větší; zároveň ale přivážejí se z ciziny laciné plodiny hospodářské, k čemuž železnice dopomáhají nízkými sazbami, aniž by tomu vláda bránila. Doposud nejvýnosnější dráhy jsou v rukou cizinců a židáků, jimž nejde o blaho rolníka a země, nýbrž o vlastní prospěch. Tím však, že cizé laciné plodiny k nám se dovážejí, neprodá domácí rolník své plodiny anebo musí je tak lacino vydati, že hospodářství mu ničeho nenese. A ke všemu tomu poznáváme, že naše zákonodárné sbory, říšská rada a sněm, doposud pramálo starali se o rolníka, za to více o průmyslníka a obchodníka.

Že výdaje veřejné v Rakousku a v sousedních státech středoevropských v posledních letech úžasně vzrostly, neupře nikdo. Daně státní, přirážky obecní, okresní a zemské musí odváděti rolník. Mnohá škola mohla se vystavěti jednodušeji a laciněji, mnohá silnice levněji, ale neděje se to a tím přirážky se množí a uvalují dluhy na obec a okresy. Z daní, které se odvádí státu, málo se upotřebí k tomu, aby se zvelebilo školství, průmysl, řemeslo a rolnictví, největší část pohltí vojsko a úroky, jež se musí vypláceti za státní dluh.

Velice pak uškodili našemu rolnictví v letech sedmdesátých v onom období "netušeného

hospodářského vývoje" podniky, ku kterým nejvíce přispívalo naše rolnictvo svým uspořeným kapitálem, jako k vystavění spolkových cukrovarů a mlýnů. Cukrovary a mlýny u nás v Čechách rostly jako houby ze země; mnoho-li z těchto podniků udrželo se v rukou podílníků? Všecky zkrachované cukrovary a podniky oloupily naše rolnictvo o veliký majetek a zmizel užitek v kapsách peněžníků. Tím vším se poměry rolnictva přiostřily k stavu ubědovanému.

Zkažený velkoměstský mrav vniká do chat selských, vniká do venkovských měst, kde též křesťanství již mizí. K tomu panuje neúcta k autoritě, sváry a nespokojenost v rodině, nemravnost dorůstající mládeže a pracující třídy, ale vše vzniklo tím, že křesťanství se zanedbává a jím se opovrhuje, zapomíná se na slova písma sv.: "v potu tváří chléb svůj jísti budeš."

I v politice prohřešil se na mnoze selský lid. Dal se svésti od křiklounů a štváčů, volil a volí dosud do říšské rady a do sněmu muže, kteří potřebám lidu selského ani nerozumí, kteří holdují zásadám lživé a povšechné svobody a náboženské lhostejnosti. "Volenti non fit injuria". Tomu se neděje křivda, kdo souhlasí a svoluje. Bude-li proto venkovský lid nadále voliti muže svobodomyslné, jakými se u nás obzvláště strana mladočeská honosí, tak se těmto poměrům neodpomůže, neb liberalism zavinil bídu sociální.

Je to stále stejné. Za všechno mohou novináři, židé, cizinci a liberalism. Výsledkem je státní dluh a vysoké daně. Výše uvedenou stať nazvanou O zachování stavu rolnického", s podtitulem "Pořada úvah sociálně- politických" napsal (jistě v dobré víře) v roce 1889 Rudolf Vrba. Kdo to byl?

Byl to Čech, jak se říká, jako poleno. Ovšem například se domníval, že "správný katolík antisemitou být musí". V tomto duchu také Rudolf Vrba vypracoval v roce 1897 program křesťanskosociální strany. V něm navrhoval řadu diskriminačních opatření pro židy. Takové podobné programy v podstatě předznamenaly rasistickou politiku kdekoho. Nejhorší a nejodpornější projevy rasismu (antisemitismu) se později projevily v nacistickém Německu, svou polívčičku si přihřála i naše druhá republika, Slovensko jako spojenec Hitlerův, o Stalinovi ani nemluvě. Dlouho bylo židovství a liberální politika příčinou všeho úpadku. Dnes se kontury trochu zamlžily. Příčinou našeho úpadku jsou dnes cizinci, kapitalismus, cikáni a Kalousek. Jinak se toho od roku 1889 moc nezměnilo. Pouze snad poznamenat, že skutečný kapitalismus u nás zdaleka ještě nastolen nebyl. Proto je jím možno strašit.