24.4.2024 | Svátek má Jiří


SPOLEČNOST: Chudáci muslimové?

28.4.2006

Lukáš Lhoťan („Kdo chce bít zloducha, muslima vždy najde“ – MfD 27. 4.) se pozastavuje nad protimuslimskou hysterií po vraždě Joea Van Holsbeecka 12. dubna. Má jistě pravdu v tom, že bychom neměli vynášet unáhlené soudy a že každý, kdo odsuzuje před usvědčením, hrubě chybuje. Chci se ale pozastavit u jedné jeho věty: „Pokud se psalo o vraždících mladých muslimech, proč tedy nepsat o vraždících mladých křesťanech? Domovem vrahů je přece křesťanská země.“ Zde se Lukáš Lhoťan dopouští vážného zkratu, který je snad omluvitelný u těch, kdo nevytáhli paty z muslimské země, nikoli však u člověka, který žije v západním sekulárním státě.

Věci evidentní se někdy dokazují nejhůře. Musíme se o to ale stále znovu pokoušet.

Tedy: Polsko není křesťanskou zemí ve stejném smyslu, jako je dejme tomu Írán či Sýrie zemí muslimskou. V Polsku sice žije mnoho lidí, kteří se hlásí ke křesťanství, to ale Polsko křesťanskou zemí nečiní. V západních zemích totiž je něco, co v muslimských zemích neexistuje: odluka církve od státu. V některých zemích sice má určitá křesťanská denominace výsadní postavení (v případě Polska je to, jak známo, katolicismus), nicméně stát jako takový je sekulární. Občané myslí a jednají sami za sebe. Pokud mladí Poláci vraždili, pak sami za sebe, nikoli proto, že byli křesťané. Nevím vůbec, zda se kdy ke křesťanství hlásili, a z hlediska viny je to zcela lhostejné. Trest musí být stejný, ať už byli ateisté, muslimové, křesťané či buddhisté.

Panu Lhoťanovi bych chtěl říci, že to chápeme takto: Narodil-li jsem se v zemi, jež byla formována křesťanskou tradicí, neznamená to, že jsem křesťan. Opustím-li křesťanství, z hlediska občanských práv a svobod či společenského statutu tím nic nezískám ani neztratím. V muslimských zemích je tomu vskutku jinak. Nedávno jsem jednu muslimskou zemi navštívil a záměrně jsem kladl lidem – i vzdělaným – otázku, zda jsou muslimové. Podívali se na mě v údivu a řekli: „Samozřejmě, vždyť jsem se narodil v muslimské zemi.“ Pan Lhoťan jistě dobře ví, že pokud obdobnou otázku položíte v Praze nebo v Brně, nikdo vám neodpoví: „Samozřejmě, že jsem křesťan. Vždyť jsem se narodil v Česku.“

Jak už jsem řekl, pan Lhoťan má pravdu v tom, že je zbytečné, zavádějící a nespravedlivé referovat o „muslimech“, pokud šlo o zabijáky, kterým je jakýkoliv bůh ukradený. Na druhé straně by se ale pan Lhoťan neměl příliš divit. Atentátníci, kteří vraždí v Izraeli, v Madridu, na Bali a na mnoha jiných místech, se skutečně ve svém vraždění odvolávají na Alláha. Pan Lhoťan si asi na rozdíl ode mne přečte, co měl na sobě napsáno atentátník vraždící nedávno v Tel Avivu. Ale vsadím se, že tam bylo něco o Alláhovi. Jistě uzná, že evropští teroristé nevraždí ve jménu Hospodinově. Ne, že by tím jejich činy (dejme tomu v Baskicku či Severním Irsku) byly méně odporné.

Pokud pan Lhoťan s muslimskými teroristy nesouhlasí, udělá dobře, když to bude dávat hlasitě najevo. Já mu na oplátku slibuji, že se budu zasazovat o to, aby nebyl nikdo odsouzen jen za to, že je muslim, ale jen za to, že je terorista nebo vrah. Upozorňuji ale předem, že pokud někdo zabije člověka za to, že opustil islám, je to pro mne pořád jenom vrah, byť vraždí ve jménu islámu.