Bude to například o Hučínovi, ale také to nebude o Hučínovi, nikoli však v rámci oné dialektické poučky, že všecko souvisí se vším. Souviset to bude například v tom, že zde byly jakési explose, ale Hučín nebyl mezi těmi, kdo měli a případně dosud mají, k dispocici semtex. Jakož i v tom, že v tom měli prsty komunisté, respektive jejich bojový předvoj, soustředěný nikoli pro tentokrát (tenkrát) v ÚV KSČ, ale v určité složce Federálního ministerstva vnitra a za našich časů, dedukujeme, v dědicích jeho(dle jejich terminologie) bojových tradic. Vždy je však k tomu potřeba vytvořit určitou vnější atmosféru. Nimbus a zdání.

Kolem kapitána Hučína k tomu sloužily obyčejné, avšak z důvěryhodných úst šířené drby, kupodivu vřele akceptované bratry a sestrami z Konfederace politických vězňů (Hučín patří mezi její zakladatele). „Jen mezi námi: Jsou v tom automobily, jsou v tom peníze, a ty výbuchy v Přerově, do toho se nemíchejte.“ A bývalí muklové kupodivu projevili stejnou neobezřetnost, jako když je do kriminálu lákali odboj organizující provokatéři StB. Bylo to jen to? Dejme se překvapit.

Výbuchy v Přerově

Výbuchy, k nimž v Přerově skutečně došlo, nebyly nikdy vyšetřeny, ale Hučín, který byl členem skupiny Výbuch (v BIS), získal poznatky prokazující jejich spojitost se skupinami levicového extremismu na severní Moravě a ve Slezsku, organisace prokazující rovněž návaznost a spojení s parlamentní KSČM a dokonce i ČSSD. Jeho práce (ještě jako důstojníka BIS) na vyšetřování předmětných výbuchů byla ukončena rozkazem jeho oblastního velitele, kterým tehdy byl jistý František Bublan, ano, pozdější ministr vnitra.

Atmosféra…

Zástupkyně svrchovaného lidu za naši, přece normální parlamentní, stranu KSČM, Rujbrová, členka bezpečnostní komise parlamentu (!) se dala tehdá slyšet a ministr vnitra Gross, vulgo „myslím to upřímně“, se opravdu upřímně zapojil do této hry -Všichni, kdo se dnes zastávají Hučína se prý budou stydět, až vyjde najevo, co všecko má na svědomí, sdělil lidu skrze obrazovku. Tak promluvil ministr vnitra, zajisté muž nejinformovanější z informovaných. Hlavně se nedat pomýlit fakty, že?

Konec konců v Přerově vskutku docházelo k výbuchům, jeden dokonce přímo na policejní služebně a jistý policista z toho měl smrt. Tohle se stávalo například příslušníkům IRA v Irsku, kteří sestrojovali bombičky a dost to neuměli. Z československého semtexu. Díky čemu vyletěl do vzduchu ten přerovský policajt, jsme se nedozvěděli, stejně jako jsme se nedozvěděli, kdo v tomto městě vyhodil do luftu vývěsku KANu a další roztomilosti výbušné. Funusu tohoto policisty, a to Policie České republiky prosím, se ostentativně účastnil s rudými prapory spolek soudruha Zifčáka, známého to aktivisty listopadového převratu, jinak majitele zastavárny. Ctili policistu co svého soudruha a zřejmě i jako oběť třídního boje. Vyvolaná atmosféra se snažila vyvolat dojem, že na svědomí to má Hučín. Ten přece třeba již za totality rozháněl podomácku vyrobeným slzným plynem komunistické slavnosti. Také před vraty agenta StB odpálil dělobuch.

Z výbuchů v Přerově obžalován arciť nebyl. Nemohl být, partička, která se ho rozhodla odstranit, sic byla schopná vyvolat atmosféru a zařídit dokonce neveřejný proces, ale dál naštěstí už nic. Po pěti letech a peripetiích neveřejných procesů, roční vazby, během jejího trvání i vynuceném pobytu na psychiatrii, se nutně podvrhuje myšlenka, že Hučín musel být odstraněn protože byl čemusi na stopě. Psychiatři nezjistili nic (není už totalita), soud ho osvobodil. Jediný, kdo s tím není spokojen, je naše vrchní státní zástupkyně, podala dovolání, a kupodivu i Konfederace politických vězňů, ta Hučínovi pozastavila členství a výsledek jeho soudů ani neopovažovala ve svém periodiku oznámit členstvu. Místo toho ve „Věrni zůstaneme“ (!) opublikován anonymní článek útočící na jeho integritu.

