Možná už jste si toho také všimli. Najednou se objeví zpráva. Nikdo neví odkud, ale je to zaručené. A čím více lidí uvěří, tím rychleji se šíří. Nakonec se toho chopí tisk a televize a v tom okamžiku se každý nesmysl stane stoprocentní nefalšovanou pravdou. I když komunistický režim naučil většinu Čechů nevěřit zprávám, ať televizním, rozhlasovým či novinovým, dvacet let českého státu většinu těchto dobrých návyků pohřbilo. Některé z těch "zaručených zpráv" může vyvrátit zkušenost, ale většinu z nich nevyvrátí nic. Dovoluji si připomenout některé zvláště povedené "pohádky a báje".

Pohádka první: Bojujeme proti korupci

Zkušenost nás učí, že korupce se objevuje všude tam, kde je regulace. Dalo by se skoro říci, že regulace a korupce jsou siamská dvojčata. Starší generace si jistě vzpomene, jaké horentní úplatky se dávaly v autoservisu, aby vám vozidlo přijali do opravy, pak aby je začali opravovat, a konečně aby opravu provedli jakž takž slušně. To bylo proto, že opraven bylo málo, jejich počet reguloval moudrý úředník. Jakmile regulace skončila, skončily i úplatky. Regulace ale řádí v mnoha oborech dále. Moudrý úředník chce rozhodovat a paternalistický stát mu to bohatě dopřává. Korumpuje se na obecních úřadech i ministerstvech, v nemocnicích, ve státních firmách atd. Ruku v ruce s tím jde i korupce. Neuplácím majitele autoservisu, naopak majitel autoservisu se ze všech sil snaží, abych své auto dal do opravy právě jemu. Ale pokud chci opravit dům, postavit plot či postavit psí boudu, musím žádat o souhlas vznešený úřad a oprávněný úředník si to nechá zaplatit. A proto se zřizují protikorupční komise, máme dokonce i protikorupční policii, ale nikoho nenapadne zrušit důvod korupce. Vláda (bez ohledu zda pravá, levá či jakákoliv jiná) posílá do parlamentu zákony, které již v návrhu obsahují prokorupční paragrafy. Tak je třeba známé "množství větší než malé" takovou korupční skulinou. Trochu širší korupční skulinou je fakt, že nepovolenou stavbu může žádost na úřadě dodatečně "legalizovat". Takových případů jsou již stovky. Jsou i tací, kteří s tím počítají (včetně očekávané pokuty) a staví bez povolení rovnou. Někdy se stane, že takovou nepovolenou stavbu stavebník ani nechce schválit dodatečně. A to pak je malér. V takovém případě se může stát, že za stavbu stanu na zahradě zaplatíte pokutu za "nepovolenou stavbu". Už úplná prokorupční dálnice pak je ustanovení, podle kterého učiní-li úředník katastrálního úřadu "chybu" a zapíše nemovitost na nesprávnou osobu, stává se nemovitost majetkem "nesprávného" vlastníka, pokud se správný vlastník do tří let neodvolá. A korunou protikorupčního boje je návrh, aby o tom, kdo je povinen podávat majetkové přiznání, rovnou rozhodl státní úředník.

Pohádka druhá: Češi jsou rasisté

O rasistických Češích nás téměř denně informuje tisk, rozhlas i televize. Od českých novinářů to přejímá i zahraniční tisk, a tak se povědomí o "českých rasistech" šíří celým světem. Každá pohádka či báje má alespoň zrníčko reality. Ptám se proto, v čem je to reální zrníčko českého rasismu. Před nějakým časem Češka v Jihoafrické republice ovdověla a přemýšlela o návratu do staré vlasti. Její manžel byl však černoch, a její syn tedy míšenec. Bála se návratu pro "český rasismus". Sledoval jsem diskusní pořad na ČT, kam si redaktor pozval zástupce různých ras žijících v Česku a mj. se ptal, jaké mají zkušenosti s českým rasismem. Nebyly žádné. Redaktor je div na kolenou neprosil, jen aby si na nějaký rasistický zážitek vzpomněli, nic. Pouze Rom se rozpovídal o českém rasismu. Jenže – Romové tvoří cca 1 % obyvatel ČR, ale 70 % vězňů. Dvě třetiny Čechů má negativní zkušenosti z kontaktu s Romy. Není tedy základem pověstí o "českém rasismu" oprávněná nedůvěra a strach z tohoto etnika? Příslušníci ostatních etnik o "českém rasismu" nic nevědí. Není tu spíše něčí záměr vytvářet napětí ve společnosti prosazováním "pozitivní diskriminace"? Proč např. skoro vražda romské dívky Natálky vynesla všem pachatelům odnětí svobody na dvacet a více let, zatímco stejná skoro vražda českého chlapce Patrika vynesla trest jen jednomu ze spolupachatelů, a to pouhých pět let? Proč protiromský pochod vyvolává celorepublikové policejní manévry, ale odsouzení pachatelů mačetového útoku probíhalo velmi zvolna? Někomu se nejspíše to napějí hodí.

Pohádka třetí: Nebude na důchody

Ti starší si možná vzpomenou, jak v devadesátých letech minulého století vláda každoročně jednala o tom, na co použije přebytky důchodového systému. Je zřejmé, že tehdy přebytky byly a někdo je použil. Vím, že je v módě neumět matematiku, a proto slibuji, že dále použiji jen ty nejjednodušší početní úkony. Podle Ministerstva práce a sociální péče odvádí společně zaměstnavatel a zaměstnanec 40 % platu na "sociální pojištění". 31 % platu z toho jde na důchody. Sociální pojištění platí zaměstnanci od 18 let věku (za nezaměstnané platí stát) až do dosažení důchodového věku, což je momentálně 62 let. 44 roků tedy odvádí každý 31 % platu na svůj důchod. Průměrně se čeští občané dožívají 76 let. Od věku 62 let do 76 let dostávají (budu hodně státu fandit) 40 % průměrného platu jako důchod. A nyní počítejte se mnou: 14×40/44×31=0,41055 a v procentech 41,06 %. Takže občan dostává 41 % toho, co do důchodového systému vložil. Zisk státu na důchodovém systému činí 59 % a tomu už by bylo možno říkat lichva. Nebude-li na důchody, zůstane tedy celý zisk státu? Nebo ostrouhá i stát? Poslanci by se měli při interpelaci zeptat ministra práce a sociálních věcí, kde je těch 51 % jejich peněz. A dotaz pro právníky: může být stát žalován pro zpronevěru? Dá se namítnout, že občan platí 44 let a během této doby měna ztrácí hodnotu o inflaci. Nikoliv, stát použil ty peníze hned, tedy v předinflační hodnotě, a stejně by je měl vrátit. A další nesrovnalost týkající se důchodů: trvale se zvyšuje podíl, kterým důchodci přispívají na provoz domovů důchodců, a současně se trvale zlepšuje bezplatný komfort vězňů ve věznicích. Poslanci, kteří o tom rozhodují, patrně počítají, že stáří stráví spíše v kriminálech než v domovech důchodců.

Českých národních pohádek a bájí je mnoho. Vybral jsem tři náhodně. Někdo jiný by mohl zvolit jiné tři a věru je z čeho vybírat. Tak některé další příště.