16.4.2014 | Svátek má Irena


SPOLEČNOST: Český kapitalismus

17.5.2012

Měl bych přesněji napsat: postkomunistický kapitalismus... nemyslím, že je v tom něco specificky národního – ale lepší příklady než ze svého okolí nemám. Ale popořádku.

V textu "Dva důvody, proč jsme dnes chudí" jsem svého času popsal důvod, který považuji za dominantní příčinu krachu celkem slušně velkého výrobce – Oděvního podniku Prostějov. Když to stručně zopakuji: nebyla to levná konkurence, ale chování místního nekompetentního managementu (dosazeného na základě klientelistických kritérií), který k lidem přistupoval, mírně řečeno, jako k nevolníkům... Přitom podnik, který ignoruje fakt, že jeho podstatným kapitálem je kvalifikovaný loajální zaměstnanec, poprávu zkrachuje – což se právě OP Prostějov stalo. Přitom chovat se obyčejně slušně k zaměstnancům – to nemůže být pragmatická činnost... ano, slušnost se skutečně douhodobě všestranně podnikatelsky vyplácí, ale hlavně a nejvíc tehdy, je-li praktikována pro sebe samu. Celé shrnuto: podstatou kapitalismu jsou nemateriální hodnoty, na základě jejichž respektování vzniká vzájemná důvěra mezi lidmi, která je pak nutnou podmínkou jejich efektivní spolupráce. Když se k tomu pak přidá něco invence a v samotném základu křesťanské askese (v důsledku které je akumulován materiální kapitál – viz M. Weber, M. Novak), máme ten správný kapitalistický koktejl namíchán.

Po krachu OP by člověk očekával, že se na regionálním pracovním trhu ocitne velká spousta krejčích a švadlen a mnoho z těch, které nepohltí jiné textilní podniky (které stále na Prostějovsku jsou...), se alespoň pokusí o vlastní business... Možná se to v pár případech stalo, ale ke mně se to nedoneslo. Co ale vidím je švadlena, která v malé obci doma šije, ale solventní zákaznici, která je v permanentním časovém presu a jen obtížně se může přizpůsobit, řekne bez uzardění, že tehdy a tehdy už je na zkoušku pozdě, protože tou dobou už chce být někde na kole... Stěžovat si na obtížný úděl života v kraji, kde nezaměstnanost nepatří zdaleka k nejnižším a průměrné příjmy ani náhodou nedosahují celostátních hodnot, to jí ale jde perfektně. A když pak není schopna ušít sukni v délce, která byla dohodnuta (třeba se u toho šití už viděla na tom kole...), není se co divit, že o zákaznici zkrátka přijde... bylo by přitom pěkné, kdyby bylo snadné najít jinou švadlenu – ale to vůbec snadné není, většina z těch šikovných obšívá (často s použitím velmi profesionálního vybavení – často mají doma celé krejčovské dílny...) jen sebe a svoje rodiny (a chlubí se, jak hezky to umí – což o to, většinou to je i pravda...). Takže východiskem je jít navštívit nějaké to nákupní centrum s většinou zahraniční produkcí...

Byla nebyla ve stejném kraji v jedné obci malá soukromá pekárna... Už není – zkrachovala. Její zaměstnanci byli přitom jako pekaři velmi šikovní. Tak jak je to možné? Že by levná konkurence z nějakého supermarketu? Ale kdepak! Holedbali se po celé obci, jak lahodné křupavé rohlíčky umějí upéct – pro sebe a své rodiny... Do běžného prodeje však dodávali zboží v zásadě podřadné kvality. Proč majitel nezasáhl, jestli mu to přišlo normální, nebo jestli se to k němu ani (včas) nedoneslo, to opravdu netuším, ale v konečném důsledku je to celkem lhostejné.

Podobné se to má s jedním řezníkem, o kterém prakticky celá (jiná) obec ví, jak fantastický salám i tlačenku umí udělat. Ale koupíte to jako běžný zákazník v jeho krámě? Kdepak! To on dělá jen pro sebe a pro své známé... Už nějakou dobu očekávám jeho odchod zpět do zaměstnaneckého poměru v nějakém masokombinátě nebo na úřad práce. Co jsem slyšel, moc dobře to s ním nevypadá...

