29.3.2024 | Svátek má Taťána


SPOLEČNOST: Blbá nálada trochu jinak...

8.2.2013

Před bezmála dvaceti lety vypustil tehdejší prezident České republiky Václav Havel slovní spojení "blbá nálada". I když se boj za i proti ní stal později tématem hlav mnohem pomazanějších, než je ta moje, pokusil bych se k tomuto termínu vrátit a podívat se na něj z (doufám) jiného pohledu.

Již několik let ve společnosti kolem sebe pozoruji jakési vzrůstající napětí. Lidé jsou na sebe hrubí, dělají si často schválnosti a ve chvíli, kdy dojde na střet "Losna nebo Mažňák", propadají někteří až nábožensko-extatickému fanatismu. Havel nebo Klaus, Slávie nebo Sparta, brouci nebo dálnice... Všechna tato témata vedou k zuřivým sporům, kde je povoleno vše kromě pravdivých nebo logických argumentů. Kdo je ale viníkem?

Podle mě je to Listina základních práv a svobod občana. Proč? Protože téměř vše, co nám občanům "zaručuje", se v praxi zcela neguje systémem zákonů, nařízení, vyhlášek a smluv. Nebudu se věnovat každému bodu vzlášť, nechci napsat politickou studii, ale jen dílčí zamyšlení, proto se pokusím jednak zevšeobecňovat a zároveň nezkreslovat, přičemž budu vycházet z úvodních Obecných ustanovení.

První bod zaručuje rovnost v právech, jejich nepromlčitelnost a nenarušitelnost a lidskou svobodu. Ale jaká je praxe? Za stejný prohřešek je jeden odsouzen podmínečně, druhý "natvrdo", třetí omilostněn (dejte si láhev rumu a pak autem skolte nabouraného řidiče). Z prosazování našich práv se u soudů často stává souboj právníků, znalců a různých "expertů", soudy se často vlečou a jsou odročovány z důvodů, které jsou minimálně podivné (nepřítomnost svědka, nedodání materiálů apod.). Řada menších provinění (ať už skutečných nebo "technických") je promlčena, často soud rozhodne způsobem, že je bit ten, kdo něčí právo hájil (třeba s použitím zbraně). Stát navíc systematicky zasahuje takřka do všech aspektů našeho života - počínaje takřka povinností rodit v porodnici, přes "ekologické štítky" na domech až po povinnost popel nebožtíka rozptýlit na určeném místě. Kde je ta naše svoboda?

Druhý odstavec praví, že stát nesmí stát na nějaké ideologii a že je právo každého vyznávat své náboženství. Náš stát však celkem bez problémů přijal novou víru v globální oteplování (argumentů a důkazů pro a proti je tolik, že akceptování či popírání tohoto procesu je skutečně spíš věcí víry či ideologie), kterou potvrdil podporou různých "eko" nařízení. Počínaje podporou obnovitelných zdrojů a jejich výstavby (dřív se stavěly kostely), přes různé zelené programy ve školství (to se dřív odbývalo v kostelích) až po povinnost recyklace toho či onoho (původně dodržování desatera). Kdo říká opak, je ostrakizován (dříve zpravidla upálen).

Ve třetím bodě se praví, že základní práva platí pro všechny stejně bez ohledu na náboženství, pohlaví, rasy. Pouštím se na tenký led, ale dovoluji si tvrdit, že to, co u nás neprojde "bílému" člověku, prochází takřka neustále Cikánům. Dostanu nový byt od svého pronajímatele poté, co ten pronajatý zničím? Nebo se podívejme do zahraničí. Když veřejně spálím bibli, bude se jednat o mé právo na vyjádření názoru; udělám-li to samé s koránem, budu za xenofoba a muslimové vypálí několik čtvrtí ve svém "spravedlivém" rozhořčení. Proč dostávají ženy za stejnou práci zpravidla nižší mzdu a naopak proč je státem prosazováno určité procento žen na některých pozicích? To je ta rovnost?

Čtvrtý odstavec sumarizuje, že odklony od Listiny jsou možné pouze v případech daných zákonem. Ale tím se kruh uzavírá. Kdo se ještě dnes vyzná v zákonech kromě právníků? A který laik odliší zákonné ustanovení od vyhlášky?

Tím se dostávám zpět k oné "blbé náladě". Ať se podívám, kam se podívám, téměř všude vidím, jak systém nefunguje správně nebo jde často proti lidem chovajícím se "slušně".