Stará vesta

Možná, že vracet se tak daleko do minulosti bude pro mnohého čtenáře matoucí, ale autor to přesto učiní. V listopadu roku 1947 byl v Mostě zatčen kapitán Pravomil Reichl[1]. Původně příslušník Svobodovy armády, odkud však vydán NKVD k potrestání „za pomluvy SSSR“ (všiml si, že jsou tam gulagy, však v něm po útěku před nacisty sám seděl), po amnestii v roce 1946 propuštěn do Československa. Byla z toho pak známá „Mostecká aféra“, včetně „skladiště zbraní“ členů národně socialistické a lidové strany za účelem puče proti KSČ. Ve skutečnosti provokace soudruhů Millera a Kroupy ze Zemském odboru bezpečnosti, kteří zde vystupovali jako „západní“ agenti. Stačilo to prasknout jako provokace ještě před únorem 1948 (17. ledna ji v Parlamentu rozkryl Prokop Drtina a soudruzi Miller a Kroupa měli stanout před soudem. Než k němu došlo, přišel úno1948 a ze soudu samozřejmě sešlo). Miller pak dorostl do hodnosti plukovníka MV a až do roku 1961 šéfa čs. rozvědky. Kroupa to dotáhl na podplukovníka a náčelníka britského odboru, jako resident působil i v Londýně. Roku 1947 samozřejmě už komunisté chystali svůj puč a měli svá skladiště zbraní. Aféra měla jednak odvést pozornost jinam, za druhé přinést pocit, že „reakcí ohrožení“ komunisté, navíc ohrožení s pomocí „nepřátelské ciziny“, musí nutně hledat prostředky ku své obraně. Atmosféra.

Vzpomene někdo, že kupodivu a opět na Mostecku se „našly zbraně“ i v roce 1968? Sice zastaralé, ale americké, jenže chybička se vloudila, v ruksacích sovětské výroby.

Výbuchy

Podobně ohrožení se arciť cítili příslušníci naší okupační nomenklatury po nástupu Gorbačova. A nastoupit tudíž měly opět nepřátelské pikle. K datu 28. X. 1986 – podle komunistů jen Dnu znárodnění, ale komunisté dobře věděli, že lid obecný si to datum pamatuje i jinak - došlo k výbuchu v Českých Budějovicích. K jakémusi výbuchu, či snad jen nálezu nevybuchlé nálože, došlo v Plzni v dubnu 1987. Doopravdy to opět bouchlo v Pelhřimově 13. září 1988 a posléze v únoru 1989 v Ústí nad Labem. Celkem škod za pár desítek milionů.

(Nu a pár výbuchů jsme tu měli, ještě před Přerovem, i po listopadu. Dokonce i s lidskými oběťmi.)

Navzdory přísné evidenci explosiv komunistická policie tyto výbuchy do listopadu 1989 nikdy nevyšetřila a nedošlo k tomu ani po listopadu 1989. Pouze vešlo ve známost, že na MV pracovala skupina specialistů s neomezeným přístupem k explosivům. Měli to totiž v rozpisu práce. Cvičili teroristy. Pilně se tomu věnovali soudruzi. Už dávno se ví, kteří to byli. Ale jedeme dále močálem černým podle bílých skal. Nestalo se jim nic před listopadem a jako význační odborníci (???) nám zůstali zachováni i po listopadu. Poptejte se v oddíle URNA. Nejsme jako oni. Žádný hon na komunisty u nás nepřipustíme, dal vědět hrdina Havel.

Příprava na Lockerbie?

Zkáza lineru Boening 747 společnosti PanAm a smrt půltřetí stovky lidí za pomoci našeho semtexu nad skotským Lockerbie dne 21. prosince 1988 byla už vyšetřena a Lybie dokonce snad už vyplatila jakési odškodné. Co zůstalo nevysvětleno je, kde se teroristé z Lybie a služebníci lybijského státu naučili, jak takové letadlo vhodně zničit. Že je to jednoduché, si může totiž myslit snad jen Hurvínek. Ostatně, cvik dělá mistra.