Abychom ale nezůstávali jen na vesnici... krajské město, zavedená prádelna, šikovní a pracovití lidé v ní, kteří čas od času dávají práci i jiným... Ale velkou část svých zakázek vědomě dělají za cenu nižší, než jsou samotné náklady na její provedení! S argumentem, že za vyšší cenu by to zákazník nechtěl... To je sice dost odlišný příklad od těch předchozích, ale i tohle je ukázka jakési podivné deformace, která je primárně v lidech.

A pak jedna vynikající cukrářka... To jsme zpět na vesnici a opět z trošku jiného soudku příkladů. Objednat si u ní musíte opravdu hodně předem; má nabitý program k prasknutí a s pečením jí příležitostně pomáhá celá rodina. I tak v podstatně nezvládá poptávku uspokojit. A její reakce? Cituji: "Já toho mám tolik – asi se na to vykašlu a budu péct jenom pro známé...". No chápete to? Já nechci vůbec tvrdit, že každý musí mít zájem rozšiřovat výrobu, ale takový člověk by pak z definice měl být spokojený... no vážně, kolik spokojených lidí znáte? Ona cukrářka mezi ně rozhodně nepatří – přesto se však cestou, která se před ní díky její šikovnosti otevírá, odmítá vydat.

No, ano, znám i jiné příklady – úspěšnou restauraci, která pronajala (přikoupila?) další prostory a i ty má pořád narvané... Řeznictví, kde mají stále plno, kmitají tam čtyři prodavačky naráz a krom vynikajícího uzeného není nouze ani o úsměv a vlídné slovo... A že je to uzené o něco dražší? Provozovna je prakticky bez ustání přeplněná klobáschtivými zákazníky – zeptejte se jich, jestli jim to vadí. Farma, kde jsou ve velkém chováni králíci, a jiná, kde můžete přijít k vynikajícímu krůtímu i hovězímu masu... Cena přitom rozhodně není tím rozhodujícím kritériem, které v tom celém hraje hlavní roli. Mohl bych pokračovat.

Hraničním případem je zjevně uvedená cukrářka. Zejména když vidím ty kladné příklady, stále jsem přesvědčený, že problém se nachází hlavně v její hlavě. Ale možná by byla méně demotivovaná, kdyby v našich podmínkách nebylo zaměstnat pár lidí (a případně následně některé z nich propustit) tak komplikované. Zde se tedy otevírá prostor pro rozumnou politiku odstraňování regulací. Ti, kteří dělají to, co je skutečně baví a je to na nich znát, kteří už dnes dokážou dělat radost lidem kolem sebe svojí kvalitní produkcí i dobrým slovem a zaměstnat jiné lidi, zkrátka být úspěšní a v konečném důsledku tedy také materiálně zabezpečit sebe a své rodiny (a své zaměstnance a jejich rodiny...), tak ti by to v případě vstřícné politiky státu teprve rozjeli... Paní cukrářka a jí podobní by se možná rozhoupali. Ale obávám se, že těm prvně jmenovaným žádné takové snadné pomoci není. Hranice mezi lepším a horším totiž nevede napříč společností, ale uvnitř srdce každého z nás – a naším postkomunistickým dědictvím je v první řadě to, že v srdci příliš mnoha lidí je Dobro v těžké defenzivě. Kolik těchto lidí je? Obávám se, že pořád veliká spousta, ale jsem optimista v tom, že jejich zastoupení v populaci časem pomalu klesá. Na můj vkus ale příliš pomalu. Je to přitom jeden z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují současnost naší země a neméně důležitou roli bude hrát i v budoucnosti.

Konzervativní strana



2+kk (71 m2 + 23 m2 předzahr. ) / H.1.02 / Čako...
2+kk (71 m2 + 23 m2 předzahr. ) / H.1.02 / Čako...

reality.iDNES.cz

lokalita: Praha 9, Čakovice, Bermanova
Budova (H) Hortenzie / H.1.02 / 2+kk (71 m2 + 2...
cena: 3 213 000 Kč

Diskuse


počet příspěvků: 8, poslední 17.5.2012 07:25









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Dagmar Ruščáková (nickname Dede).