Když jsem uviděl v Lidovkách článek „Rasistům nenalévám“, jako bych se ocitl v dobách svého dávného mládí. Mladí fanatičtí soudruzi, v očích „hněv nad týráním pracujícího lidu“ (ač už tehdy většinou oni sami moc nepracovali), bojovali s imperialisty (hubou a udáváním spolužáků) a zároveň hleděli zářným zrakem ke světlým zítřkům.

Jistě proto, že věděli, co se správně má a co se nemá, a dávali to hlasitě najevo. V ZO ČSM na vysokých školách diskutovali například o tom, zda bude v brzké budoucnosti zdarma chleba anebo bydlení, neboť, jak vědí i dnešní eurosoudruzi, na bydlení má každý nárok! A hlubokomyslně bádali, zda by se nemělo jezdit na červenou na semaforech, páč červená je barvou pokroku a revoluce.

Aby dali veřejně najevo svůj uvědomělý postoj, vyvěšovali různě plakáty a hesla. Před prodejnou „Zel-ovoc“ bylo na ceduli (čestný slovo!) napsáno: „Dnes kyselé zelí! Další rána západním štváčům! “ Oblíbené také bylo: „Americké agresoři utopíme v Rudém moři!“ (byla válka proti Izraeli). Na venkově pak byly k vidění plakáty: „JZD - vesnice bez kulaků a parazitů.“ (To pak v praxi stálo existenci asi 300 000 sedláků a jejich rodin a skončilo to zničením tradičních vesnic.)

Bylo to v době, kdy, jak vzpomíná Ondřej Neff, vycházely v novinách články o „barbarských skupinách amerických žoldáků, opíjejících do bezvědomí Coca-colou“. V té době byly Coca-cola a žvýkačky přímo symbolem „amerického způsobu života“, od kterého se jistěže uvědomělí soudruzi rázně distancovali, aniž by oboje někdy ochutnali.

Jak si pamatují již řídnoucí řady pamětníků, k naprosto nejpitomějším patřily nápisy na černých cedulích před hospodami: “Američanům nenaléváme“.

(Kdo by si chtěl osvěžit paměť na onu dobu, je na trhu další vydání mé knížky Stálo to za hovno... a stejně byla sranda!.... Nakladatel: Jonathan Livingston; k dostání u Kosmas. cz, Neoluxor a dalších knihkupců).

A nyní na stránce Názory na čelném místě Lidových novin 3. září 2015 křičí velký titulek Rasistům nenalévám u článku Barbory Matysové. Studentky sociologie na FF UK v Praze. Po jeho přečtení jsem jen povzdechl: „Pane Bože, do čeho ́s to duši dal!?!“ A hned mne napadlo, že přestože mi komunisté opakovaně zabránili tuto fakultu studovat, později jsem toho moc nelitoval. Filosofická fakulta UK, to byla vždy kapitola sama o sobě. V padesátých letech bašta stalinistů, v šedesátých pak revoluční směska reformních komunistů a trockistů a maoistů a později, po roce 1970, mimořádná ukázka normalizačního řádění „poučených soudruhů“.

Dnes prý je to fakulta tak marxisticko-gendero-feministická, že tam žádný „pravičák“, přeloženo příznivec demokracie, nepřežije. Zdá se, že to uvedený článek potvrzuje.

Všichni tito mladiství šílenci - od Pavky Kohouta v padesátých letech po dnešní Dienstbiery a Marksové-Tominové, mladý Stropnický a mladí Uhlové a tisíce dalších různých aktivistů - se vyznačují nezdolným přesvědčením o své pravdě, kterou mají jen oni a nikdo jiný. Jen oni jsou tím předvojem lidstva, který musí vychovávat ostatní zaostalé, neboť bojují za MÍR, třeba po kolena v krvi.

Pavka Kohout, v padesátých letech stalinista, pozdější revizionista, následně „plíživý kontrarevolucionář“ a kolega signatář Charty 77, psal úděsné hovadiny, jako knihu „O černém a bílém“, 1950 – šest povídek pro děti, podávajících pohádkové motivy v komunisticko-budovatelském duchu: O černém a bílém (o rasismu v Americe), O hloupém Honzovi (Honza přestoupí od kulaka do JZD), O třinácti rudých růžích (dívky se obětují v boji proti Francovi [pro mladé - bývalý diktátor ve Španělsku]), O pionýrském šátku, který plakal, O srdci uralského chlapce (ruský Ivan obětuje svá srdce, aby mohl osvobodit Rusko i Prahu), O čtyřech chlapcích a soudruhu Gottwaldovi (dobrý muž s dýmkou doporučí chlapcům, aby místo u cirkusu hledali práci mezi dělníky).

