O boji proti korupci hovoří vlády všech barev. Úsilí té současné přineslo už i nějaké plody. Veřejnost si přesto žádá ještě efektivnější tažení a ráda přitom slyší na recepty "mimovládních zachránců".

Prý stačí přiložit ucho k pražskému asfaltu a můžeme slyšet sílící spodní dunění. To zraje lidový hněv, který jednou všechno rozmetá do základu. Doba, o níž se říká, že se vymkla z kloubů, volá o pomoc, o ušlechtilého zachránce. To by bylo, aby volání nebylo vyslyšeno!

Česká společnost takového světa nápravce už má, a ne ledajakého. Karel Janeček, matematický génius a pozitivní evolucionář, vládne kromobyčejným osobním kouzlem, které si lidi snadno podmaňuje. Šarmér, jenž nepřišel k bohatství po haluzi, alébrž vlastním přičiněním. Nikomu nebere, všem dává.

A že je vyhlášený počtář, má pro nás, vedle pozitivního myšlení, také důmyslný volební model. Ten nám umožní v boji o zastupitelský mandát chtěného podpořit a nechtěného poškodit. Ve výsledku budeme mít nejreprezentativnější zákonodárný sbor pod sluncem složený ze samých spravedlivých a dělných.

Karel Janeček nemá nouzi o příznivce. Dokázal "vyprodat" Lucernu, což je v našem showbyznysu známka nejvyšší kvality.

Víra v něčí světospásné schopnosti je často založena na mylném dovozování, že když je někdo moc dobrý ve svém oboru, musí být i obecně zdatným myslitelem a vševědem. Taková kombinace je ovšem spíše vzácná shoda, mnohem častěji je genialita omezena jen na specifickou mozkovou činnost. Běžně to můžeme pozorovat u autistů. Leckterý laureát všech cen si neumí koupit jízdenku do tramvaje. Největší ze současných matematiků Grigorij Perelman je podivín nad podivíny, žije v lese, bojí se lidí a straní se jejich srocování. Sociální zákony jsou totiž jiné než fyzikální.

Antropologové si dávno všimli, jak dovedně umí lidová představivost skloubit vědecký obraz světa s tou nejprimitivnější mytologií. Negramotný vesnický Ind ochotně souhlasí s tvrzením, že člověk pochází z opice – vzešel totiž ze spojení opičího krále s horskou vědmou. Burjatský šaman od Bajkalu na otázku, jak vzniká blesk, pohotově odpovídá: "Z elektrického výboje. To ví každé dítě školou povinné." A co způsobuje výboj? "No přece srážka dvou draků!"

Jedním z nejrozšířenějších společenských mýtů, jimiž berou za vděk matematičtí géniové, je představa, že rozvoj společnosti je značně odvislý od způsobu volby. Správný model údajně zajistí optimální poměr mezi reprezentativností a účinností zastupitelských sborů. Drobná vylepšení jistě nikdy nejsou na škodu, leč se způsobem volby společnost nestojí a nepadá. Určité pokřivení voličské vůle je nevyhnutelné, ať již při vyhlášení výsledků voleb, či ve fázi sestavování koaličních vlád. Ve světě slušně fungují docela protikladné volební modely. Pokud zrovna nevolím sám sebe, musím se smířit s tím, že mi výsledek nikdy nebude připadat dokonalý. Rozhodující je kvalita voličů. Vybírají nakonec ze svého středu.

Být zachráncem, spasitelem, vykupitelem, zkrátka Mesiášem, je úkol nevděčný a životu nebezpečný. Většina jich končí špatně. Je to zákonitost, i když jiná než matematická. Říká se tomu magicky vztahový trojúhelník. Určuje vztahy mezi obětí, agresorem (utlačovatelem, pronásledovatelem) a zachráncem. Magický je proto, že zde role diktují chování účastníků.

A co je nejdůležitější: každý z aktérů je odsouzen vystřídat všechny role a polohy vztahového trojúhelníku. Zachránce je nucen začít pronásledováním agresora, který se záhy stává jeho obětí. Včerejší oběť rychle zapomíná na minulost a nespokojená s výkonem zachránce začíná v něm vidět příčinu všeho zla a rozhlíží se po nových zachráncích. Původní spasitel se pozvolna proměňuje v oběť včerejších obětí. Tento nikdy nekončící kolotoč trefně popsal americký psychiatr Eric Berne na příkladu pohádky O červené Karkulce. Proti tomuto zákonu, který Janečkovi nevěští nic dobrého, je bezmocný i Kouzelník Žito.

LN, 31.1.2013

Autor je poradce prezidenta Rádia Svobodná Evropa, bývalý šéfredaktor LN