Je ovšem nutné najít správnou vyváženost. Na jedné straně si politici mezi sebou říkají, že se krade vlevo vpravo a že zůstává málo na partaje. Na druhé straně jeden politik blahé paměti řekl, že musí zůstat něco pro ty ..., pro občany. Navíc je nutno šetřit. Dalo by se to řešit zvýšením daní. Ovšem zvýšit daně všem by nebylo populární a zvýšení jenom bohatým by zase nevyneslo dostatečně. Nabízí se jiné, celkem jednoduché řešení.

Vezměme korupci jako danou věc a přestaňme se jí zabývat. Ušetří se milióny, možná miliardy za nikam nevedoucí vyšetřování, odkládání a znovuotvírání korupčních kauz. Nebude nutné shánět trafiky pro vysloužilé neschopné politiky, kteří by mohli ledacos vyžvanit. Ubudou složité zastírací manévry na státních zastupitelstvích a směšné soudy zabývající se podružnostmi.

Celý systém lze samozřejmě rozvíjet i dále. Politiky si budou přímo platit firmy ucházející se o bývalé veřejné zakázky a státní rozpočet ušetří za jejich platy. Důležitá úřednická místa se budou dražit, méně výnosná se budou pronajímat, stát tak ušetří na výplatách a získá významný příjem.

Tato úsporná opatření se nemusí týkat pouze politiky, dají se rozšířit i na obecnou hospodářskou kriminalitu. Namísto dlouhých soudních tahanic, odvolání a znovuprojednání se na počátku zjistí, kdo se s kým zná, kdo za koho ztratí slovo, kolik to bude stát, kolik je kdo ochotný a schopný dát a podle toho bude vynesen finální verdikt. Zúčastnění státní zaměstnanci budou rádi pracovat za minimální mzdu a ve zbylém čase budou řešit i případy, v kterých zúčastněné strany na úplatky buď nemají, nebo je tvrdohlavě nechtějí dát. Postihy budou přísné. Toto schéma se dá rozpracovat na různé variace kriminality, záleží pouze na otrlosti společnosti.

Výše úplatku bude mít výchovný i odstrašující účinek. Člověk, který si pronajme místo dopravního policisty, bude vybírat pokuty velmi důkladně a bude je udělovat poměrně vysoké, aby se mu investované peníze vrátily a ještě si zajistil slušné živobytí.

Ušetřit se dá i v jiných oblastech. Vzdejme se naivní představy, že cena za výstavbu a údržbu silnic a dálnic se dá snížit poctivou soutěží. Nesmysl, to stovky zainteresovaných politiků a úředníků od obecních, přes krajské až po celostátní prostě nedopustí. Dá se jim ale vzít vítr z plachet. Prodejme všechny silnice a dálnice. Samozřejmě, že to při výběrovém řízení na kupce silnic a dálnic povede k obrovské korupci. To uklidní zainteresované osoby, zároveň to však ukončí následnou korupci. Soukromník se bude o silnici starat. Čím více bude po jeho silnici jezdit aut, tím více vydělá. Bude ovšem nutné zrušit tu část spotřební daně na pohonné hmoty, která byla údajně myšlena na výstavbu a údržbu silnic a dálnic. Z ušetřených peněz budou řidiči financovat mýtné. Převedením existujících mýtných bran do soukromých rukou se nadosmrti zabezpečí pár lidí, ale odstraní se další korupční bod. Těch pár úředníků, kteří budou následně celý systém dozorovat, nedokáže rozkrást tolik, kolik budou činit úspory.

Námětů na úspory za pomoci korupce je nespočetně, jak jsem řekl, záleží pouze na otrlosti společnosti, co snese. O tom, že to snesou naši politici, není pochyb, ono se totiž oproti stávajícímu stavu věcí tak mnoho nezmění.