Dnes vystřízlivělý Kohout se přiznává, že napsal po smrti Stalina nadšeně verše:

Ne, nepadne svět do rozvalin
Přes bolest, kterou zažívá.
Je v našich srdcích mrtvý Stalin
Silnější, než byl zaživa.

Tak truchlil básník Kohout. Já bych dodal: „Tak blbnul mladý fanatický stalinista básník Kohout.“ Jeho to pak přešlo, ale mnohé ne. Jak dopadnou dnešní mladí idealisté? Na otázku, zda za tou slepou vírou jindy tak kritických umělců hledat nadšení, oportunismus nebo strach, odpověděl dnešní Pavel Kohout Martinu C. Putnovi: „Dám jedině pravdivou odpověď: ovšemže to první!“ Já bych dodal, že se to tehdy taky setsakra vyplatilo, že?!

Blbost mezi mladými lidmi společně s odvahou a nadšením vždycky kvetla. Na tom stály všechny revoluce i diktatury. Na hlouposti a naprostém nepochopení reality ovšem stojí i dnešní progresivní euromládež. Jejímž představitelem je, jak se zdá, právě ona studentka bojující proti rasismu tím, že „rasistům nenalévá“. Dotyčná líčí v úvodu svého článku své pohnutky tak, že prý v létě 2015 vznikají u nás údajně tábory lidu (dotyčná evidentně netuší, co znamená výraz „tábor lidu“, asi nečetla nic o „bojích pracující třídy“ a národní emancipaci), dále prý skupinky „domobrany“ (kde je, proboha, viděla?!?), skupiny vedené na vlně xenofobní hysterie.

No, podle mých informací by se měla spíše odstěhovat třeba do Německa, tam je skutečně najde. Tam existuje velká skupina agresivních osob, které doopravdy útočí na imigranty, zapalují jejich ubytovny, napadají je na ulici a pořádají masové pochody. Podobné je to i ve Francii, kde zapalování ubytoven s imigranty (naposledy v Paříži před dvěma dny, kdy „Osm lidí uhořelo při děsivém požáru v Paříži. Mezi oběťmi jsou i dvě děti,“ jak píší naše noviny, ale nepíší, že je silné podezření, že požár byl záměrným útokem právě na imigranty). Počty úmyslně zapálených domů obývaných imigranty ve Francii a Německu jdou do desítek. To mimochodem žádný ze zoufalých - a také oslepených vidinou úžasného Německa - netuší.

Už úvod onoho uvědomělého článku o situaci u nás je vylhaný blábol, neboť vášně spojené s příchodem imigrantů do Evropy u nás sice stoupají, ale to, co tvrdí ona studentka ve shora uvedeném úvodu článku, je prostě lež. A také její další tvrzení, že „být (u nás) rasistou je v dnešní době normou“. Co to ta sluníčková dívenka blábolí? Co to vlastně dotyčná na FF UK studuje a kdo ji vlastně učí? Vždyť ona nejen lže, ale vypadá to, že asi neví o skutečnosti vůbec nic. Na začátku článku se ohání jakousi „Allportovou teorií konfliktu“, což je nesmysl. Známá je „Allportova teorie rysů“ viz Wikipedie) a dále existuje „Allportova stupnice nepřátelských akcí“ (Allport, 2004), ale ta slečna asi vůbec nepochopila, o co jde. Zájemci můžou najít odborné práce například na “Masarykova universita: Pedagogická fakulta, Katedra sociální pedagogiky, Rasové postoje u dětí, Diplomová práce Kláry Dobiášové (viz).