Roku 1983 zorganisovalo zničení takového letadla (Il-18) naše ministerstvo vnitra, dokonce pro TV. Zapojil se výzkumný ústav, pobočka Syntesia ve Vsetíně. Jistý soudruh Šole, člen LM, samosebou, jinak agent pod krycím jménem Lexa. Mělo to být tajné, ale nepohodl se s manželkou (taktéž agentka) a ta ho shodila obyčejným policajtům a ti začali vyšetřovat. Než dostali přes prsty. Jinak soudruh byl taktéž předsedou ZO KSČ a ti se jak známo trestné činnosti nikdy nedopouštějí.

Pokud jde o teroristy, čili našito na takzvanou pomoc národně osvobozeneckému boji, zvláštní oddělení (14. odbor) MV ve spojení s naší armádou lidovou a sovětskými soudruhy ve zbrani u nás cvičilo destrukční skupiny z již dávno “národně osvobozených“ arabských zemí a v říjnu a listopadu 1988 provedli další zkoušku zničením letadla na letišti v Hradci Králové. Tentokrát nikoli pro TV. Tajně a účastníci musili podepsat i zvláštní slib mlčenlivosti. Neb se tam vyskytli i nějací svědci, kteří u toho být neměli, přes ten vynucený podpis hubu nedrželi.

Všecko tohle, pokud jde o Lockerbie, je samozřejmě jen náhodná shoda jinak úplně nevinných okolností. Komunismus je sic zločinná ideologie, ale že by komunisté dělali zločinné věci? To snad ne? Opravdu? Ale jděte! Dokonce se snad, ve snaze destabilizovat společnost uchylovali k provokacím?

Mezitím to v onom čase, jak popsáno, práskalo od Budějovic až po Ústí… Však takový střelmistr ví, kde a jak si nějaký ten semtex ušetřit pro vlastní či stranickou spotřebu. Na vojně se to dokonce naučil i autor těchto řádků. Po listopadu to pak bouchalo zase jinde, včetně toho Přerova s jednou policejní mrtvolou.

Co si nedovedeme představit je, že by k těmto roztomilým hrátkám před listopadem 1989 mohlo v policejním totalitním státě docházet bez vědomí těch nejvyšších papalášů. Například soudruha Štrougala. (Ten je zajímavý tím, že během svých studií v Moskvě měl třídu sám pro sebe. Takže se nikdy nevyskytl žádný defektovavší spolužák, který by na ta studia vrhl jakési světlo.) Tak velkou volnost soudruzi z FMV totiž opravdu neměli.

Taktéž si nedovedeme představit, proč bylo nutné odstavit a ztrpasličit Hučína, právě když byl na stopě návaznosti těch současných výbuchů na ty minulé, a proč to v jakém vyšším zájmu provedl právě František Bublan. Pokud jde o mukla Drobného, který před Hučínovým zatčením vyjednával, dokonce na půdě KPV, s vedením BIS (organisace nebude proti Hučínovu zatčení protestovat), ten jednak už přiznal (Vadasův dokument) že byl podveden. Dále mi to vysvětlil tím, že „když od nich“ něco chce, nebude „je“ zlobit. Míněno úpravu hanebných důchodů bývalých vězňů. Skutečně k ní pak došlo. Potíž je snad v tom, že muklové této zemi nic nedluží. Je tomu naopak. A mukl je i Hučín. Není jeho chyba, že neseděl už v padesátých létech. Nebyl tehdy ještě na světě. Pokládám za licoměrnost, když předsedkyně KPV (a další funkcionáři) hovoří o odboji (pohříchu hlavně provokacích StB) ve čtyřicátých, padesátých a šedesátých létech a další léta vynechávají. Dál nebylo nic? Nikoli, dál by spadal třeba ten zatracený Hučín, že? Pokud to navíc vypouští z úst osoba v těch padesátých létech jako převychovaná podmíněně propuštěná, přináší to další nepěkné, až přímo zlé domněnky.

Vzpomeneme Lockerbie? Byl to československý semtex, který tam vraždil, a je prokázáno, že českoslovenští lidé ho vyrobili a kamsi dodali. Kdepak jsou dnes? Čemupak se dnes věnují?

[1] Ano ten Reichl, později úspěšný útěkář z Leopoldova a posléze nedávno odešlý nositel Bílého lva a polistopadový generál.