19.3.2024 | Svátek má Josef


SPOLEČNOST: České nechřestění

16.5.2007

Jako každý rok se těšíme s manželkou na poslední dekádu dubna, až se objeví na tržištích Saska a polského Dolního Slezska charakteristické štíhlé tvary čerstvého chřestu, bílého i zeleného. Jdeme do toho a každý víkend ať již autem, pěšky nebo na kole vyrazíme do Oberlausitz (Horní Lužice) do okolí Zittau nebo Görlitz či Bautzenu, a dopřeme si nějakou variaci na báječné jídlo s chřestem. Nejraději máme ovšem to nejjednodušší provedení - chřest s holandskou omáčkou. Neopomeneme ovšem chřest nakoupit a já doma připravuji radostně chřestové dobroty. K tomu nezapomeneme vypít několik sklenek vynikajícího saského vína, protože skvělé suché Scheurebe, Riesling nebo Kerner z vinic na Labských stráních severně a jižně od Drážďan anebo z nejsevernější evropské kontinentální trati vinic Gorenberg v Sasko-Anhaltském Jessenu na březích řeky Elster jsou tím nejlepším, co si člověk k takové dobrotě může dopřát.

Jenže já - i když mám Sasko ve velké oblibě - bych rád také chřestil v Čechách v restauracích, a to ne jen v těch nejdražších v Praze, kde musíte sáhnout pěkně hluboko do kapsy. A to je kámen úrazu. Kdepak na české restauratéry a hostinské s čerstvým chřestem třeba ze Slovenska, který je běžně k dostání i u nás na severu. Kdepak, abych v Jablonci n. N. nebo Liberci mohl prožít labužnickou radost při jemném chřestění. Vždy stejná nepříjemná odpověď na otázku "je to čerstvý chřest?" - ne, z konzervy. A to v květnu. Chápu trochu, že chřest stojí ve svazku větší peníz než stejné množství mrkve, z toho zhruba 30% odříznete a odškrabete, aby po uvaření byl bez nepříjemných vláken a křehký, ale když to jde v Sasku, kde je nezaměstnanost 17,5% a v každé hospodě jej dostanete v několika variacích a přitom lidé mají hluboko do kapsy, tak člověka trápí, proč to nejde v Česku? Je to začarovaný kruh českého pohostinství: nám přece nebude nikdo nic vykládat. Všiml si vůbec někdo, že se dobrá česká kuchyně, kam před válkou chřest samozřejmě patřil, z hospod a restaurací vytrácí? Všiml si někdo, že pomalu vrcholem umění kuchařů je mizerná svíčková z masa, které je stěží masem, smažený sýr z odporné masy, kterou nazývají v hypermarketech cihlou. A vůbec, že smažený sýr s hranolky se považuje za dobré jídlo? Všiml si někdo, jak všechno je stejně cítit, protože základem jsou připravky od Maggi nebo Vitany či jak se všichni jmenují a pořádný vývar z kostí nebo zeleniny nebude přece kuchař pracně dělat? Všímá si někdo, jak vypadají jídla v bavorských, dolnorakouských nebo saských hostincích v porovnání s českými? Jestli to není tím, že pro českého hostinského je cílem poskytnout zákazníkovi, protože ten to tak chce, za málo peněz co největší porce balastu a různých nesourodých příloh, zejména pak známý český univerzální evergreen: kukuřice, syrové bílé a červené zelí, nastrouhaná mrkev a drtek ananasu. Jak chtějí lákat k nám do provincií turisty, když v hostincích a restauracích to všechno chutná přibližně stejně málo chutně, jídlo je bez fantazie a perzonál se neumí ani usmát? Copak někdo z cizinců kromě drsňáků přijede znovu do Českého ráje nebo Prachovských skal, když jej tam čeká drsná realita tamních hospod s blafy a nefantazijními suchými kuřecími prsíčky s ananasem, případně broskví nebo zapečené s neidentifkovatelným šunkovým salámem a sýrem? Pár čestných výjimek na Liberecku a Jablonecku nebudu raději uvádět, abych nevzbudil dojem podjatosti.

Začíná to chřestem a končí to veškerou hospodskou mizerií v Čechách. My si tady myslíme, že je povinností cizinců sem jezdit, slupnout všechny ty "dobroty" a být rádi, že mohli vidět ten ráj na zemi. Hostinští na našem hornatém severu a potažmo hostinští z většiny Čech a Moravy by měli zajet občas do sousedního blízkého zahraničí. Viděli by, jaký až téměř zázračný přerod prodělaly hospody v bývalém NDR, jaké se tam poskytují služby v hostincích a penzionech a kde se nacházejí oni. Mohli by začít s cestou k nápravě, osvojit si příjemnou usměvavou odpověď "ja gerne" a začít nápravu třeba s čerstvým slovenským chřestem, když český chřest nenašel odvahu nikdo znovu pěstovat.