Autorka tvrdí, že podle Allportovy teorie konfliktu skutečný strach a nenávist vzniká nejvíce v oblastech homogenních společnosti s malým počtem migrantů. Což by mohlo být pravda, i když ne celá. Ale automaticky to vztahuje na nás. Ovšem nějak pozapomněla, že Allport ve své knize „O povaze předsudků“ tvrdí, že takovéto společnosti jsou typické pro celou Evropu, Austrálii a Severní Ameriku. Aniž bych se například dočetl cokoliv o tradičním japonském rasismu a xenofobii.

Ostatně se domnívám, že dotyčná tu knihu vůbec nečetla. A když četla, tak nepochopila. Navíc jako správná „sluníčkářka“ neustále opakuje nesmysly hlásané „pravdoláskaři“, že prý jsme xenofobní a homogenní národ. Stále se opakují řeči o tom, že jsme se zbavili židů (těch nás „zbavili“ Němci) a Němců, aniž by se jaksi vzalo na vědomí, že do Německa uteklo a bylo od nás odsunuto 2 232 544 Němců z původních cca 3,5 milionu. (Za Hitlera padlo sudetských a českých Němců [to jsou dvě různé skupiny] cca 400 000 až 500 000, takže nám jaksi chybí asi tak půl milionu Němců, z nichž značná část zůstala tady. Jen pro představu, celkem bylo do Německa odsunuto z evropských států okolo 12 milionů Němců! A nebyl to náš nápad, jak se opakovaně lže a ani jsme ho nemohli prosadit, bylo to rozhodnutí celé Evropy zničené německým nacismem.)

Nejsme homogenní stát. Stačí se podívat do adresáře, kde naleznete u našeho obyvatelstva okolo 25 % německých jmen, tedy potomků Němců. V dnešní době, což pravdoláskaři a profesoři na FF UK nějak nezaznamenali, žije navíc u nás okolo 10 % cizinců, kteří přišli v době po roce 1990. Podle Českého statistického úřadu a policie žije u nás 490 000 cizinců s trvalým pobytem a další stejné množství prakticky trvale na jiné doklady nebo bez nich. Blouznění o národnostně homogenním státu je v praxi neudržitelné, ale když ono to tak bezva vypadá, co?! A v západní Evropě se to tak hezky poslouchá, páč to ospravedlňuje všeobecné přesvědčení o východních barbarech. Pravda je, že problémy máme - stejně jako všechny evropské státy - s Cikány a muslimy. Ale s nikým jiným. Ani s Vietnamci, ani s Ukrajinci, ani s těmi Holanďany, kteří zde rádi tráví své dovolené. Oproti západní EU, která má problémy se všemi imigranty - viz onen imaginární „polský instalatér“ ve Francii.

Konec článku už je fantasmagorický. Autorka tvrdí, že „nalít kávu rasistovi pivo či mu udělat kávu je přitakání jeho náladě, a co hůř, jeho podporou“. Prý to tady začíná připomínat dobu, kdy vznikal nacismus. V případě článku „Rasistům nenalévám“ zcela jistě. V Německu byly nápisy „Jude raus“, židé nebyli obsluhováni a byli vyhazování z restaurací Jak píše v knize „Vyhnání Gerty Schnirch“ K. Tučková, německý tatínek Gerty (brněnské dívky s německo-českým původem) se radoval, když se dočetl, jak z brněnské kavárny vyhodili brněnského žida a on si při tom zlámal vaz. Bude také naše studentka vyhazovat „rasisty“ takto razantně?

A co by udělala se mnou? Moje žena, s níž jsem už padesát let, je „imigrantka“. A já veřejně presentuji své obavy z vlny imigrantů z muslimských států. Mně kávu nedá a mojí ženě ano? A co mým dětem? Přičte mi k dobru, že jsem navštívil mnoho mešit a diskutoval s muslimy? Anebo mne označí za rasistu, protože jsem souhlasil v Istanbulu s profesorem islámských studií, že dnešní islamismus je stejně nebezpečný, jako byl nacismus?

Oprovrhne mnou, protože jsem se nepohodl na balkánské vesnici se sousedem, Turkem a muslimem, protože jeho osel hned za zdí v sousední zahradě v noci ve vedru vždycky řval jako kráva? Totiž jako osel? Tedy hrozně?

