24.4.2024 | Svátek má Jiří


SPOLEČNOST: Cesty na vrchol

24.5.2007

Nedávné dosažení nejvyšší hory světa primátorem Prahy Pavlem Bémem vyvolává někdy až zbytečně dramatickou diskusi. Rozhodně se ve své úvaze nebudu zabývat spekulacemi téměř hamletovskými „byl či nebyl Bém na nejvyšší hoře světa“. Spíše mi jde o to zamyslet se poněkud obecněji nad propojením sportu a politiky.

Do české politiky se již v minulosti několik bývalých vynikajících sportovců dostalo. Za všechny bych jmenoval například dlouholetého starostu Jablonce nad Nisou a kandidáta na senátora Jiřího Čeřovského z ODS nebo bývalého vynikajícího skokana na lyžích Pavla Ploce, který se díky preferenčním hlasům posunul do českého parlamentu po volbách do poslanecké sněmovny v roce 2006. Je přitom v případě Ploce zřejmé, že Ploc těžil ze své bývalé sportovní popularity a zejména ta mu pomohla k zisku poslaneckého mandátu. Podobně se pokoušel do české politiky zapojit i bývalý fotbalista a trenér Straka ve volbách do senátu. Ten se ale stačil „proslavit“ údajnými protiromskými výroky a byl v tichosti stranou KDU-ČSL stažen z volebního klání. Cesta z bývalé sportovní dráhy na dráhu politickou tak byla v českých podmínkách již několikrát úspěšně vyzkoušena.

Spojení úspěšný politik a teprve potom úspěšný sportovec je jevem naopak velmi vzácným. Nemohu si teď alespoň vzpomenout na nikoho, kdo by se po dosažení významné politické funkce teprve potom proslavil ve sportu. Je to zcela zřejmě dáno tím, že prosazení se ve sportu vyžaduje většinou zcela se sportu od útlého mládí věnovat. Lidé toužící po sportovní slávě nemají proto čas v mládí na politiku v jakékoliv podobě. V případě horolezectví a pražského primátora jde přeci jenom o sport, který kromě fyzické připravenosti vyžaduje i zkušenosti. Čtyřicítka je pravděpodobně „ideálním“ věkem, kdy má člověk ještě dostatek fyzických sil a kromě toho získal i cenné zkušenosti.

Podiv nad tím, že primátor Bém „nedostatečně reprezentoval Prahu a Českou republiku“, protože se o něm psalo buď málo nebo vůbec či se zpožděním, nepovažuji za relevantní. Zdolání nejvyšší hory světa je dle mého názoru naprosto osobní věcí Pavla Béma. Po zásluze je nutné tento sportovní výkon ocenit. Tím ale také oceňování končí. Domnívám se, že je v zájmu samotného Pavla Béma nesměšovat svůj vynikající individuální výkon s funkcí primátora Prahy, kterou momentálně zastává. Ve funkci primátora číhají na Béma zcela jiné záludnosti, mimo jiné lidská závist a malost. Dvouměsíční nepřítomnost v úřadě primátora bývá mnohými kritizována jako podcenění tohoto úřadu. Navíc se stává terčem kritiky často i to, že ve významné funkci místopředsedy ODS nepomáhal v uplynulých dvou měsících prosazovat program ODS při jednáních s koaličními partnery. Možná mají tito kritikové pravdu, možná ne. V každém případě však Pavel Bém dokázal sobě i nám, že má dostatek fyzických i psychických sil a předvedl obdivuhodný výkon. Bylo by jenom škoda, kdyby se ze svého sportovního výkonu snažil vytloukat politický kapitál. Pokud bude chytrý, neudělá to.