Policie je k vidění zpravidla na místech, kde se nic moc neděje. Její činnost (nebo minimálně těch viditelných složek) je dnes takřka výhradně omezena na udělování pokut za překročenou rychlost, vjezd do zákazu nebo nekompletní lékárničku nebo, abych opustil problematiku dopravy, zda v hospodě nenalévají alkohol nezletilým. Neříkám, že pravidla se mají porušovat, ale prodej drog na nedalekém autobusovém nádraží je podle mě společensky výrazně nebezpečnější než namazaná čtrnáctka nebo opilci postávající na náměstí.

Téměř na všechno, co je vidět z více jak z pěti metrů, potřebuji od státu nějaké povolení. Převody nemovitostí, převod auta, potvrzení o kontrole komínu kominíkem na rekreačním objektu, kde se ani netopí. A opět, úřad by tu měl být pro nás, ale jaká je realita? Fronty, otevírací hodiny nevyužitelné lidmi chodícími do práce, formuláře a nekonečné vyplňování údajů, které jsou stejně někde v databázích. Neustálé změny platných dokumentů za jiné, které mají být s čímsi kompatibilnější, ale to "ono" se pak už nerealizuje (zpravidla se provalí korupce nebo se zjistí, že zájem o plánovanou službu se pohybuje pod hranicí statistické chyby).

Huntujeme si auta na rozbitých silnicích, zatímco vedle nich vede nová cyklostezka. Do poloviny Šumavy se nesmí a ta druhá vypadá jak Krušné hory mého dětství, ale je to tak "správné". Jakmile stát zadá nějakou zakázku, zjistí se do dvou let, že byla předražená, zbytečná nebo jinak "zvoraná", ale nikdo za nic nemůže (zkuste neplatit alimenty). Řeší se přechody pro zvěř na místech, kde byla poslední liška viděna před válkou (ale prohlídněte si zblízka většinu státních nemocnic), nestaví se potřebné dálnice kvůli tomu, že tam žije nějaká žába nebo brouk (ale mluví se o prolomení těžebních limitů). Platíme daně jak mourovatí (ať už přímé nebo nepřímé) a ve výsledku je jen stále slyšet, jak není dost peněz na to či ono potřebné, takže se člověk cestou z práce domů prodírá mezi prodejci cetek, kteří chtějí finance na děti s rakovinou, na pejsky, na asistenční pejsky, na děti bez rodičů atd., což jsou věci, jež by měl řešit stát, ale ten nemá peníze. Chodím do práce, abych měl na tabáček a daně, a cestou potkám kompletní(!) rodinu s šesti dětmi ve značkovém oblečení a s novým kočárkem...

Dalo by se asi pokračovat hodiny.

Problém je tedy podle mě v tom, že je nám jakožto občanům zaručen jakýsi "svatý grál" života, ale praxe šeredně kulhá. Máme právo na to, aby se nám stát do života nemontoval a abychom žili svobodně, ale v reálu stát už pomalu řeší i to, co budeme jíst a kdy, a pro samou garanci práv a svobody nám pro tu svobodu nějak nezbývá místo. Každý nově přijatý zákon řešící nějakou prkotinu tedy podle mě jen prohlubuje onu "blbou náladu", kterou každý den cestou z práce pociťuju.

Tato "bezmoc" prosazování našich práv pak vede podle mě k tomu, že v lidech narůstá agresivita, což se projevilo naposled při prezidentských (i jiných) volbách. Lidé mají podle mě potřebu "něco udělat", což se zpravidla zvrtne v to, že do někoho vrazí, někoho seřvou nebo - mají-li tu pravomoc - zakážou. Tuto agresi si však odůvodní tím, že prosazovali "svoje práva". V absurditě současnosti si však často neuvědomujeme, že naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého; ve stále omezenějším světě našich skutečných práv a svobod se pak upínáme na placeba a falešné symboly a snažíme se oddělit "hodné" od "zlých", což vede k další radikalizaci. Slušní lidé volí Karla, musíme chránit přírodu, kuřáci nepatří do hospod atd.

Kdysi poskytoval lidem jistoty pan farář a císařpán, dnes máme tolik práv a omezení, že se v tom ztrácíme.

Proto navrhuji: Zrušme Listinu základních práv a svobod. Domnívám se, že se lidé za pár dní uklidní a rozdíl stejně nikdo nepozná...