Odpustí mi proto, že moje žena se narodila kousek od místní „džamiji“ (pokud ví, co je to džamija)? Vezme v úvahu, že nesouhlasím s tvrzením, že jen u nás strašně Romy utiskujeme? Protože Romy znám, léta jsem s nimi pracoval a vím, v jaké bídě a hrůze, negramotní a vyloučení, žijí ve Francii, Španělsku, Itálii a třeba v Rumunsku a na Slovensku? A myslím si, že by měli Romové pracovat a ne se nechat vodit na provázku od všech těch idealistů, hlupáků a šíbrů, co z nich tyjí?

Největšími rasisty jsou ve skutečnosti všichni ti „sluníčkáři“. Stačí, abyste se jich zeptali, co si myslí o Izraeli a Palestincích, a ocitnete v takové smršti antisemitismu (krytého sladkými řečmi o „palestinských právech“), jako by je opsali přímo z nacistického plátku „Völkischer Beobachter“, kde také upřímně milovali islámské teroristy.

Autorka v článku píše, že prý mluvila s lidmi v kavárně o „historii a současnosti“, a došla k názoru, že prý je pásmo mezi strachem a otevřeným rasismem“přeci jen široké“.

Dotyčná studentka University Karlovy však, jak se ukazuje, nepochopila vůbec nic o oprávněném strachu z islámu a ze statisíců a možná milionů neznámých lidí většinou muslimského vyznání, kteří se hrnou do Evropy, aniž by byli ochotni slevit ze svých středověkých ideologických názorů. Jak už se Evropa několik desetiletí přesvědčuje. Dobře tyto lidi vystihl Petr Robejšek v článku Pravda, láska a válka: Morálka v asymetrických konfliktech.

V něm přesně vystihl postoj a stanovisko všech těchto pseudomoralistů. Říká jim „Twittering classes“. Na začátku stojí rozhořčení artikulované mediálními a akademickými kruhy a týkající se nějakého bezpráví kdekoliv ve světě. Pro tento chór hlučných našeptavačů razil britský žurnalista Frank Johnson pojmenování Chattering classes, žvanící třídy; dnes by se již mohlo říci Twittering classes. (podle Twitteru). Tato nepřetržitě štěbetající vrstva se považuje za jediného oprávněného sudího „správnosti“ politických rozhodnutí. Soudí s lehkostí, protože za své názory nenese žádnou zodpovědnost. V případě prokázaných omylů se Twittering classes utečou za hradbu dobrého úmyslu a morální povinnosti. „Raději se mýlit s pokrokovými, než mít pravdu se zpátečníky,“ napsal jeden publicista v německém Die Zeit.

Jejich definice „správnosti“ se jen výjimečně opírá o pojmy jako účelnost, riziko a krátkodbé nebo dlouhodobé důsledky. Jejich soudy jsou vyztužené dobrem, spravedlností, právem, tolerancí a humanismem.

Politici se chovají tak, jako by věřili tomu, že patetická kanonáda Twittering classes vyjadřuje veřejné mínění, a nechávají se vtlačit do choulostivých situací.

To samé se děje právě dnes. Historickou zkušenost Evropanů (a zvláště východních) s muslimským terorem po dobu několika staletí tyto „Chattering classes“ neberou na vědomí a politici drcení diktaturou „politické korektnosti“ hledají výmluvy a pořádají PR hrátky. V médiích se objevují fotografie „utopených imigrantů“, ukazují se srdceryvné snímky rodin utíkajících před Islámským státem, za což prý mohou obyvatelé Evropy, ale že potomci muslimských emigrantů řežou „křesťanům“ (tedy všem Evropanům) zaživa hlavy, že se po sebevražedných atentátech válejí po zemi kusy lidských těl, a to často žen a dětí, to se neukazuje. Proč? Protože islám je mírumilovný, zní euro-mantra. Ten, kdo se bojí, že dopadneme jako ve Francii, kdy jen na Silvestra zapálí mladí muslimové v Paříži dva tisíce aut, je prý rasista. A vraždy v ulicích, uřezaná hlava majitele továrny, to prý nic není. Hlavně my musíme být lidští. Oni ne.

Jak koluje mezi lidmi: „Tak dlouho se chodí bojovat za lidská práva, až se jde do mešity.“

No a evropská média, kde exhibují podobné typy, jakým říká senátor Jaroslav Kubera „dobroserové“, to dotáhla tak daleko, že si o nich lidová tvořivost nedělá žádné iluze: